Střešní krytina – dělení a typy střešních krytin, pokládka krytiny

Střešní krytina je ochranná vrstva střešní konstrukce, zpravidla krovu, různě kladená a spojovaná, chránící stavbu před povětrnostními vlivy (déšť, sníh apod.) a izolující ji také tepelně a zvukově, především pak podkrovní prostor.

Regionální výrazy

Skřidlice

1. Břidlice.

2. Na jihovýchodní Moravě střešní taška (V. Frolec, str. 199).

Šár (nářečně)

Řada šindelů, došků, tašek nebo cihel (V. Frolec, str. 221).

Dělení a typy střešní krytiny

Podle materiálu a vlastností:

Spalná a nasákavá krytina

Mezi spalnou krytinu náleží došková krytina – došky ze slámy nebo rákosu a šindelová krytina – šindele ze dřeva. Na primitivních pastýřských, hlídačských, dřevorubeckých a jiných stavbách se používala jako krytina i kůra stromů, větve, tráva. V nížinných oblastech byly obecně převažující krytinou slaměné došky, v oblastech horských nebo u významných staveb šindel.

„Měkká krytina“

Do této krytiny, v protikladu k níže uvedené tvrdé krytině, můžeme zařadit došky a šindel. (MaČe)

Nespalná a nenasákavá krytina

Nespalnou krytinu představuje pálená krytina – keramické tašky z pálené hlíny (bobrovky, drážkovky, prejzy) a břidlicová krytina – břidlice z kamene. Z mladších a často náhradních krytin se na venkovských stavbách uplatnila především eternitová krytina z vlákonocementových šablon a místy ve směru střešního sklonu kladené široké pásy lepenky, případně plechu. Použití plechové krytiny je časté rovněž na stavbách kaplí, případně jen luceren.

Některé druhy krytiny se kladou na laťování krovu (tašky), jiné na bedněný podklad (břidlice). Tvrdá krytina proniká do lidového stavitelství až v 19. století

Krytina patří k integrujícím složkách architektonického výrazu. V lidové architektuře je jedním z prvků regionálních zvláštností. (V. Frolec, str. 108-109/upraveno včetně slovosledu, doplněno o text kurzívou).

Tvrdá krytina

Nehořlavá krytina buď z přírodních materiálů (kamenná krytina, břidlice), nebo vyrobená z hlíny či jiného materiálu (pálená taška, prejzy, vláknocementové šablony) (V. Frolec, str. 236/upraveno).

Podle materiálu a typu:

Pálená střešní krytina

Ohnivzdorná krytina vyrobená z hlíny a jiného materiálu a vypalovaná v peci (taška, prejzy, vláknocementové šablony). Do lidového stavitelství se dostává od 2. poloviny 19. století . V souvislosti s jejím rozšířením se ujímaly nové typy krovu navrhované (dimenzované) na větší zatížení od vlastní tíhy této pálené krytiny. (V. Frolec, str. 152/upraven a doplněn závěr).

Pálená taška

Plochá ohnivzdorná (keramická, cementová, skleněná nebo v současnosti i betonová) tvárnice pro skládanou krytinu. Může být obdélníkového tvaru s rovným zakončením a pouze zaoblenými rohy, přes nejčastější segmentové zakončení ve tvaru bobřího ocasu (bobrovka) až po zakončení téměř půlkruhového tvaru. Tašky mohou být hladké nebo rýhované, s podélnou a někdy i příčnou drážkou (falcovka). V lidovém stavitelství se tašky začaly ve větším rozsahu uplatňovat od 2. poloviny 19. století (lit. 016: V. Frolec, str. 229/upraveno a doplněno)

Bobrovka

Krytinová střešní taška z pálené hlíny, plochá, hladká nebo rýhovaná, obvykle formátu 17,5 x 38 cm. Název podle segmentového ukončení ve tvaru bobřího ocasu. Krytina z bobrovek se na okrajích střechy spojuje maltou (V. Frolec, str. 19).

Koncept rozšiřujícího textu:

Bobrovky náleží k nejvíce rozšířené pálené střešní krytině v prostředí tradiční zděné zástavby našich vesnic i měst. Jako skládaná krytina se používají na sedlové, valbové i pultové střechy zděných staveb venkovských domů i hospodářských objektů, stejně jako na venkovské kostely nebo měšťanské domy.

Jako náhradní nespalná krytina se bobrovky uplatily i na střechy roubených staveb s původní hořlavou doškovou nebo šindelovou krytinou. U těchto staveb si často vyžádaly zesílení konstrukce krovu, protože se vyznačují větší hmotností. Lze jimi vyskládat i oblé tvary (střešní vikýře ve tvaru volského oka atd.) Bobrovky se pokládají na husté či řídké laťování, s charakteristickám šupinovým krytím nebo jednoduchým korunovým krytím krajkového výrazu. Šupinové krytí na husté laťování vyžaduje na čtvereční metr větší počet bobrovek.

