Zdivo – kamenné, hliněné a cihelné zdi z kusového staviva
Zdivo je stavební konstrukce stěn provedená technikou zdění z kusového staviva, resp. zdících prvků. Zdění může být prováděno kladením jednotlivých vrstev na sucho, častěji se však zdí pomocí pojiva, zpravidla malty. Zděnou stěnu nazýváme zeď, přičemž ne každá stěna musí být nutně zděná.
Zdivo
Stavební konstrukce z různých stavebních hmot, vytvářející nosnou konstrukci (tj. hrubou stavbu). V lidovém stavitelství se uplatňuje především hliněné zdivo (hliněná stavba), cihlové zdivo (stavba z cihel), hrázděné zdivo (hrázděná stavba) a kamenné zdivo (kamenná stavba) (V. Frolec, str. 265/kráceno). V případě hrázděného zdiva je však situace terminologicky složitější, protože výplně staršího hrázdění mohou být ještě dřevohliněné, nikoliv tedy zděné v běžném slova smylsu.
Koruna zdiva
Horní plocha zdi, ukončená korunovou římsou, stříškou s krytinou apod. (J. Vařeka, str. 98). Na koruně zdiva zpravidla spočívá konstrukce krovu, konkrétně stropní trámy nebo vaznice, která se v tomto případě nazývá pozednice. (MaČe/doplněno)
Válkové zdivo, zdivo z válků
Způsob stavby hliněných stěn, založený na kladení hliněných válků ve vodorovných, šikmých nebo klasových vrstvách (opus spicatum). Válková technika byla známa už v antickém období. Je rozšířena po celém panonském prostoru; u nás je doložena ze střední, jižní a jihovýchodní Moravy (V. Frolec, str. 243-244).
Opus spicatum, klasovitá vazba
Klasovité zdivo, jehož kusové prvky se ukládají šikmo ve vodorovných vrstvách, přičemž dvě vrstvy vytvářejí charakteristický klasovitý vzor. V lidové stavitelství se tato technika dochovala u stěn z hliněných válků na střední a jižní Moravě (V. Frolec, str. 146/kráceno). Kromě válků bylo možné tímto způsobem stavět i zeď z kamenů plochého tvaru. Na střední Moravě je doloženo např. v obci Rymice u Holešova i jinde (MaČe/doplněno).
Klasovité zdivo vyzdívané z kusového staviva, u kterého se jednotlivé prvky ukládají ve vodorovných vrstvách ve směru šikmém. Směr kladení je přitom u jednotlivých vrstev vzájemně prostřídán a dvě nad sebou ležící vrstvy vytvářejí klasovitý vzor. V lidovém stavitelství se tato technika dochovala u stěn z hliněných válků na střední a jižní Moravě a na západním Slovensku (V. Frolec, str. 146/upraveno).
Zdící prvky
Vazák
1. Cihla nebo kámen položené kolmo k líci zdiva, které vážou do hloubky. Cihlu nebo kámen kladené ve zdivu podélně nazýváme běhoun (J. Vařeka, str. 244). Kladení kusového staviva kolmo k lící zdiva jen za použití vazáků s nezbytnými přesahem ve vrstvách se nazává vazáková vazba zdiva, ve druhém případě běhounová. Kombinací obou typů kladení vzniká vazba křížová, případně další druhy vazeb (MaČe/doplněno)
2. Lidový název pro příčný vazný trám krovu kladený na domové zdi nebo na pozednice (na jihovýchodní Moravě také „ svázky “, „ puntrámy “) (J. Vařeka, str. 244).
Válek
Hlína uhnětená s řezankou a plevami ve tvaru bochníku nebo válečku. Války se používají při stavbě hliněných zdí (válková technika). Nářečně označení „ kochval „, „ krupec „, „ šulec “ (str. 242/kráceno).
Zeď
Podle umístění, funkce, materiálu, konstrukce a povrchové úpravy můžeme rozlišit různé typy zdí, které se významově mohou překrývat (MaČe, doplněno)
Nosná zeď
Zeď zatížená stropní, popř. střešní konstrukcí (V. Frolec, str. 133). Oproti nenosným zde se vyznačuje větší tloušťkou a to především v závislosti na použitém materiálu a době výstavby. Při uložení stropních nebo vazných trámů přenáší zatížení od těchto osamnělých břemen, případně je zatížení spojitě roznášeno skrze pozednici.
