Podpěrné rámy a sloupky – podstávky a tesařské stolice roubené stavby
Podpěrné rámy jsou nosné konstrukce, jejichž hlavním úkolem je podepření vrchní stavby nebo její části nad přízemím. Nejčastěji se s dřevěnými podpěrnými rámy tesařského provedení setkáváme u roubených domů, přízemních i patrových. Kromě zdobně profilované podstávky se může jednat o jednoduché tesařské stolice, obdobné jako u krovů, někdy však dodatečně vztyčené.
Slehávání stěn
Roubené stěny staveb snadno sléhávají, přičemž k tomuto dotvarování značnou měrou přispívá stálé i dlouhodobé nahodilé zatížení a zejména, v poměru ke kameni či jinému materiálu, poměrně malá pevnost dřeva ve směru kolmém na vlákna. V tomto směru je zároveň větší i sesychání dřeva, přičemž opomenout nelze zejména samotnou strukturu materiálu.
U přízemních staveb podpěrné rámy vynášejí konstrukci stropu a střechy, v případě domů s podsíní zpravidla předsazený štít. U patrových staveb mohou tesařské rámy vynášet nejen strop, krov (s krytinou) nebo štít, ale především samotné patro. Důvodem provádění podpěrných rámů bylo zejména odlehčení zatěžované stěně přízemí, která pod tíhou svisle slehávala nebo vybočovala ze svislé roviny.
Možnému vybočení trámů z roviny stěny ostatně zabraňovaly rovněž spojovací prostředky a materiál, případně též stěnové kleštiny.
Deformace stěn
Velikost svislého dotvarování (slehávání) může, zejména u větších patrových staveb, dosahovat i několika desítek centimetrů. Z uvedeného důvodu je často rozeznatelná pouhým okem a to v exteriéru i interiéru stavby. Bez podpěrné konstrukce by mohl větší problém nastat v interiéru domu, kde by nakloněný strop působil obtíže při užívání patra. Statický problém dotvarování zpravidla nepředstavuje, neboť mez únosnosti dřeva je daleko za mezí jeho použitelnosti, resp. možných deformací.
Největší deformace bývá na nároží pří vstupní brance nebo bráně, tzn. nejdále od zděné a tedy při dobrém stavebně-technickém stavu pevné střední části domu. Směrem od této části, tvořené zděnou kuchyní s komínem, stavba postupně dotvarovává, slehává. Stěny jsou navíc z obou stran tohoto nároží oslabeny okenními otvory. [1]
V některých případech může nerovnoměrný pokles konstrukce způsobit i sedání stavby, např. v kombinaci s podmáčeným nárožím. V tomto případě se jedná již o problematiku spodní stavby a podloží, neboť zde podpěrné rámy nepomohou.
Přístěnné a odsazené rámy
Konstrukce rámů tvořených jedním nebo více rámovými poli využívá velké pevnosti dřeva ve směru rovnoběžném s vlákny. Rámy jsou proto tvořeny svislými sloupky doplněnými o šikmé vzpěry (pásky), sloužící ke ztužení netuhého spoje sloupku s vodorovným trámem (ližinou). Vzpěry zároveň představují další podpory ližiny, přičemž zkracují volné rozpětí možného průhybu prvku namáhané ohybem. Samotné sloupky a vzpěry jsou namáhané tlakem, resp. vzpěrným tlakem.
Podpěrné rámy můžeme ve vztahu k obvodovým stěnám domu rozdělit na vnitřní a vnější, přičemž vnější zcela převažují. Především u těchto dále rozeznáváme rámy přístěnné a od stěny odsazené. Šikmé vzpěry mohou být jednoduché či dvojité (I, II, X), dále dělené na rovnoběžné nebo zkřížené. Zdvojené pásky jsou charakteristické pro oblast Litomyšle a Svitav, zkřížené pro Chebsko.
