Roubené domy na Poličsku – konstrukce stěn, stropu a dveřního křídla

K nejstarší dochované vrstvě zástavby (nejen) v oblasti Poličska a Litomyšlska náleží tzv. špýcharové domy. Kromě výškového uspořádání jsou přitom charakteristické rovněž svým konstrukčním řešením, vykazujícím některé starobylé stavební techniky.

Detaily konstrukčního řešení roubeného domu, charakterizovaného ve starším stupni vývoje použitím kuláčů na stěny i strop (vlevo). Vpravo detail druhotně použitého trámu s opracováním po dřívějším tesařském spoji a níže hraněný trám, podpírající dnes podbedněný strop (foto: MaČe • fotogalerie).

Roubené stěny

Určujícím znakem starších roubených staveb je užití konstrukčních prvků majících jen nejnutnější tesařské opracování. V případě jizby nebo vysoké světnice se jedná o nehraněné klády, případně ztesané jen z vnitřní strany. Tesařské opracování se týká zejména provedení nároží, kde se mohou pohledově uplaťnovat čela nebo jejich části ve tvaru kruhových úsečí. Rovnočelné nebo šikmé kruhové úseče se mohou uplatnit rovněž v místě stavebních otvorů – oken a dveří.

Nákladnost pořízení a opracování konstrukčních prvků tehdejšími tesařskými nástroji dokládá rovněž jejich časté druhotné použití. K tomuto docházelo nejen v rámci téže stavby, ale rovněž mezi jinými stavbami.

Povalový strop

Nehraněné klády zv. kuláče byly použity rovněž na konstrukci stropu, kladeny těsně vedle sebe. V důsledku nutnosti uložení přes celou tloušťku stěn se kruhová čela povalů pohledově uplaťnují z exteriéru a v některých případech rovněž ze vstupní síně.

Náročněji tesařsky opracován byl zprvu pouze středový trám, podpírající povaly uprostřed volného rozpětí odpovídajícího šířce jizby nebo světnice. Opracování středového trámu tvoří okosení viditelných hran s výjimkou střední části, kde je v místě největšího průhybu ponechána celá šířka. Nejvíce namáhána tahem za ohybu jsou přitom právě spodní vlákna, horní jsou tlačena.

Příklad dvouvrstvých jednokřídlých dveří, tvořených spodním svlakovým křídlem a pohledovým pobitím diagonálně kladenými prkny. Vpravo dole zámek s již částečně zakrytou mechanikou (foto: MaČe • fotogalerie).

Dřevěné dveře

Nedílnou součástí historické hodnoty roubených domů jsou rovněž dřevěná okna, dveře a vrata. Oproti půdorysnému uspořádání a nosné konstrukci stavby ovšem podléhají častějším změnám. Z tohoto důvodu jsou v řadě případů mladšího data než nejstarší stavební jádro domu.

Navzdory tomuto mohou být rovněž dokladem archaického řešení, jako dokládá např. užití rohových pásků nebo klínků a zvýšeného trámkového prahu dveří. Rohové prvky a vysoký práh ztužovali stavební otvor, neboť zabraňovaly posunu stojek (postranních sloupků ostění) směrem k sobě. Zajišťovaly tímto pevnou šířku dveřního otvoru, nezbytnou pro zavírání dveřního křídla. Samotné dveřní křídlo barokního původu je v uvedeném případě dvouvrstvé, přičemž spodní vrstvu tvoří svlaková konstrukce a vrchní pohledovou diagonálně kladená prkénka s viditelnými hlavami kovaných hřebů.

Dveřní kování

Starší celodřevěný způsob uchycení dveřního křídla pomocí točnice přetrvával zejména u sýpkových komor, zatímco u vstupních dveří byl nahrazován zavěšením na kovové háky. Kovové jsou rovněž mladšídveřní zámky, zprvu zcela nebo částečně otevřené s užitím sekaných matic čtvercového tvaru.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Roubená konstrukce domu na Poličsku © Martin Čerňanský