Falcovka

Pálená střešní taška s podélnou polodrážkou (falcem), někdy i příčnou.

Prejzy, prejzová krytina

Těžká keramická krytina složená ze spodních dílů (korýtek, háků) a svrchních dílů (prejzů, kůrek) spojovaných plně na maltu. Prejzy byly známy již ve středověku, na panských a městských budovách byly velmi oblíbeny v 18. století. Pro lidové stavitelství nejsou prejzy typické (V. Frolec, str. 175). Ve venkovském prostředí našla prejzová krytina uplatnění zpravidla jen na honosnější stavbách a vjezdových branách (MaČe, doplněno).

Háková krytina, bechyňské háky

Keramická krytina ručně vyráběná od počátku 19. století do II. světové války v paarovské cihelně v Bechyni. V profilu má tvar ležatého písmene „S“ a upevňuje se zaháknutím. Objevuje se i na domcích v Bechyni a nejbližším okolí (J. Vařeka, str. 17). Paarovskou cihlelnou rozumíme cihelnu ve vlastnictví knížecího rodu Paarů. Podle oblasti rozšíření se háková krytina, resp. jednotlivé kusové prvky nazývají též „bechyňské háky.“ (MaČe, doplněno)

Plechová krytina na střechu

Krytina tvořená plechovými dílci, spojovaná pomocí drážek (MaČe).

Eternitová krytina

Střešní krytina vyrobená z vláknocementu, tj. cementu ztuženého vláknitým pojivem. Na vlákna byl zprvu používán azbest (česky též osinek), proto se nazývá též azbestocementem nebo osinkocementem. Známější je však pod obchodním názvem eternit, pod kterým byl tento materiál rovněž registrován.

V současnosti se s eternitem setkáme nejčastěji ve formě čtvercových šablon nebo vlnitých desek na střechách staveb, kde slouží zpravidla jako náhradní krytina za dožilou krytinu doškovou, šindelovou nebo pálenou. Název pochází z latinského „aeternitas“, tj. věčnost, třebaže i tato krytina má omezenou životnost.

V případě azbestových vláken je dokonce zdraví škodlivá, pokud je s krytinou neodborně manipulováno. Zvláště rizikové je čištění kartáčováním, při kterém dochází k uvolnění vláken. Při výměně krytiny je nezbytná její ekologická likvidace. Od konce 20. století je již vyráběna obdobná krytina bez azbestových vláken (MaČe).

Azbestocementová břidlice

Novější druh poměrně lehké a ohnivzdorné krytiny, továrně vyráběné. Připevňuje se převážně na bednění pozinkovanými hřeby, mezi sebou se spojuje sponami. Jednotlivé šablony se překrývají o 5 až 7 cm. Hřebeny a nároží se kryjí hřebenáči. Používá se po celém území našeho státu, častá je zejména na jižním Slovensku. (V. Frolec, str. 14).

Eternit

Krytinové desky vyráběné z vláknocementu (azbestocementová břidlice). V lidovém stavitelství se eternit používá jako krytina od konce 19. století (V. Frolec, str. 55).

Betonová krytina

Doplnění, přeložení a výměna střešní krytiny

Pracovní seznam zásad doporučených v souvislosti se zamýšleným přeložením nebo výměnou střešní krytiny v případě částečného nebo úplného dožití. Seznam představuje rozpracovaný koncept věnující se často předčasné kompletní výměně střešní krytiny na střechách tradiční staveb. Pro tento případ stanovuje doporučující podmínky omezující riziko ztráty autenticity historické stavby, způsobené zpravidla nevhodnou volbou typu náhradní nebo nové střešní krytiny.

Doplnění a přeložení starší krytiny

1/ U střešní krytiny schopné dále plnit svoji funkci představuje nejvhodnější a zároveň ekonomické nejméně nákladné řešení doplnění chybějících nebo dožilých kusů. U poškození většího rozsahu je často přistoupeno k úplnému přeložení střešní krytiny s použitím dobrých kusů. Jejich výběr je zpravidla omezen na fyzicky nepoškozené kusy zachovávající podstatné fyzikálně-mechanické vlastnosti.

Nevhodné typy nové střešní krytiny

2/ Z důvodu obecné nevhodnosti je nežádoucí navrhovat střešní krytinu netradičního formátu (tvaru a velikosti) a barevnosti. Zcela nevhodné je rovněž použití novodobých střešních tvarovek a doplňků (krajovky, rozměrné hřebenáče, ozdobné prvky netradičních forem atd.).

