
Památky a lidová architektura v ČR
Atika zídka nad průčelní římsou nebo střešní rovinou, často ve formě štítu
Voluta je dekorativní spirálový závit, zejména na křídlech štít zděné architektury
Výzdoba staveb – exteriérová a interiérová malba a otisk, barevnost staveb
Novověké vesnice 18. a 19. století uliční a komponované
Novověké vesnice 18. a 19. století – uliční a komponované vesnice pravidelného půdorysu Novověké vesnice…
Reforma školství a malotřídní školy na malém městě
Reforma školství a malotřídní školy na malém městě Po přehledu nejstarší historie vzdělávání uvádíme maloměstské…
Včelí úly a včelíny – typy a včelařské potřeby
Moderní včelí úly a včelíny – prkenné úly a včelařské potřeby Stejně jako v minulosti,…
Lidové stavby ČR – Čechy, Morava a Slezsko
Vzdělávací portál věnující se historii osídlení našeho venkova a dějinám lidových staveb a bydlení na venkově. Obsahuje přehled stavebních konstrukcí použitých na lidové stavby a přehled regionů lidové architektury na území Čech, Moravy a Slezska. Tento přehled je doplněný o památkové rezervace, zóny, muzea a skanzeny i památky světového dědictví UNESCO. V encyklopedii lidové architektury jsou popisovány rovněž jednotlivé stavební prvky (vrata, dveře a okna) i vybavení domu (nábytek, kamna, sporáky).
Lidová architektura a stavitelství v ČR
Lidovou architekturou rozumíme stavební fond tvořený zpravidla historickými stavbami postavenými za použití místně dostupných materiálů a to způsobem, který se v určité době nebo po určitou dobu stal místně tradičním z hlediska provedení, detailů i architektonického výrazu. V řadě oblastí je převládající regionální výraz staveb zpravidla pozdějšího původu, k němuž vnější podoba domů a dalších staveb dospěla až po určité době společného vývoje za použití archaických konstrukčních postupů.
Lidová architektura je součástí lidového stavitelství, jehož význam je zpravidla chápán šířeji, zahrnující rovněž nehmotné projevy stavební činnosti. Namísto doslovného „folk architecture“ se anglicky zpravidla překládá jako „vernacular architecture„, odtud též pojem vernakulární architektura. Ta je však v některých oblastech chápána šířeji jako regionální architektura, případně místně tradiční architektura. Německy se užívá jak překlad „traditionelle Architektur“ tak „Volksarchitektur„.
V České republice dlouhodobě užívaný termín přitom zahrnuje i jeden z podstatných rysů lidového stavitelství. Tímto je provádění lidové stavby stavitelem bez teoretické odborné průpravy, majícím zpočátku znalosti především praktické. V tomto ohledu se lidová architektura zásadně odlišuje od architektury slohové, jejíž stavby byly vedeny v oboru akademicky školenými staviteli. Postupem času se tento určující rozdíl stírá, jak ostatně dokládají historické stavební plány staveb včetně vrchnostenských projektů. S ohledem na tradiční půdorysné uspořádání, architektonické formy i konstrukční řešení jsou však i stavby postavené již na základě dokumentace řazeny k tématu lidové architektury, třebaže lze hovořit šířeji již o venkovské architektuře než lidovém stavitelství.