Přístěnné rámy jsou typické zejména pro patrové domy severních a severozápadních Čech ve formě tzv. podstávky. Rámy odsazené mají tzv. podsíňové domy východních a severovýchodních Čech i jiné stavby.
Podstávka u patrových domů
Podstávka je podpěrná rámová konstrukce tesařského provedení, která vynáší roubené nebo hrázděné patro domu a to ze dvou až čtyř stran. S ohledem na umístění podstávky přímo pod stěnami patra je jeho půdorysný rozměr na straně s podstávkou větší než rozměr přízemí a to právě o tloušťku stěny. Podstávkový rám tedy stojí obkročmo přízemí, které již není patrem zatěžováno.
Kromě této nejčastější varianty mohou vodorovné trámy u bočního průčelí vynášet patro nikoliv přímo, ale prostřednictvím podepření vyložených stropních trámů přízemí [2]. Další variantou, užívanou v kombinaci s hrázděným patrem, jsou průběžné sloupky zv. štěnýře. V těchto případech jsou sloupky nejen ve stejné svislé rovině jako patro, ale zároveň přímo součástí jeho hrázděné konstrukce.
Pro orientační datování podstávky má rozhodující význam její tvarosloví, určené zejména tvarem podstávkových polí a profilací jednotlivých prvků společně s provedením vzpěr.
Starší podstávky vytvářejí po části nebo celém obvodě světnice slepou arkádu, neboť jednotlivá pole mají obloukový tvar a tomuto jsou přizpůsobeny rovněž pásky, případně též ližiny.
Mladší podstávky mají tvar přímý a jsou tedy i výrazově více rámem než pomyslnou arkádou. Zároveň platí, že starší řešení představují delší vzpěry a mladší vzpěry kratší. Později pásky nahrazují rohové klínky nebo jen rohová prkna. U posledně jmenovaných ustupuje konstrukční funkce výrazně nebo zcela do pozadí, přičemž dekorativní funkce může být zachována.
V případě dodatečného přezdění roubeného přízemí domu se podstávka mohla ocitnout i před zděnou stěnou, případně být zcela odstraněna.
Tesařské stolice a podpěrné sloupy
Jak bylo již uvedeno výše, kromě možného vybočení trámů ze svislé roviny je pro roubené stěny typická rovněž svislá deformace. K této deformaci dochází zejména vlivem vlastností použitého stavebního materiálu (sesychání dřeva) i poddajnosti spojů. Slehávání stěn přitom rovněž zabraňují dodatečně prováděné konstrukce, ať již se jedná o podpěrné sloupky nebo podpěrné rámy ve formě jednoduché tesařské stolice, známé i z konstrukce krovu.
Podpěrné sloupky
Podpěrné sloupky jsou kromě vzpěry doplněny krátkým trámkem o délce orientačně odpovídající vyloženému trámovému zhlaví. Ke stěně jsou podpěrné sloupky kotveny např. pomocí lavičníku. Některé starší podpěrné sloupky jsou opatřeny i jednoduchou profilací, případně též povrchově již upraveny shodně s nátěrem roubení.
Podpěrné sloupky byly užívány rovněž u hliněných domů, zejména při výměně lehké spalné střešní krytiny za krytinu nespalnou, avšak těžkou. [2]
Tesařské stolice
Tesařské stolice se od podstávek liší zejména chybějící profilací, dokládající jejich výhradně statickou funkci. U přízemních staveb podpírá rámová konstrukce vyložené stropní trámy, resp. jejich zhlaví, a takto výrazně odlehčuje roubeným stěnám přízemí. Někdy stolicový rám namísto stropních trámů podepírá konstrukci střechy a tedy vazné trámy. U starších staveb jsou však stropní a vazné trámy totožné, proto zde není žádného rozdílu.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Podpěrné rámy a sloupky © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
[2] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
Literatura a odkazy k tématu:
Upper Lusatian House (Hornolužický dům). In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2020-05-16]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Upper_Lusatian_house
