Sušárny ovoce a sadařství – 3 typy sušáren k sušení ovoce v zahradě nebo sadu
Sušárny ovoce jsou hospodářské stavby určené k sušení švestek, jablek a hrušek z důvodu jejich uchování i pro zimní období. Kromě sušárny ovoce je na Moravě používán též výraz sušírna nebo ve východních Čechách suška.
Rozšíření a umístění sušáren
Sušárny ovoce jsou rozšířeny od počátku 19. století a to zejména v ovocnářských krajích. Příkladem může být České středohoří, zejména Litoměřicko (viz veletrh Zahrada Čech) a Ústecko, ale též Podkrkonoší nebo jihovýchodní Morava (Bílé Karpaty). V těchto regionech náleží stavby sušáren ovoce k častému vybavení větších zemědělských usedlostí.
Sušárny stojí obvykle v zahradách za stodolami zemědělských usedlostí nebo jsou situovány v ovocných sadech. Důvodem tohoto samostatného situování bylo zvýšené požární riziko. Na druhou stranu však charakter provozu a dohledu vyžadoval menší vzdálenost od obydlí než v případě jiných typů sušáren, například pazderen. Nevelké půdorysy sušáren jsou velmi dobře patrné na historických mapách Stabilního katastru, pořízených během 2. čtvrtiny 19. století.
Selské a obecní sušárny
Stavby sušáren na ovoce často sloužily několika hospodářům nebo byly jako obecní majetek pronajímány. Lišily se rovněž velikostí, od přízemních staveb nevelkých rozměrů po velké sušárny, někdy dokonce patrového uspořádání (např. Zubrnice nedaleko Ústí nad Labem). S půdorysnou velikostí a provozem souviselo rovněž jejich vnitřní členění, u malých sušáren dvouprostorové a u velkých víceprostorovém.
Konstrukce a stavba sušárny ovoce
Pomineme-li archaické formy zemních sušáren jsou dochované stavby sušáren reprezentovány ponejvíce drobnými stavbami roubené nebo sloupkové konstrukce v kombinaci s bedněním. Mladší sušárny ovoce jsou zděné konstrukce s použitím místního kamene a později i cihel. Ve všech případech je zděná samozřejmě pec a komínové těleso. Valbová nebo sedlová střecha sušárny je kryta došky nebo šindelem, později též pálenou střešní krytinou – taškami.
Interiér a vybavení sušárny
Stavby sušáren na ovoce mají zpravidla obdélníkový půdorys, který může být vyjma vstupu půdorysně uzavřený nebo opatřený jednou čelní podsíňkou se sloupy. Vstup do prostoru určeného k sušení ovoce je pak veden právě z této podsíňky, ze které je někdy obsluhováno i topeniště. Malé sušárny se vyznačují jedním prostorem, zatímco větší sušárny jsou děleny až na 3 části.
Stavba přemístěná z Břístve pochází z počátku 19. století, přičemž na původním místě se nacházela ve švestkovém sadu. Jedná se o tzv. bezdýmovou sušárnu ovoce, neboť dým je odváden komínovým tělesem aniž by vnikal do samotného prostoru určeného k sušení. Zde se nyní na lískách určených k sušení ovoce nacházejí léčivé byliny.
Topeniště, líhy a lísky
Ve středním a nejprostornějším dílu větších sušáren ovoce je umístěno k sušení sloužící topeniště na tuhá paliva, přičemž původní otevřené ohniště zpravidla nahrazuje topeniště krbového typu. Dále jsou zde líhy (pevné trámky) sloužící jako police nebo regály, na které jsou pokládány nebo do kterých jsou zasouvány pohyblivé lísky. U jednoprostorových sušáren byly lísky zpravidla ještě neposuvné. Na vyjímatelné nebo posuvné proutěné lísky (též lísy) se ukládá nakrájené ovoce určené k sušení, především jablka a hrušky. Suší se ovšem i další plody, jako např. švestky.
Předsíň a přípravna
V krajních částech půdorysu větší sušárny ovoce může být z jedné strany umístěna předsíň a ze strany druhé přípravna. Předsíň sloužík přikládání tuhého paliva do topeniště a rovněž k besedování nebo odpočinku v době sušení ovoce. Přípravna jak napovídá název slouží k přípravě a rovnání ovoce na lísky, případně též k vaření povidel.
Sušení ovoce a odvod kouře
Podle typu sušení a odvodu kouřových zplodin rozlišujeme dýmové, polodýmové a bezdýmové sušárny na ovoce. Z hlediska vnitřního provozu nejpokročilejší jsou sušárny bezdýmové, u kterých dým k sušenému ovoci vůbec neproniká a suší se namísto kouře pouze ohřátým vzduchem bez zplodin. Kouřové zplodiny u starších a jednodušších sušáren odchází volně bezestropým prostorem a později dřevohliněným nebo zděným komínem.
Sušárny ovoce ve skanzenech
S několika sušárnami ovoce starší roubené konstrukce se můžeme setkat i v našich muzeích v přírodě – skanzeny ČR. Jedná se většinou o stavby přemístěné z nedalekých lokalit, ve kterých byly ohroženy bezprostředním zánikem.
Jedná se například o sušárny ve skanzenu Strážnice, Přerově nad Labem nebo na Veselém Kopci.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Šušárny ovoce a sadařství © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
Literatura a odkazy k tématu:
Sušárna ovoce. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-09-21]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sušárna_ovoce
Dried fruit. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-09-21]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dried_fruit
