Cihly a keramické tvarovky – pálené a nepálené cihly, výroba cihel a použití na stavby

Cihla je kusové stavivo předem standardizované velikosti, které ovšem nebyla v průběhu času stejná a mohla se lišit i regionálně. Cihly byly vyráběny ručně a to za použití vhodné hlíny, případně též pilin a vápna. Pozděj jsou cihly vyráběny a páleny v cihelnách.

Cihly

Rozvoj specializované výroby nepálených a později pálených cihel souvisí s protipožárním nařízeními a postupných přechodem ke zděné zástavbě nespalného charakteru. V některých regionech doznalo cihlářství nebývalého rozkvětu, podmíněného mimo jiné i snadnou dostupností materiálu potřebného k výrobě cihel – cihlářské hlíny. Kromě běžných cihel běžného tvaru a velikosti, užívaných pro stavby stěn a kleneb, se sortiment výroby rozšířil rovněž o další tvarovky. Došlo rovněž k rozšíření výrobních postupů, zejména dosažením vyšších teplot při pálení cihel (šamotové cihly). Kvalita cihel určující jejich trvanlivost může být proto značně rozdílná. Cihly jednotlivých cihelen mohly být někdy značeny. (MaČe, doplněno)

Nepálené cihly

Cihla vyrobená z jílovité hlíny s příměsí plev a vepřových štětin (vepřovice), sušená na slunci. Ve vesnickém stavitelství se nepálené cihly rozšířily v 18. a zejména v 19. století (hlavně v důsledku tereziánských stavebních a protipožárních nařízení). Vyráběli je hospodáři sami nebo specializovaní cihláři. Právo vyrábět cihly přiznal poddaným (na jejich pozemcích pro vlastní potřebu i na prodej) dvorský dekret ze 4. února 1819. Nepálené cihly se vyskytují pod řadou lokálních označení („bačkora„, „bejk„, „buchta„, „kotovice„, „vepřovice“ aj.) (V. Frolec, str. 132-133/kráceno).

Výroba

Základní surovinou tradiční výroby cihel byla hlína smíšená s vodou, do níž se přidávaly plevy nebo řezanka. Hlína se pěchovala do dřevěných forem hranolového tvaru, z nichž se cihly vyklápěly a sušily na slunci. Někde používali k výrobě cihel i zvláštní ruční lisy ( V. Frolec, str. 256)

Vlastnosti

Oproti páleným cihlám se nepálené cihly vyznačují většími tvarovými a rozměrovými odchylkami. Co do velikosti bývají zpravidla kratší, širší a silnější. Vlastnosti nepálených cihel používaných jako kusové stavivo zcela odrážejí materiál, ze kterého jsou vyrobeny (hlína, sláma nebo jiný materiál organického původu) a postup výroby (sušení). Nepálené cihly se tak vyznačují dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi, ale poměrně malou pevností a minimální odolností vůči dllouhotrvající vlhkosti, zejména stojaté povodňové vodě. Tepelně-izolační vlastnosti mohou dále vylepšovat i použité příměsi, zejména duté stonky rostlin zvyšující tepelný odpor zdiva provedeného z nepálených cihel. (MaČe, doplněno).

Použití a rozšíření

Z nepálených cihel se vyzdívali vnější i vnitřní stěny, u vnějších stěn byl velmi důležitý přesah střechy (ještě bez okapu) z důvodu špatné odolnosti vůči dešťové vodě (vyplavování vedoucí k úplné ztrátě pevnosti hliněného materiálu). Rozšíření souvisí nejen s dostupností vhodné jílové hlíny, ale rovněž se stavebními reformami (MaČe).

Regionální výrazy

Vepřovice

Nepálená hliněná cihla. Název vepřovice odvozen od vepřových štětin, které se přidávaly do jílové hlíny. Též v nářečních tvarech „vepř„, „vepřák„, „vepřík„, „vepřová tihla“ aj. (V. Frolec, str. 246).

Kotovica

/ nářečně, střední a východní Morava

Nepálená cihla (V. Frolec, str. 98)

Pacuvka

/ nářečně, Slezsko

Nepálená cihla. Též ve tvaru „páce“, „poca“, „pucina“ (V. Frolec, str. 152).

Poci

/ nářečně, severní Morava

Nepálená cihla. Též ve tvaru „poca“, „páce“, „pucina“ (V. Frolec, str. 164).

Surovica

/ nářečně, jihovýchodní Morava)

Nepálená cihla.

Syrova cihla

/ nářečně, Slezsko

Nepálená cihla.

Trumple

/ nářečně, Podkrkonoší

Lehké nepálené cihly (různých velikostí) podomácku vyráběné z pilin a vápna (J. Vařeka, str. 236).

Truple

/ nářečně, severní a severovýchodní Čechy, západní Morava

Nepálená cihla, která se běžně vyráběla v rozměrech 30 x 15 x 6,5 cm (lit. 016: V. Frolec, str. 236).

Pálené cihly

Stavební materiál, který postupně vytlačil nepálené cihly a jiné způsoby budování stěn. Protože požárové řády zakazovaly stavět domy ze dřeva, bylo dvorským dekretem z r. 1789 poddaným nejprve přiznáno právo užívat horniny, zeminu a uhlí z vlastních pozemků a roku 1819 jim bylo povoleno vyrábět cihly na svých pozemcích pro vlastní potřebu i na prodej.

Ve vesnickém stavitelství se pálená cihla začala ve větším rozsahu uplatňovat od 19. století, a to nejprve u zámožných obyvatel a na panských i farních budovách. Z počátku se jimi vyzdívaly hlavně nároží staveb, dveřní ostění, klenby a komíny, později celé obvodové zdi i vnitřní příčky. Rolníci stavěli přednostně z tohoto materiálu hospodářské objekty (zejména chlévy) a teprve potom vlastní obydlí (V. Frolec, str. 152).

Později byly cihly vyráběny v objektech k tomu určených, tj. cihelnách.

Cihláři

1. Specializovaní výrobci cihel, které si najímali venkovští stavebníci. Pomocí dřevěných forem vyráběli v blízkosti staveniště potřebné množství cihel na stavbu.

2. Dělníci pracující v cihelně ( V. Frolec, str. 23/kráceno).

Autoři původních hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka. Tématické uspořádání, úprava a doplnění hesel © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Literatura a odkazy k tématu:

Brick. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-3-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brick