Topení a vaření – terminologie

Lidové, nářeční, regionální nebo odborné výrazy vztahující se k topení a vaření, tj. vytápění domu, chalupy nebo jiné obytné stavby a rovněž k vaření, případně svícení. O samotném otopném zařízení sloužící k oteplování příbytku a přípravě pokrmů pojednává stránka Topeniště v domě.

Obsah :

Přímé vytápění, vnitřní

Vyskytuje se u pecí, jejichž ústí je orientované dovnitř jizby (tedy do vytápěného prostoru) směrem k frontální stěně domu. Do pece se tedy přikládá přímo z jizby. Jedná se o starší vývojovou fázi umístění pece v domě (V. Frolec, str. 176/doplněno).

Nepřímé vytápění, vnější

Je příznačný pro mladší vývojovou fázi umístění pece v domě. Zakládá se na orientování ústí pece, popř. kamen do místnosti sousedící se světnicí (buď do síně, nebo do černé kuchyně), z čehož vyplývá i způsob jejich vytápění. Přemístění ústí pece do stěny mezi světnicí a síní souvisí s přenesením otevřeného ohniště z rolnické jizby do síně, k němuž docházelo místy (zejména v západní polovině našeho státu) již v průběhu 16. a 17. století, jinde (především karpatské oblasti) dokonce až počátkem 20. století.

Podnět k této změně vzešel zřejmě z měšťanského prostředí, kde byl systém vnějšího vytápění znám už ve středověku (u oteplovacích kamen) V. Frolec, str. 176).

Topeniště a související pojmy (obecně, pec i kamna)

Pec sloužící k pečení chleba je popisována na stránce Kuchyně.

Nístěj, místěj (nářečně, Čechy)

1. Ohniště, topeniště kamen nebo pece (přeneseně i sporáku);

2. Otvor (ústí) do pece v černé kuchyni;

3. Otevřené ohniště v černé kuchyni;

4. Prohlubeň před ústím pece (předpecní „jáma“), do níž vstupuje hospodyně při sázení chleba („peklo“);

5. Prostor vyhloubený před ohništěm, do něhož se vyhrabával popel (V. Frolec, str. 133).

Osloň (nářečně, Jičínsko)

Místo v peci, kam se sázel chléb (lit. 016: J. Vařeka, str. 147 ).

Pecař

Zedník specializovaný na stavění nebo opravu pecí (V. Frolec, str. 159).

Pecák

1. Vymetač pece;

2. Kamnovec (nářečně, Slezsko) (V. Frolec, str. 159/).

Pecánek (nářečně, severovýchodní Čechy)

Výstupek na peci (J. Vařeka, str. 159).

Pecina, pecinka (nářečně, Čechy, Haná)

1. Zákamní;

2. Výklenek v horní části pece, opatřený dvířky (Haná);

3. Výstupek na peci (zpravidla byly dva – dolní a horní, vystupovalo se po nich na pec; vých. Čechy). Ve východních Čechách též „pecánek“;

4. Zídka vedle plotny, na niž se odstavovaly hrnce (V. Frolec, str. 159/).

Pekárna (nářečně, Čechy, severozápadní a západní Morava)

Chlebová pec. Na Slezsku ve tvaru „pekarčok“ (V. Frolec, str. 159/kráceno).

Peklo

1. Zápecí;

2. Prohlubeň před pecí, do níž hospodyně vstupuje při sázení chleba do pece (střední a západní Morava, Slezsko) ;

3. Vyhloubený prostor před ohništěm, do něhož se vyhrabával popel (Valašsko). Název se vyskytuje v různých nářečním obměnách: „ pekélko “, „ pekýlko “ – Slovácko; „ pekelec “- Čechy, Slovácko; „ peklice “ – severní Morava; „ pelíska “– střední a západní Morava; „ petýlek “ – Podluží, Haná; „ kutloch “ – východní Čechy; „ pícka “ – jižní Čechy; „ nístěj “ – Čechy (V. Frolec, str. 159).

