Došky a došková krytina, hladké a stupňovité kladení došků na střechu

Došek a došky

Došky jsou snopky určené pro skládané doškové krytiny na střechy staveb nejrůznější funkce, obytných i hospodářských.

Snopky z dlouhé žitné slámy, rákosu nebo kukuřice, sloužící k pokrývání střechy. Došek se přivazuje k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. U hladké střechy se došky vázaly klasy dolů (za „břitvoví„), pouze na okraji střešních ploch se došek stejně jako u stupňovité střechy připevňoval zastřiženými konci dolů. Došky zhotovovali hospodáři sami, nebo je kupovali u specializovaných výrobců (doškářů). Jednotlivé druhy došků mají různá místní pojmenování („doch hlavatý„, „fusnáče„, „hlaváče„, „hřebenáče„, „mazance„, „šupka„, „záklasníky„, „zástřešky„, „žup“ apod.). Došky určené pro hřeben střechy se namáčely v hlíně. (V. Frolec, str. 35, převedeno do množného čísla).

Mezi hlavní výhody slamněných, rákosových nebo kukuřičných došků náleží velmi malá hmotnost (souvisí s konstrukcí krovu) a velmi dobrá tepelně-izolační schopnost. Oproti tomu hlavní nevýhodou je vysoká hořlavost a snadné podléhání hnilobě vlivem zvýšené vlhkosti (MaČe, doplněno)

Hlaváče

též

Vlasáky

/ nářečně, moravské Kopanice


Došky, které se váží klasem dolů a vytvářejí hladkou střechu (V. Frolec, str. 63).

Nárožníky

/ nářečně, jihovýchodní Morava

též

Fusnáče

/ nářečně, jihovýchodní Morava

Došky, které se váží zastřiženými konci dolů a dávají střeše stupňovitý tvar, tvoří zpravidla spodní řadu a nároží střech (V. Frolec, str. 129).

obdobně

Zástřešky

/ nářečně, Čechy, západní Morava

Došky, které se vážou zastřiženými konci dolů. Tvoří zpravidla spodní řadu střechy. Na západní Moravě ve tvaru “ zástřešníky “ (V. Frolec, str. 263).

též, str. 260

Záklasníky

/ nářečně, Morava

obdobně, str. 183

Ritnáče

/ nářečně, jihovýchodní Morava

též

Štítníky

/ nářečně, jihovýchodní Morava

Došky vázané zastřiženými konci dolů, takže vytvářejí stupně. Váží se na hřebenu a nárožích střechy, tvoří poslední řadu došků nad okapem (V. Frolec, str. 225).

Řiťoví, říťoví

/ nářečně

Spodní, zastřižená část došku (J. Vařeka, str. 189).

Rákos

Druh střešní krytiny, rozšířený v blízkosti vodních toků (např. Polabí na Pardubicku, jihoslovenská poddunajská oblast). Rákos se vázal do snopků a přivazoval se k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. Posledně jmenovaný způsob je považován z nevhodný z důvodu přeřezání rákosových došků. (V. Frolec, str. 182/kráceno, doplněno o poslední větu).

Palach

Oblastní výraz pro rákos (V. Frolec, str. 152).

Došková krytina je střešní krytina skládaná z došků a používaná zejména v rovinných a podhorských oblastech. V současnosti je došek používán ve velmi omezené míře na významné kulturní památky, větší měrou na expoziční objekty muzeí v přírodě. Oproti domu v jiných zemích je použití došků dosud běžné a to nejen v případě rozvojových zemí, ale rovněž v Evropě (Anglie atd.) (MaČe, doplněno)

Došková krytina

Materiálem doškové krytiny je žitná sláma nebo stébla rákosu či kukuřice, které jsou svázány ve snopky nazývané došky. Došky dlouhé 50 až 70 cm se přivazují k latím nebo tyčím vzdáleným 35 až 50 cm povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem (nedoporučuje se, drát může došky přeřezávat – pozn. autora serveru) . U okapu, popř. hřebene je krytí dvojité nebo se kryje šindeli či prkny. Tloušťka činí 25 až 35 cm. Na hřeben se kladou pásy jílovitého drnu. Došková krytina je velmi lehká, dobře izoluje, je však hořlavá. Byla základní krytinou v rovinných a podhorských krajích Čech, Moravy i Slezska (V. Frolec, str. 35/kráceno).

Došková krytina náleží mezi nejstarší a nejlehčí střešní krytinu vůbec. Nízkou hmotnost přitom odráží i subtilní konstrukce krovu, nevyžadující oproti mladší nespalným krytinám trámy velkých profilů ani husté kladení krokví či zavětrování. Střecha krytá doškovou krytinou se vyznačuje dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi, nacházejícími uplatnění především u nejstarších staveb bez stropní konstrukce nebo se stropní konstrukcí pouze nad částí půdorysu.

Výraznou nevýhodou majícím za následek postupné opouštění doškové krytiny je nebývale vysoká hořlavost, jež v kombinaci s otevřeným ohněm předznamenala zánik mnoha staveb. Mezi další nevýhodu náleží snadné podléhání hnilobě vlivem dešťových srážek nebo tajícího sněhu, jemuž je bráněno především kvalitním provedením a dostatečným sklonem střešních rovin. Střechy kryté doškami se obecně vyznačujcí strmějším spádem střešních rovin, zejména pak u stodol charakterizovaných staršími vysokými krovy (doplněno, MaČe).

Došková krytina střech ze slámy

Došková krytina přestavuje nejčastější typ krytiny užívané po staletí v nížinných zemědělských oblastech. Kromě slaměných došků byly vyráběny i došky rákosové, zejména v zamořených územích. Došky se nazývají zpravidla dvojice slaměných snopků, převázaných krouceným slaměným provazcem – povříslem, přehozené a otočením utažené přes lať na střeše. Způsob kladení se odlišuje navenek tím, že vnější plocha je buď plynulá a hladká, nebozubovitě vrstevnatá.

Došky byly schopné vykrýt i měkčí, valbová nároží. Sklon doškových střech byl alespoň 45 stupňů kvůli snadnějšímu stékání vody. Určité problémy má tato krytina na hřebeni, okrajích a u pronikajících komínů. Hřebeny se zpevňovaly a zatěžovaly hliněnou mazaninou nebo přímo drny, okraje a prostupy se mohly vykrývat pruhy šindele.

Spolu se šindeli patří došky k velmi lehkým avšak hořlavým a hnilobě podléhajícím krytinám, kterým postačuje poměrně řídký sled krokví s roztečemi až dva metry. (J. Škabrada, str. ).

Hladká střecha

též, viz str. 251

Vlasovitá slaměná střecha

Střecha krytá doškem vázaným klasem dolů, jen spodní řada a nároží bývají pokryty došky stupňovitými (stupňovitá střecha) nebo šindelem. Hladká střecha se na našem území vyskytuje častěji (V. Frolec, str. 62-63).

Stupňovitá střecha

Střecha s došky uspořádanými stupňovitě (MaČe, doplněno)

Pokládání došků

Pošívání střechy

Pokrývání střechy došky, které se přivazují k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. K posledně uvedeném viz připomínka výše (V. Frolec, str. 174/doplněna poslední věta).

Okolek, operek

/ nářečně, severovýchodní a východní Čechy

Šindelový okraj u doškových střech, spodní řada šindelů (V. Frolec, str. 143).

Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka

Poznámky a citace k příspěvku:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

[1] Thatching. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-1-2]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thatching

Shakespeare´s Globe. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-1-2]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Shakespeare´s Globe

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Přejít nahoru