Tradice
Vědomé, někdy třeba i přerušené a pak obnovené předávání skupinových znaků, často i v kratším časovém rozmezí. Projevy tradice jsou historicky podmíněny. Tradice se často promítá i do současného způsobu bydlení na vesnici (využívání prostorů aj.) (lit. 016: V. Frolec, str. 234).
Kulturní kontinuita
Zvlášť dlouhé a nepřerušené přetrvávání kulturních jevů, jejichž kořeny spadají v oblasti lidového stavitelství někdy do nejstarších dějin lidstva, jindy do středověku nebo raného novověku. Jde o pojem relativní, často se překrývající s termínem tradice. S kulturní kontinuitou souvisí pojem kulturní identita (lit. 016: V. Frolec, str. 110/kráceno, upraven slovosled, doplněna poslední věta).
Kulturní společenství
Kulturní jednota projevující se ve společných znacích, které v lidové architektuře vznikly pod vlivem místních geografických, hospodářských, historicko-společenských a jiných podmínek na jednotlivých uzemích. Výrazem kulturního společenství v lidovém stavitelství jsou např. domové typy (lit. 016: V. Frolec, str. 111).
Svérázové hnutí, svéráz
Umělecký směr nacionálně buržoazního charakteru, vzniklý na konci 19. století, který se snažil o stylizaci lidového umění v různých odvětvích výtvarné tvorby, např. v ornamentice, oděvu a jinde. Počátky svérázového hnutí jsou spojeny zejména s činností Renáty Tyršové. Svérázové hnutí ztroskotalo na nepochopení obsahu a funkce lidového umění a dospělo často k jeho nevkusné interpretaci a aplikaci. Ve stavitelství svérázové hnutí kladně ovlivnilo např. tvorbu A. Wiehla, J. Kouly a D. Jurkoviče (lit. 016: V. Frolec, str. 219).
Rustikalismus
Neorganizované hnutí 30. let 20. století požadující výstavbu domů na vesnici pro zájemce z měst nikoli ve smyslu moderního městského technicismu, ale v duchu prostředků a vzorů lidové architektury (lit. 016: J. Vařeka, str. 188).
Teorie pokleslých kulturních hodnot
Teorie, kterou rozpracoval německý badatel H. Naumann vycházející z teze švýcarského etnografa E.Hoffmanna-Krayera: „lid neprodukuje, ale reprodukuje“. Zastánci této teorie dospěli k popření jakékoliv původnosti lidového umění. U nás se projevila v pracích Z. Wirtha a V. Mencla. Samotná situace byla ve skutečnosti postatně složitější, protože obvyklé přejímání z ekonomicky silnějšího a tedy sociálně vyspělejšího prostředí neprobíhalo zcela pasivně, ale bylo vždy obohaceno invencí lidových stavitelů a v neposlední řadě doprovázeno přizpůsobením se specificky místním podmínkám (lit. 016: V. Frolec, str. 229/doplněna poslední věta).
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.