Kamenné stavby – zdivo ze sbíraného nebo lomového kamene
Nejstarší užití kamene na venkově představují mezní pásy a ohradní zdi. Později nachází uplatnění technika kamenného zdiva rovněž na stavbách domů. Zdí se z kamene sbíraného, ale i snadněji opracovatelného lomového.
Mezní pásy a ohradní zdi
Schopnost zdění se v některých oblastech s hojným výskytem kamene vytvářela dlouho, protože s kamenem se muselo manipulovat už při kultivaci krajiny v souvislosti s čistěním ploch pro zakládání polí. Z vysbíraného kamene se vršily dlouhé mezní pásy a brzy se z nich stavěly i ohradní zdi a posléze i části budov (/upraveno).
Vstupní a hospodářské části domů
Značná část našich nejstarších dochovaných, ještě předbělohorských vesnických staveb měla roubené pouze světnice, resp. jizby. Oproti tomuto střední a komorové části domů jsou zpravidla zděné právě z kamene.
Zdění ze sbíraného kamene
Zásadou tradičního zdění z kamene na venkově je používání zejména sbíraného, tedy nikoli lomového (ostrohranného) kamene. Určující je také jeho důsledné pokládání ve zdivu na větší plochou stranu – naležato. V tradičním zdivu se nemůžeme setkat (s výjimkou architektonických článků) s kamenem umístěným nastojato.
Zdění z lomového kamene
Lomový kámen v neopracované nebo jen hrubě opracované podobě z důvodu tvrdosti se používal například na stavby kostelů. Jinak se ale ve vesnickém prostředí na stavby domů nebo hospodářských objektů užíval pro zdivo jako lomový kámen spíše snadno opracovatelný pískovec a zvláště pak opuka s deskovou odlučností.
Pískovcové zdivo
Pískovec se uplatnil v severních Čechách zejména v 19. století, kde se v obrovském množství používaly na zdění ohradních zdí i částí domů – celých stěn nebo alespoň nárožního ztužení – pískovcové kvádry zvané „štuky“. Lámaly se z odtesaných terasových skalních stěn v lomech, které se zřizovaly zpravidla v blízkosti vsí a pokud možno v poněkud vyvýšené poloze pro snadnější dopravu těžkého nákladu (na ponechaných stěnách se někdy setkáváme i s vytesaným letopočtem).
Opukové zdivo
Vlivem deskové odlučnosti sledující spáry budoucího zdiva náleží k často užívanému kameni rovněž opuka. Tento materiál přispěl při rozvoji zděných staveb v 19. století k charakteristickému vzhledu staveb v celých regionech (Rakovnicko, Vysokomýtsko) tím, že špatně držel omítku a zdivo se proto muselo ponechávat režné.
Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby. Architektura českého venkova © Jiří Škabrada