Přírodní podmínky ČR a jejich vliv na zakládání sídel a staveb – záplavová území a podmáčená půda
Přírodní podmínky vždy ovlivňovaly lokaci a výslednou podobu každého sídelního útvaru, těsně provázány s klimatem. Kromě celý sídel ovlivňovaly rovněž umístění jednotlivých staveb, zejména rozsahem záplavového území a podmáčenou půdou.
foto: Rozlivná území vodních toků
Vlevo rozlivné území Vermířovského potoka v lokalitě Dolní Paseky. Rybník a mlýnský náhon již neexistuje, nově zastavěno. Cesta s potokem vpravo dole téže mapy je dnes ulice V Mokrém. Vpravo Horní Paseky.
Obec Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín, © ČÚZK • fotogalerie
Voda a kvalita půdy
Kromě samotných vodních ploch a vodotečí se voda v krajině projevovala rovněž ve formě dešťových srážek. S četností a vydatností srážek souvisela rovněž kvalita půdy, která byla i jedním z řady faktorů rozhodujících o vhodnosti lokality k trvalému zemědělskému osídlení.
Podmáčená území
Zohledňovány ovšem byly i rizikové jevy související s vodním režimem krajiny. Jednalo se zejména o situování staveb (i místních komunikací) mimo mokré louky a další podmáčená území tvořící potoční nebo říční nivu proměnlivé šířky a průběhu.
Zpravidla se tedy jednalo o umístění staveb ve větší vzdálenosti od vodního toku nebo na vyvýšených terasách. Nutno přitom podotknout, že neméně důležitým důvodem byla i snadná dostupnost obhospodařovaných pozemků situovaných v náhorní poloze.
Rozlivná a záplavová území
foto: Nivní území vodních toků
Koryto řeky Jizery severně od Turnova, vlevo proslulý Dlaskův statek (dům značen červeně, i když roubený). Podél vodního toku mokré louky nevhodné k zastavění, na malé mapce aktivní zóna záplavového území pro Q100.
Obec Dolánky u Turnova, okres Semily, © ČÚZK © VÚV TGM • fotogalerie
V důsledku dlouhotrvajících srážek nebo jarních tání sněhu bývala nejdříve zaplavována nivní území potoků a řek, nemající často ani pevné břehy. Známy jsou i případy, kdy z důvodu častých záplav docházelo k přemístění osad nebo jednotlivých staveb a jejich opětovnému vybudování na bezpečnějším místě neohrožovaném povodněmi.
Na druhou stranu vznikaly i osady, které byly na vodním toku, přítoku nebo náhonu závislé. Příkladem mohou být rybářské osady, např.Rybáře v dnešní Troji v Praze a samozřejmě též stavby rybáren. Obdobně tomu bylo i v případě staveb na vodní pohon (vodní mlýny, pily atd.). Zajímavý příklad ve vztahu k podmáčeným loukám představují i seníky v okolí Třeboně.
Obecně platí, že rozlivná území byla zastavována až později v souvislosti se stavebním rozvojem obcí uvnitř intravilánu. Nejvíce postižená povodněmi přitom zpravidla byla a jsou obce založené v údolních polohách, respektive v dolní části bez možnosti odtoku vody do nižších poloh nebo její „rozlití“ do okolí.
Povětrnostní vlivy
Dopad na charakter zástavby ovšem mohly mít i povětrnostní vlivy, zejména v případě nechráněných poloh ve vyšších nadmořských výškách.
Obecně se drsnější klimatické podmínky projevily zejména soustředěním staveb kolem hospodářského dvora do kompaktnějších, tedy uzavřenějších forem. Tímto se zásadně odlišovaly oproti formám s volnějším rozmístěním, tj. bez stavebního propojení jednotlivých objektů usedlosti. V některých případech byly všechny prostory dokonce soustředěny pod jednu střechu a vznikl tzv. jednotný dům.