Př.: Nevhodnou krytinou může být v řadě případů použití plechové krytiny, zejména pak ve formě vlnitých velkoformátových desek. Kromě samotného vzhledu sebou plechová krytina často přináší i řadu tepelně-technických problémů. Nejčastěji zpravidla souvisí s nemožností prostupu vodní páry, která kondenzuje na rubové straně plechové krytiny. Nevhodné je ovšem i použití krytiny, která není v dané oblasti doložena ani historicky.

Zachování tvaru a sklonu střechy včetně krovu

3/ Při výměně střešní krytiny nahrazující z důvodu dožití stávající střešní krytinu je nezbytné vyloučit demolici konstrukce krovu i všechny stavební zásahy měnící tvar a sklon střešních rovin včetně bedněných nebo zděných štítů. Zároveň je vždy nezbytné zohlednit vlastní tíhu nové krytiny a to zejména v případě starší lehké střešní krytiny nahrazované nespalnou krytinou.

Př.: Pokud byla starší, snadno hořlavá a lehká střešní krytina (došky, šindel) nahrazena nespalnou a těžkou střeší krytinou (břidlice, pálené tašky), zpravidla se výměna neobešla bez zesílení konstrukce krovu..

Pokládání nové střešní krytiny

4/ Pokládka nové krytiny respektuje tradiční způsob provádění střešních krytin v konkrétním regionu. Zároveň je položení nové krytiny prováděno v obvyklé geometrické skladbě.

Př.: U vláknocementových šablon reprezentujících mladší typ lehké střešní krytiny jsou šablony přibíjeny na bednění v charakteristickém diagonálním kladení. Rovnoběžně jsou šablony pokládány pouze po obvodě střešních roviny, tj. při okapu, hřebeni a štítech.

Barevnost nové střešní krytiny

5/ Při použití nové krytiny bude respektována tradiční barevnost původní střešní krytiny nebo posledně dochované náhradní krytiny přijatelné z památkového hlediska.

Př.: U pálené krytiny reprezentující mladší typ těžkých střešních krytin zděných staveb (jako náhradní typ může být pálená krytina i na roubených a hrázděných stavbách) se tašky vyznačují cihlově červenou barvou. U cementové krytiny jsou tašky obvykle pískovcově šedé barvy.

Formát nové střešní krytiny

6/ Při použití nové krytiny bude respektován tradiční formát, velikost a tvar původní nebo posledně dochované krytiny přijatelné z památkového hlediska. Jedná se velikost a tvar pálených tašek včetně jejich okraje, šablon, štípaného šindele nebo jiné střešní krytiny obvyklé v příslušném regionu.

Př.: U pálené střešní krytiny je pro některé regiony charakteristické užití tašek s jiným okrajem než mají převažující bobrovky (okraj ve tvaru bobřího ocasu). Jedná se např. o lomený okraj užitý ve Strážnici a okolí nebo rovný okraj se zaoblenými hranami. Lokální záležitostí související s místem výroby je rovněž užití tzv. bechyňských háků, ručně vyráběně v cihelně v Bechyni a užité na stavbách v okolí.

Oplechování prostupů a závětrné lišty

7/ Oplechování bude omezeno na nejnutnější stavební prostupy s vyloučením elektrochemické koroze vhodnou volbou stavebního materiálu. Zároveň bude oplechování provedeno v barvě blízké a nekontrastní k použité střešní krytině. U starších staveb se závětrnými lištami budou nové závětrné lišty namísto dožilých provedeny rovněž ze dřeva.

Př.: V praxi se jedná zejména o oplechování prostupu komínového tělesa skrz střešní rovinu. Základním požadavkem oplechování je vyloučení zatékání do podstřešní konstrukce. S použitím závětrných lišt se setkáme zejména u roubené vrstvy zástavby s bedněnými štíty. Oproti tomu u mladších staveb zděné konsturkce je tento detail řešení přetažením krytiny přes zdivo štítu nebo naopak přetažením štitového zdiva nad střešní rovinu. I v tomto případě je však koruna zdiva kryta pálenou krytinou a případné oplechování představuje až pozdější řešení.

Konzultace s odbornou organizací

8/ V případě kulturních památek včetně jejich prostředí a staveb v plošně památkově chráněných území je vhodné volbu a způsob provedení nové střešní krytiny v předstihu konzultovat s odbornou organizací státní památkové péče. Následně je nezbytné vyžádat si závazné stanovisko dotčeného orgánu státní správy vypracovaného právě na základě písemného vyjádření odborné organizace státní památkové péče.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Přeložení a výměna střešní krytiny © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Covering. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-31]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Covering

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.