Českomoravské pomezí – Poličsko a jižní Litomyšlsko

Vysočina a východní Čechy

Mikroregion Poličska se rozkládá v oblasti Českomoravského pomezí, v mírně zvlněné oblasti Českomoravské vrchoviny a Východočeské tabule. Uvedené dělení orientačně odráží i hlavní domové typy oblasti – Dům českomoravské vrchoviny a severněji se nacházející Východočeský dům (Dům východních Čech).

Poličsko

Poličsko představuje starý sídelní prostor rozprostírající se v okolí královského města Polička na pomezí Čech a Moravy a zahrnující více než dvě desítky vesnických sídel.

Z těchto lze jmenovat především památkovou zónu se souborem lidové architektury Telecí i další obce s hodnotnými stavbami. Příkladem může být obec Hartmanice, Jedlová, Korouhev, Nedvězí, Pustá Rybná, Sádek, Široký Důl nebo Lačnov (obec Korouhev).

Sídelní prostor leží na styku Hornosvratecké vrchoviny s celkem Svitavské pahorkatiny. Oproti CHKO Žďárské vrchy se jedná o území již výrazněji odlesněné, nepočítáme-li četná údolí vodních toků a několik souvislejších zalesněných ploch menší velikosti.

Litomyšslko

Z hodnotných vesnických sídel charakterizovaných rovněž čtyřbokými dvory avšak již ležících mimo správní obvod obce s rozšířenou působností (SO ORP) Polička stojí za zmínku zejména obec Trstěnice. Z hlediska místopisného jsou Trstěnice situovány blíže městu Litomyšl, zeměpisně tedy již začleněny do regionu Litomyšlsko.

Historie osídlení

Ke kolonizaci dnešního Poličska dochází ve 2. polovině 13. století formou údolních lánových vesnic. K tomuto nebo následujícímu století jsou vesnice také nejčastěji prvně zmiňovány, přičemž hmotným dokladem je řada gotických kostelů a v případě samotné Poličky rovněž gotické opevnění s baštami.

Vyjímkou jsou severněji ležící Trstěnice, náležející již k oblasti jižního Litomyšlska. Obec je prvně zmiňována již koncem 10. století, přičemž starší založení může mít původ ve významné stezce vedoucí snad tímto územím.

Navzdory drsnějšímu podhorskému klimatu a dlouhým zimám se veskrze jedná o zemědělské obce. Pěstováno je přitom obilí, brambory i len.

Obce a sídlení formy

Nejstarší osídlení charakterizují velké usedlosti ve formě čtyřbokých dvorců. Dvorce jsou situovány na terasách podél vodních toků, tekoucích v údolních polohách zalesněného nebo již téměř odlesněného území. Údolími vedou v současnosti komunikace, třebaže u nejstarších stezek lze předpokládat vedení v chráněných polohách výše. Komunikace jsou v otevřené krajině doprovázeny alejemi.

Zástavba údolních obcí je někdy téměř souvisle propojena, často se z tohoto důvodu užívá též pojmu řetězové vsi.

Vesnice a polnosti

V oblasti převažují údolní lánové vesnice vrcholně středověkého založení. Základem vesnic jsou velké usedlosti situované zpravidla podle vrstvenice podél vodního toku tekoucího v údolní poloze. Oproti toku a více či méně souběžné hlavní komunikaci se nalézají ve vyvýšené poloze se snadnou dostupností obdělávaných polností a zároveň chráněny před povodněmi.

V případě Poličska a jižního Litomyšlska (i Vysokomýtska) mají zemědělské usedlosti podobu čtyřbokých dvorců, někdy v důsledků výměnků zdvojedných do dvou se dvěmi samostatnými dvory. Kromě čtyřbokých dvorů rozlišujeme též dvorce čtyřstranné, stavěné např. na Chebsku nebo jinde.

Pole a lesy

Okolí vesnických sídel charakterizují více či méně rovnoběžné polní lány, podle nichž odvozen název lánové vesnice resp. přesněji vesnice s lánovou plužinou. Lánovému uspořádání obhospodařované půdy odpovídá rovněž uspořádání usedlostí. Tyto zpravidla zaujímají společně se zahradou šířku lánu, na straně opačné ukončeného lesem. Lány byly dlouhé a úzké rovněž z důvodu obtížného otáčení pluhu již v období středověku.

