Stodoly na Poličsku a Litomyšlsku – konstrukce roubených a zděných stodol

Kromě špýcharových domů se starobylým konstrukčním řešením vyznačují rovněž polygonální stodoly, které jsou na Poličsku a Litomyšlsku rovněž dochovány. Oproti minulosti je ovšem jejich počet velmi nízký, často navíc ohroženy zánikem.

Mapa stabilního katastru znázorňující čtyřboké usedlosti a samostatně stojící polygonální stodoly. Na fotografich stodoly obdélného nebo mnohobokého půdorysu, charakterizované vysokým krovem (foto: MaČe • fotogalerie).

Dřevěné stodoly

Nedílnou součástí každé zemědělské usedlosti je stodola. Starší stodoly byly dřevěné konstrukce, tedy spalného materiálového provedení. Z tohoto důvodu stávaly obvykle samostatně v zahradě, vzdáleny od ostatních staveb usedlosti na bezpečnou protipožární vzdálenost. V případě usedlostí dvorcového typu existují ovšem vyjímky a lze najít stodoly situované i v rámci více či méně uzavřeného půdorysu.

Příklad polygonálních stodol charakterizovaných vysokou střechou krytou lehkými avšak hořlavými a hnilobě snadno podléhajícími došky nebo šindeli. Z uvedeného důvodu proto vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu (foto: MaČe • fotogalerie).

Víceboké stodoly

Polygonální stodoly, rozšířené asi od 16. století zejména na území Čech, se dochovaly zcela ojediněle. Řadu polygonálních stodol již nalezneme pouze na mapách stabilního katastru. Příkladem může být kromě vesnic na Poličsku a Litomyšlsku např. Sobín u Prahy. V terénu zpravidla zanikly požárem, nevyužíváním a/nebo dlouhodobou neúdržbou. Některé z polygonálních stodoly byly zachráněny přesunem do muzeí v přírodě, např. na Veselý Kopec (stodola původem ze Sádku u Poličky z roku 1860) nebo do Kouřimi (stodola ze Želejova).

Stavby polygonálních stodol se vyznačovaly 5 až 14ti bokým půdorysem a roubenou konstrukcí stěn. V některých případech byly roubené obvodové stěny nižší než podjezdná výška vjezdu na mlat. Možnost vjezdu s naloženým vozem si proto vynutila zvýšení okapní části střechy, resp. snížení jejího sklonu a odpovídající vyrovnání obou střešních rovin zvednutím ve střední části. Vlastní víceboký tvar půdorysu snad mohl souviset s možností využití kratších trámů, obdobným provedením presbytářů kostelů nebo funkcí a provozem (pracovním pohybem) uvnitř peren.

Pro polygonální stodoly jsou charakteristické vysoké střechy, tzn. střechy velmi strmého sklonu v důsledku konstrukce vysokého krovu s hřebenovou vaznicí. Strmé střechy byly určeny pro tehdy obvyklou lehkou, avšak hořlavou a násákavou střešní krytinu – došky nebo šindel. Díky výraznému sklonu mohla dešťová voda rychleji ztéci, zároveň se zde po delší dobu často neudržela ani mokrá sněhová pokrývka (čerstvý sníh ano).

Kromě stodol polygonálního půdorysu se řada roubených stodol běžně vyznačuje půdorysem obdélným, ať již jsou starších nebo mladších architektonických forem.

Zděné stodoly

Mladší stodoly jsou obecně zděné konstrukce, přičemž mohou stát na místě starších dřevěných stodol nebo být postaveny blíže hospodářskému dvoru či při jeho obvodu. V důsledku nespalného stavebního materiálu a pálené střešní krytiny původní požadavek na protipožární odstup zpravidla pozbývá nezbytnosti.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Roubené stodoly na Poličsku a Litomyšlsku © Martin Čerňanský