Životní styl, zvyky a tradice, sociální rozdíly – sociální prostředí vesnice
Kromě přírodního a stavebně-historického prostředí je život nebo pobyt na vesnici charakterizován rovněž specifickým sociálním prostředím. Do tohoto je možné zahrnout životní styl, slavnosti a svátky, atmosféru a sociální rozdíly, třebaže dnes již značně pozměněné.
Obraz našich vesnic neodmyslitelně dotváří sociální prostředí, reprezentované např. místními obyčeji, lidovými zvyky a tradicemi. Snímek zachycuje májku vztyčenou na jihočeské návsi. Obec Holašovice, okres České Budějovice (foto: MaČe • fotogalerie)
Životní styl
Životní styl trvalého obyvatelstva, chalupářů i rekreantů je s ohledem na značný podíl času stráveného mimo dům výrazně závislý zejména na dvou faktorech, kterými jsou
- roční období
- klimatické podmínky
V případě stálých obyvatel sehrávají velmi důležitou roli rovněž pracovní příležítosti přímo ve vesnici nebo v jejím bezprostředním okolí. Oproti minulosti jsou v současné době značně omezené a často je nezbytné dojíždět do větší obce nebo nedalekého města. Z uvedeného důvodu se proměňuje i životní sil, přičemž nedostatek pracovních příležitostí přímo ve vsi nebo okolí se projevuje i celkově zhoršených stavem stavebních objektů a péče o věřejné prostranství.
Využívání volného času má na venkově rovněž svá specifika a formy. Zpravidla se jedná o :
- pracovní činnosti – okrasná nebo užitková zahrada, chov domácí drůbeže
- aktivní odpočinek – houbaření, rybaření atd.
Obyčeje, zvyky, tradice
Místní obyčeje, zvyky a tradice mohou mít povahu celospolečenských svátků nebo být omezeny jen na určité společenské vrstvy a venkovské prostředí. V prvém případě se jedná o svátky zahrnující všechny vrstvy obyvatelstva, přičemž nejvýznamnějšími jsou křesťanské svátky:
- velikonoce
- vánoce
Ve druhém případě se jedná o společenské akce obvykle menšího společenského rozsahu, přičemž některé se mohou konat i ve městech. Řada z nich se však svým původem dotýká výlučně venkovského prostředí, se kterým jsou historicky neodmyslitelně spjaty a dodávají mu osobitý charakter. V některých případech mohou být dokonce ryze regionální záležitostí, zasluhující a vyžadující pro svůj svébytný projev ochranu jako nemateriální kultuní dědictví lidstva.
Tradiční masopustní masky z masopustních obchůzek na Hlinecku, jejichž podoba byla zpravidla ustálená. Do masek se dříve oblékali výhradně muži a obcházeli celou vesnici podle předem určeného pořadí (foto: MaČe • fotogalerie).
Za všechny lze přitom jmenovat např.:
- masopust
- jízdu králů
- pálení čarodějnic a stavění májky
- poutě
- posvícení
- jarmarky
- dožínky
- vinobraní atd.
Atmosféra
Charakteristickým rysem venkova je rovněž nezaměnitelá atmosféra, charakterizovaná často osobitými mezilidskými vztahy v důsledku:
- nízké míry anonymity
- příbuzenských vazeb v rámci mikroregionu
V současné době je atmosféra venkova spoluurčována rovněž majiteli rekreačních objektů, z niž někteří mohou z obce pocházet nebo nikoliv. S ohledem na umístění, využívání nebo architektonickou formu je přitom účelné rozlišit:
- domy obydlené trvale
- chalupy obydlené příležitostně
- chaty užívané příležitostně
Sociální rozdíly
Důležitým rysem (nejen) venkovského prostředí byla sociální diferenciace obyvatel, značnou měrou pozměněná v období totalitního režimu. Původní půdorysné a prostorové uspořádání vesnice charakterizované rozličným uspořádáním a formami staveb sloužících zejména bydlení odráželo majektové poměry i společenské postavení. Privilegované postavení mezi obyvateli vesnice měli především:
- zástupci vrchnosti (rychtář, fojt)
- zástupci církve (farář)
- představitelné některých činností a řemesel (mlynář)
- bohatí sedláci
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Sociální prostředí vesnice © Martin Čerňanský