Pekelec

1. Horní plocha pece (nářečně, střední a východní Čechy, Pojizeří);

2. Zápecí;

3. Místo u topeniště, kam se ukládalo palivové dřevo (J. Vařeka, str. 159).

Pícka (nářečně, východní Morava „pécka“)

1. Jednoduchý poklop resp. stavební úprava podobná komínové hlavici a umístěná na stropní konstrukci nad místem topeniště. Sloužila pro zachycení žáru a jisker odcházejících dymníkem nebo jiným kouřovodem z topeniště, přičemž stoupající kouř dále unikal do podkrovního prostoru. Z podroví pak krytinou nebo větracími otvory mimo dům. Pícka tvoří např. tři kameny ohrazující stropní otvor a nahoře překryté širším plochým kamenem (doplněno kurzívou).

2. Plochý kámen podkládaný pod roh roubené stavby.

3. Malý výklenek v peci.

4. Výstupek u pece.

5. Místo (úzký prostor) mezi stěnou, pecí a kamny („peklo“), která slouží k ukládání drobných předmětů (loučí, hmoždíře, apod.) a k odkládání různých částí oděvu.

6. Zdrobnělina k pec (spisovně) (V. Frolec, str. 160/upraveno první heslo).

Podpecí (nářečně, východní Morava)

Otevřený prostor ve spodní části pece nebo ohniště; ukládalo se tu dřevo, sloužilo i jako úkryt pro drobné zvířectvo. Na Slovácku se nazývá „ pod péckú “ (V. Frolec, str. 166/kráceno).

Předpecí

Jednoduchý výstupek před pecí, jehož rozšíření spadá do 13. až 15. století. Tvoří přechodný článek při spojení pece s ohništěm v jedno otopné zařízení. Předpecí umožnilo zjednodušení pracovních činností spjatých s přípravou pokrmů a pečením chleba v rolnickém obydlí (V. Frolec, str. 178/kráceno).

Prsk (nářečně)

1. Otvor do kamen (nebo do pece) uzavíraný dvířky;

2. Ohniště kamen (nebo pece), nístěj. Na prsku se vařilo do 2. poloviny 19. století, v úzkých a vysokých hrncích, uvnitř polévaných (na Plzeňsku ve tvaru „ prska “) (J. Vařeka, str. 177).

Ruská pec, východoevropská pec, východoslovanská pec

Označení pro jizbovou pec bez ohniště, jež se využívá jako zdroj tepla, při pečení i vaření pokrmů a částečně také k osvětlování obydlí. Její součástí bývá hliněný nebo cihlový přístavek, zvaný šestók. Východoevropská pec zasahuje okrajově na východní Slovensko (Zemplín) (V. Frolec, str. 254).

Stěnka, scenka

1. Lišta přitloukaná ke srubu dřevěnými klínky („ cvočky “) do mezer („ fuk “) mezi trámy, vyplněných mechem (nářečně, východní Morava);

2. Nízká zídka („ zidečka “) na okraji pece (Haná) (J. Vařeka, str. 211/vynechán třetí bod, vztahující se k oblasti mimo území naší republiky).

Stupek (nářečně, jihovýchodní Morava)

Výstupek na rohu horní části pece, jehož se využívalo při vystupování na pec. Často se tu stavěl stojan s loučí a jiným osvětlovacím zařízením (V. Frolec, str. 217/vynecháno druhé heslo významově spadající mimo území České republiky).

Surdík (nářečně, střední a východní Morava)

1. Zákamní

2. Výklenek v horní části pece, opatřený dvířky (Haná);

3. Malá místnost (V. Frolec, str. 217).

Šleda (nářečně, východní Morava)

1. Pícka;

Šlupně (nářečně, východní Čechy)

Stupínek ve zděné peci (V. Frolec, str. 222).

