Klenutý pas nad průjezdem, oknem nebo dveřmi, klenák a záklenek

Stavební konstrukce provedená z kusového staviva, tj. z kamene nebo cihel. Vyznačuje se půlkruhovým nebo segmentovým tvarem, přičemž je zpravidla provedena v rovině stěny nebo ohradní zdi, resp. brány. Oproti klenbě se tedy jedná o rovinnou konstrukci.

Klenutý pas tvoří horní část otvoru vrat nebo dveří, případně též okenního záklenku. Další typem využití jsou vjezdové brány, arkády nebo pasy mezi jednotlivými klenbami. Oproti klenebním žebrům se vyznačují podstatně většími profily, neboť oddělují klenební pole a nikoliv jen klenební plochy zv. kápě. Kromě těchto pasů se u historických staveb setkáváme rovněž s pasy odlehčovacími, umístěnými sice zpravidla rovněž nad otvory, ale netvořícími přímo jejich nadpraží (MaČe, koncept)

Klenák

Obvykle klínovitě přitesaný kámen klenebního oblouku, někdy vyznačený jen v omítce. Hlavní (závěrový) klenák ve vrcholu (též vrcholový) oblouku bývá větší, zdobený:

• letopočtem
• reliéfem
• číslem domu apod. (J. Vařeka, str. 90)

Záklenek

Klenuté, převážně segmentové nadpraží okenního a dveřního otvoru ve zdi (V. Frolec, str. 260). Při malém nadvýšení klenebního pasu, tj. u otvorů menší šířky, může být rozdíl vyrovnán omítkou za účelem získání rovného nadpraží. Ze statického hlediska se i nadále jedná o klenutý pas a nikoliv vodorovný překlad.

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.