Stavby Luhačovického Zálesí ve skanzenu Strážnice, v areálu staveb z luhačovického Zálesí
Areál luhačovického Zálesí reprezentuje sídelní oblast ležící mezi hornatým Valašskem a nížinným Slováckem. Stavby situované ve skanzenu pocházejí z několika obcí ležících v okolí proslulých moravských lázní Luhačovice.
foto: Stavby z luhačovického Zálesí
Dům selské usedlosti z Podhradí, vyzděný z nepálených cihel a zastřešený sedlovou střechou s doškovou krytinou. Vpravo patrová roubená komora z Pozlovic.
Muzeum jihovýchodní Moravy Strážnice, okres Hodonín, Foto © MaČe • fotogalerie
Stavby ze Zálesí
V Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici byla v rámci areálu luhačovického Zálesí vystavěna selská usedlost z Doubrav. Ze stejné lokality pocházející i hospodářské stavby náležející ovšem původně k jiným usedlostem. Jedna se o dvě stodoly, seník a sušírnu.
Dále je areál tvořen selskými usedlostmi z Provodova a z Podhradí, přičemž první uvedená je datována do poloviny 19. století. Ze samostatných hospodářských staveb jmenujme sušírny z Velkého Ořechova a Hřívínova Újezda i patrovou komoru z Pozlovic.
Stavby ze dřeva
foto: Stavby ze dřeva a cihel
Vpravo roubené objekty kryté došky a vlevo objekty usedlosti z Provodova. Na stěny užito převážně nepálených cihel, valbové střechy kryté břidlicí.
Muzeum jihovýchodní Moravy Strážnice, okres Hodonín, Foto © MaČe • fotogalerie
Starším stavebním materiálem použitým na stavby luhačovického Zálesí bylo dřevo. Užití tvrdého dřeva je doloženo na několika typech hospodářských staveb. Jedná se o stodoly, sušírny a komory. Ve všech případech jsou jejich stěny provedeny technikou roubení z nerovných trámů. Nepravidelné vodorovné spáry mezi trámy zůstávají v případě stodol často bez výplně, v případě sušíren a komor jsou opatřeny výplní provedenou z menších dřevěných tyčí.
Krytina valbových nebo sedlových střech je provedena z došků. V případě sedlových střech jsou štíty jednoduše svisle bedněny z prken a někdy opatřeny větracím otvorem.
Stavby z nepálený cihel
V případě staveb pro bydlení bylo v oblasti luhačovického Zálesí velmi časté užívání nepálených cihel. Stěny z nepálených cihel použitých někdy rovněž na klenuté záklenky okenních otvorů byly s ohledem na charakter materiálu vyzdívány na kamenné podezdívky. Zděná konstrukce přitom mohla zůstat bez vnější povrchové úpravy nebo být omítnuta. V některých případech je omítky užito jen na omítkové rámce kolem okenních otvorů. Kromě domů je nepálených cihel užito rovněž na komory, plnící v rámci usedlosti důležitou skladovací funkci.
Starší došková krytina užitá ještě u některých zděných staveb je později nahrazována krytinou z břidlice nebo pálených tašek.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Luhačovické Zálesí ve skanzenu Strážnice © Martin Čerňanský