Zakládání vesnic
Vesnice založené v období vrcholného středověku jsou zpravidla návesního půdorysu. U těchto je zástavba soustředěna kolem volného prostoru – návsi. Náves se často vyznačuje různě pravidelným tvarem a velikostí.
mapa: Návesní vesnice nepravidelné
Návesní vesnice nepravidelného půdorysu, s volněji rozmístěnými usedlostmi nevytvářejícími návesní fronty.
Obec Vlastiboř, okres Tábor, Mapa SK 1828 © CÚZK • fotogalerie
Lokace vesnic
Z hlediska přírodních podmínek vesnic zakládaných ve středověku převažuje teplá klimatická oblast a spíše rovinný terén, ať již vodorovný nebo mírně svažitý. V důsledku tohoto je převaha návesních vesnic ve vnitrozemí, tj. uvnitř nebo na okraji starého sídelního území.
Typy návesních vesnic
Z hlediska základního rozmístění jednotlivých usedlostí, odrážejícího se často ve velikosti staveb i rozloze zahrad, můžeme rozlišit návesní vesnice:
- nepravidelné
- pravidelné
Z hlediska morfologického mohou návsi nabývat různého geometrického tvaru, uváděného na samostatné stránce Půdorysné typy návsi.
Nepravidelné návesní vesnice
Rozlehlá náves volněji vymezena rozměrnými usedlostmi situovanými ve vzájemných rozestupech. S ohledem na umístění staveb hranice návsi často definována zahradami. Zahrady přitom zaujímají nejen mezilehlý prostor, ale někdy též prostor před štítovými průčelími.
Nepravidelné návsi jsou považovány za vývojově staršího původu, pokud přičinou nepravidelnosti nebyly přírodní podmínky. Později mohlo dojít k zastavění zahrad znamenající částečnou ztrátu izolované polohy usedlostí.
Pravidelné návesní vesnice
Větší či menší náves pevně vymezena usedlostmi situovanými vedle sebe a vyznačujími se obdobnou šířkou stavební parcely. Díky pravidelnému řazení a parcelaci vytvářejí průčelí návesní fronty, často rytmizované střídáním domů, ohradních zdí s branami a sýpek. Hranice návsi definované samotnými stavbami jsou shodné s jednotlivými stavebními čarami.
Pravidelné návsi jsou považovány za mladší, založené jednorázovým kolonizačním počinem podle vyměřovací soustavy. Později opět mohlo dojít k zastavění návesního prostoru a pravidelný tvar může být méně zřetelný.
Zemědělské usedlosti
foto: Návesní vesnice pravidelné
Návesní vesnice pravidelného půdorysu, vymezeného usedlostmi tvořícími návesní fronty v důsledku řazení vedle sebe.
Obec Malíkov nad Nežárkou, okres Jindřichův Hradec, Mapa SK 1828 © CÚZK • fotogalerie
Základní skladebnou a hospodářskou jednotkou vrcholně středověké (i pozdější) návesní vesnice jsou velké zemědělské usedlosti tvořené stavbami soustředěnými kolem samostatného hospodářského dvora.
V přední části usedlosti orientované do návsi je situován štítově orientovaný dům a sýpka, často vzájemně propojeny ohradní zdí s branou. Střední část tvoří chlévy a jiné hospodářské prostory nebo samostatně stojící objekty. V zadní části usedlosti je zahrada se stodolou, která může stát uprostřed zahrady nebo až na jejím konci při záhumenní cestě. V některých případech je stodola v těsném kontaktu s ostatními stavbami a hospodářský dvůr je takto pevně uzavírán.
Plužina a polní lány
Za zahradou nebo za stodolou stojící na jejím konci se dlouze táhnou, někdy ještě odděleny záhumenní cestou, jednotlivé polní lány.
Autor textu a fotodokumentace k Vesnice © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
Literatura a odkazy k tématu:
Typy vesnických sídel v Čechách (1935)
Typy venkovského osídlení na Moravě (1946)
Základní problematika urbanistické struktury .. (1955)
Zaniklé středověké osady a jejich plužiny .. (1983)
Encyklopedie. Lidová architektura (1983)
Lidová architektura (1996)
Lidové stavby. Architektura českého venkova (1999)
