Voda a krajina – Blata, Třeboňsko a kultivace zavodněných ploch

Dvě níže zobrazené zeměpisné oblasti jižních Čech ilustrují rozdílný způsob kultivace původně zavodněných ploch nevhodných k obhospodařování formou zemědělské výroby. Zároveň názorně dokládají vodohospodářskou činnost v krajině i problematiku spojenou se životně důležitou tekutinou i zdroj energie.

Voda v krajině a sídla

Vedle přírodních podmínek vztahujících se k předchozí kapitole Hory a nížiny (nadmořská výška, klimatické podmínky, členitost terénu a kvalita půdy) měla na podobu osídlení zcela zásadní vliv i s tímto související dostupnost vodního zdroje. Nikoliv náhodou jsou nejstarší osady budovány právě podél vodních toků, poskytujících rovněž záruku dostatečně úrodné půdy.

Zároveň však nebyly k zemědělství a samozřejmě ani výstavbě vhodné plochy často zaplavované při povodních – říční nivy nebo trvale podmáčené – bažiny, močály, které jsou kultivovány až v období raného novověku. Souvisí to zejména s požadavky na zvýšení zemědělské produkce v důsledku populačního růstu.

Vodohospodářská díla

S vodou v krajině přímo souvisí řada vodohospodářských děl reprezentovaných stavbami i krajinnými úpravami. Z drobných vodohospodářských staveb nebo stavebních opatření či zemních úprav se jedná například o studny, pumpy nebo opěrné zdi vymezující koryta vodních toků zejména v zastavěném území. Kromě zpevnění svažitého terénu slouží opěrné zdi často i jako protipovodňová opatření.

Do skupiny vodohospodářských děl náleží rovněž kanály, budované především v souvislosti se zakládáním rybničních soustav nebo vysoušením podmáčených ploch. V prvém případě slouží k propojení rybníků a ve druhém k odvodu vody z půdy. Důležitou roli sehrávají vodní plochy a toky rovněž v barokním období, kdy se jako krajinotvorné prvky stávají oblíbenou součástí krajinářských kompozic.

Technické stavby na vodní pohon

S vodním hospodářstvím nepřímo souvisí i vodní náhony, které jsou zpravidla nedílnou součástí technických staveb na vodní pohon. Kromě běžných náhonů hloubených v zemině se můžeme setkat rovněž s náhony tesanými v pískovcových skalách (např. Českolipsko), a to často i na velké vzdálenosti. Mezi technické objekty na vodní pohon náleží především vodní mlýny, ale i jiná výrobní zařízení zpracovávající dřevo nebo zemědělské plodiny. Příkladem může být často s mlýnem související vodní pila, hamr, valcha, olejna nebo stoupa.

S řadou technických staveb na vodní pohon se můžeme setkat i v našich muzeích v přírodně, konkrétně v Mlýnské dolině ve skanzenu Rožnov pod Radhoštěm nebo na Veselém Kopci náležejícímu k Souboru lidových staveb a řemesel Vysočina.

Jihočeská Blata a vysoušení mokřin

Soběslavsko-veselská Blata jsou územím rozsáhlých rašeliništ a močálů. Po obvodě bývalých mokřin byly již ve středověku vystavěny návesní vesnice. Avšak teprve později, v období raného novověku, se vysoušením těchto mokřin získávala další zemědělská půda. Název blata odvozen od slova bláto, znamenajícího v místním nářečí rašelinu. Na letecké mapě (ortofotomapě) je velmi dobře patrné pravidelné vysázení lesního porostu.

V současnosti oblast proslavilo především tzv. selské baroko, které dalo zdejším zemědělským usedlostem osobitý výraz určovaný náročně tvarovanými štíty a bohatou štukovou výzdobou nejvíce pohledově exponovaných průčelí domů, sýpek a vjezdových bran.

Třeboňsko a zakládání rybníků

Původně zamokřená krajina jižních Čech kultivovaná výstavbou rybniční soustavy určené pro chov sladkovodních ryb. Součástí je soubor vodohospodářských staveb, které byly dokončeny v průběhu 16. století v souvislosti s podnikáním šlechty. V těchto tématických souvislostech se jako mimořádně zajímavá jeví skupina již téměř zaniklých seníků v okolí Třeboně.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Voda a vodohospodářství – Jihočeská Blata a Třeboňsko © Martin Čerňanský