Nenosná zeď
Zeď, která není zatížena stropní, popř. střešní konstrukcí. Má převážně funkci prostorotvornou (dělící, ohradní atd.) (V. Frolec, str. 133/upraveno). Nenosná zeď zpravidla nese jen vlastní tíhu, přičemž může být použita jako příčka k rozdělení interiéru na jednotlivé prostory, případně též na ohradní zeď (nikoliv však opěrná) nebo plné zábradlí. Přestože je primárně nenosná, může např. v důsledku poruchy a redistribuce sil část zatížení přenášet. K tomuto může dojít zejména v případě několika příček nad sebou, návaznostní na vodorovné nebo klenební konstrukce, apod. (MaČe, doplněno)
Vnější zeď
Zeď, která má alespoň jeden líc (povrch) vystaven vlivům povětrnosti (V. Frolec, str. 251).
Obvodová zeď
Zeď po obvodu stavby (V. Frolec, str. 135). Kromě nosné funkce plní i funkci tepelně-izolační, v řadě případů opatřená vnější povrchovou úpravou často dekorativního provedení a to zejména na hlavním štítovém nebo okapovém průčelí orientovaného do veřejného prostoru návsi nebo ulici. (MaČe, doplněno)
Uliční zeď
Obvodová zeď vymezující budovu směrem k ulici; vytváří uliční průčelí (V. Frolec, str. 238)
Štítová zeď
Zeď uzavírající budovu na kratší straně půdorysu (V. Frolec, str. 228). V užším slova smyslu může znamenat pouze zeď čelně uzavírající konstrukci krovu (MaČe/doplněno).
Sousední zeď
Vymezuje budovu ze strany sousedního stavení (V. Frolec, str. 206).
Vnitřní zeď
Zeď, která je celá uvnitř budovy (V. Frolec, str. 251). Vnitřní zeď může být nosná nebo nenosná, nazývaná též příčka (MaČe, doplněno)
Střední zeď
Zeď, která je celá uvnitř stavby (V. Frolec, str. 214). Není-li nosná, nazýváme ji zpravidla příčka. V tomto ohledu jsou důležité rovněž střední zdi nacházející se v půdním prostoru, které plní rovněž požární funkci nebo rozdělují stavbu do několika požárních úseků. Za tímto účelem jsou případné otvory uzavřený plechovými dveřmi (MaČe, doplněno).
Příčná zeď
Nosná zeď uvnitř interiéru, vedená kolmo ke směru podélných zdí. Pro krajní (obvodové) zdi se zpravidla užívá názvu štítová nebo čelní zeď (stěna) (l V. Frolec, str. 179/doplněna posl. věta). Příčné zdi dělily tradiční dům do třech dílů a to na část obytnou, vstupní a hospodářskou. (MaČe, doplněno)
Podélná zeď
Podélné vnitřní zdi dělili stavby do traktů, přičemž se uplatnily zpravidla u domů větší šířky. Příkladem může být umístění světničky vedle světnice, případně středové chodby v zadní hospodářské části domů např. na Broumovsku. (MaČe)
Režná zeď
Neomítnutá zeď; na jejím povrchu je zřejmá struktura materiálu použitého pro zdění (V. Frolec, str. 183/doplněno). Nějčastěji se tedy jedná o kamenné nebo cihelné zdivo, přičemž některé zdící prvky nebo tvarovky mohou tvořit dekorativní výzdobu režného průčelí.
S kamenným režným zdivem se můžeme setkat např. v oblasti Džbánu, neboť na zdější opuce špatně držela omítka. Je zpravidla kombinováno s užitím cihel nebo klenáků, uplaťnujících se jako výtvarný architektonický prvek zejména kolem otvorů nebo přinejmenším na jejich záklenky. Pohledové užití cihel je časté rovněž na střední a jižní Moravě, tedy v oblasti Hané a kolem Uherského Hradiště. V případě cihel pálených, ojediněle též vápenopískových šedé barvy, je důležitá jejich kvalita z důvodu vystavení tohoto neomítnutého staviva povětrnosti (MaČe, doplněno).
Omítaná zeď
Zeď opatřená vnější omítkou, plnících ochranný účel, případně též dekorativní.
Ozub
Výstupek, výčnělek na zdi nebo na trámu (J. Vařeka, str. 151).
Výztuž, armatura, armování
U historických konstrukcí zpevnění staticky exponovaných částí stavby, na nároží a u ostění nejčastěji kvádry z tesaného kamene. V lidové architektuře i jako úprava okrajů cihlami vyztužujícími zdivo z lomového kamene ( J. Vařeka, str. 257/změněn slovosled).
Autoři původních hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka. Tématické uspořádání, úprava a doplnění hesel © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
Literatura a odkazy k tématu:
Brickwork. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-3-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brickwork
Wall. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-3-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wall
Opus spicatum. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-3-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Opus_spicatum