Dle výkazu ploch pro katastrální území obcí v oblasti Poličska a jižního Litomyšlska zaujímala pole (role) před polovinou 19. století nejméně stejnou rozlohu jako lesy (např. Trstěnice), častěji však dvakrát až čtyřikrát větší (např. Telecí, Sádek u Poličky). Zbývající plochy pokrývaly zejména louky a pastviny.

Meze a strouhy

Ve směru příčném jsou lány odděleny mezemi provedenými z hlíny a sesbíraného kamení, případně strouhami pro odvod vody. Meze tvořily tzv. mezní pásy, často vyznačené na mapách a sloužících jako obecní pastviny. Kromě tohoto plnily rovněž důležitou krajinotvornou funkci, jak prokázalo pozdější nevhodné rozorání mezí za účelem scelení jednotlivých lánů.

Sídelní a stavební rozvoj vesnic

Charakteristika sídel a plužiny je určována nejen historickým založením, ale často i podstatně větší měrou pozdějšími změnami. Na těchto se podílí zejména vlastnické poměry. S těmito souvisí nejen sídelní a stavební rozvoj, ale rovněž pozemkové úpravy.

Hlavní příčinou početního růstu staveb v rámci historického intravilánu sídel bylo dělení usedlostí podle dědického práva. Staví se chalupy, domky i výměnky, přičemž v případě údolních lánových vesnic zpravidla zastavují údolní polohy. Důležité údaje o tomto vnitřním rozvoji nesou především popisná čísla, pokud nedošlo k pozdějšímu přečíslování domů.

Velké usedlosti

Velké usedlosti movitějších sedláků zaujímají nejvýhodnější postavení z hlediska dostupnosti i kvality obdělávané půdy. Jsou situovány zpravidla na terase se snadnou dostupností obhospodařovaných polností a mimo ohrožení povodněmi. Jejich umístění a velikost se přitom často bezprostředně vztahuje k vrcholně středověkému založení sídla a zároveň nám umožňuje odlišit pozdější rozvoj včetně sociální diferenciace obyvatel.

Obecně přitom platí, že velké usedlosti situované v nejvýhodnějších polohách jsou starší než malá hospodářství v méně výhodné poloze. Situace je ovšem komplikována pozdějšími přestavbami, v jejichž důsledku může být současný stav opačný. Může to být ostatně dáno rovněž majetkovými poměry, dovolujícími velkým hospodářům častější stavební úpravy podmíněné technickými inovacemi v oblasti vaření a vytápění nebo inspirované architektonickým výrazem vrchnostenských staveb.

Malé usedlosti a výměnky

Z hlediska sídelního rozvoje mladší a měřítkem drobnější stavby zastavují údolní nivu, přičemž zaujímají přípotoční prostor pod velkými usedlostmi. Tento prostor je sice méně výhodný z hlediska tvaru i velikosti stavební parcely a místy ohrožován povodněmi, avšak dostupný z hlediska vlastnictví a vzdálenosti od velkých usedlostí.

Z těchto usedlostí často pocházejí osamostatňující se členové rodiny nebo naopak odstupující hospodáři. V prvém případě se zpravidla jedná o malá hospodářství, nevyžadující s ohledem na menší rozlohu polností a počet ustájených zvířat rozměrné hospodářské zázemí. V případě druhém jsou pro hospodáře zřízovány výměnky, ať již v podobě samostatně přístupných prostor v rámci usedlosti nebo nových stavebních objektů. I v těchto případech však může být historická rodinná vazba v důsledku jejich situování naproti nebo vedle větší usedlosti nadále patrná. Někdy mohou být dokonce stavebně propojeny, charakterizovány dvojicí dvorů různé velikosti (viz. ortofotomapa vlevo).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Poličsko a jižní Litomyšlsko – krajina, vesnice a čtyřboké dvory © Martin Čerňanský