2. Plochý kámen podkládaný pod zdi nabíjené z hlíny (hostýnské Záhoří) (V. Frolec, str. 222).

Ústí pece

též

Čelesna (nářečně, Morava)

nebo

Čeluště (nářečně, východní Morava),

Půlkruhový nebo téměř obdélný otvor, jímž se přikládá do pece (popř. i do kamen) a jehož se využívá při pečení, popř. vaření. Starší vývojovou fázi představuje ústí pece orientované dovnitř jizby směrem k frontální stěně domu – princip vnitřního vytápění. V dalším vývoji došlo k orientování ústí pece do místnosti sousedící se světnicí (jizbou) – do síně nebo černé kuchyně, což ovlivnilo i způsob vytápění pece – princip vnějšího vytápění. Podobná řešení se vyskytují také u pecí v sušárnách ovoce. Nářečně v Čechách „ ústa “, na Chodsku „ hústa “, na východní Moravě „ čelesna “ nebo „ čelustě “ apod (V. Frolec, str. 239/).

Záhrob (nářečně, Křivoklátsko)

Výklenek před pecí (umístěný ještě volně v síni nebo už v uzavřené černé kuchyni), z něhož se klade oheň do pece (J. Vařeka, str. 259).

Záhrobí (nářečně, Čechy, jihovýchodní Morava)

1. Zápecí;

2. Zápraží (J. Vařeka, str. 259).

Zápecí

Místo mezi pecí (kamny) a stěnou. Též „ čeřeň “, „ mezúch “, „ pecánek “, „ pecina “, „ pecinka “, „ pekelec “, „ peklo “, „ petýlek “, „ záhrobí “, zákamní. Ve Slezsku „ zápečí “ (J. Vařeka, str. 263/kráceno o výrazy užívané na Slovensku)

Zákamní (lidově)

Prostor ve světnici mezi stěnou a pecí nebo kamny („peklo“). Je různě široký (podle velikosti místnosti), vždy však poskytuje dost místa k usazení jedné i několika osob (V. Frolec, str. 260/kráceno).

Kamna a související pojmy

Kamna, kuchyňská i pokojová, popisována na samostatné stránce.

Granec (nářečně, Morava)

1. Římsa u vrcholu kachových kamen;

2. Police na nádobí nad stolem (Kunštátsko) (V. Frolec, str. 59/kráceno o termín používaný za současnými hranicemi naší republiky).

Kamnovec, měděnec

Nádržka na vodu u kachlových kamen, ve které se voda ohřívá kouřovými plyny před jejich odtahem do komína. Archeologicky doložen z počátku 15. století (Kravín). Vyskytuje se i pod jinými místními názvy („medenec“, měděnec“, „pecák“) (V. Frolec, str. 87).

Kopka

1. Vrchní plocha kachlových kamen, sloužící k ohřívání vody a uchovávání teplých pokrmů. Původně byla tato plocha kopulovitého tvaru (nářečně, západní Morava) (V. Frolec, str. 98/kráceno)

Loučín (nářečně, Chrudimsko)

Výklenek u kamen, jehož se využívalo při svícení loučemi (V. Frolec, str. 117).

Prsková pec (nářečně, Pardubicko)

Černě nebo zeleně polévaná kamna na podezdívce s „pecinkou“, pod níž jsou ve výklencích uloženy louče nebo kukaň s kvočnou (J. Vařeka, str. 177).

Sušák

Bidlo nad kamny sloužící k sušení oděvů, peřin apod. (J. Vařeka, str. 216).

Trouba

Část kuchyňských kamen sloužící k pečení (J. Vařeka, str. 236).

Vidlo (nářečně, Českomoravská vrchovina)

Bidlo nad kamny (J. Vařeka, str. 249).

Sporák a související pojmy

Kuchyňský sporák, zděný i kachlový, popisován na samostatné stránce.

Kouzeň (nářečně, jižní Čechy)

Otvor k ukládání dřeva v dolní části sporáku (V. Frolec, str. 99).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.