Jizba, černá jizba, dymná jizba – bydlení ve starém domě, pec s ohništěm a nábytek
Jizba byla obytná místnost sloužící bydlení ve starém roubeném domě. Za tímto účelem byla zařízena pecí s ohništěm sloužících vytápění i přípravě pokrmů a zařízena nezbytným nábytkem. Z konstrukčního hlediska se jizba v důsledku dymného provozu vyznačovala řadou charakteristik odlišných od pozdější světnice přebírající její vícelovou funkci s převahou funkce obytné.
Dymná jizba
Jizba je vysoká obytná místnost s ohništěm a pecí, představující nejstarší část českého a slovenského lidového domu. Název „jizba“ (slovensky „izba“) se udržel v celé východní polovině Moravy a na Slovensku (s vyjímkou východní části). V Čechách je doložen ještě ze 16. století. Jizba byla hlavním prostorem domu, ve kterém se soustřeďoval život rodiny. Plnila důležitou společenskou funkci, zde se scházela rodina i čeleď při jídle, při pracovních i obřadních příležitostech, tady se vařilo, peklo, zde spali někteří příslušnící rodiny i dvora. Uvedeným funkcím odpovídalo i interiérové vybavení této obytné místnosti. (V. Frolec, str. 82/kráceno).
Polodymná jizba
Přechodná forma obytného prostoru domu určená způsobem vytápění, viz níže. Vývojově ji lze zařadit mezi dymnou jizbu a světnici (MaČe, doplněno).
Diagonální princip
Ve vztahu mezi částí jizby (světice) s topeništěm a stolovým koutem patří diagonální princip k základním strukturám lidového stavitelství řady evropských zemí. Topeniště (pec, popř. další otopná zařízení) je situováno v levém nebo pravém rohu jizby (světnice) v bezprostřední blízkosti dveří, jimiž se vchází ze síně do obytného prostoru. Diagonálně (úhlopříčně) od koutu s topeništěm byla rohová část jizby (světnice), v níž ústřední postavení zaujímal stůl s rohovou lavicí a židlemi, na stěnách visely obrázky svatých, keramika a jiné výzdobné i náboženské předměty a symboly (tzv. svatý kout) (V. Frolec, str. 33).
Bydlení v jizbě
K bydlení v jizbě starého roubeného domu již náleželo vybavení nábytkem, který byl z důvodu dymného provozu prostý pozdější malované výzdoby. Jednotlivých kusů nábytku se uživalo při stolování a práci nebo byl určený pro spaní či uložení oděvů. Vybavení interiéru bylo z provozních důvodů soustředěno v rozích obytného prostoru jizby, tj. při stěnách bez oken. U mladších domů přebírá funkci jizby vývojově mladší světnice, pro kterou se ovšem v některých regionech nadále užívá název „jizba“ (MaČe, doplněno).
Kuchyňský kout
V rohovém prostoru jizby, sousedícím se zadní části síně, byl situován „kuchyňský kout“. V kuchyňské koutu se nacházela ještě přímo z jizby obsluhovaná pec s ohništěm, sloužící k přípravě pokrmů a zároveň i vytápění obytné místnost (V. Frolec, str. 82/kráceno, upraveno).
Svatý kout
V diagonálně protilehlém rohovém prostoru jizby měl zase své pevné místo „svatý kout„, dnes bychom mohli též říci „jídelní kout“. Zde byl umístěn stůl s rohovou lavicí a židlemi, nad kterým na stěnách visely obrázky svatých a jiné naboženské předměty (V. Frolec, str. 82/kráceno).
Kout pro spaní a oděv
Ve zbývajících dvou koutech jizby stávala zpravidla postel (ke spaní ovšem sloužily i lavice u stolu) a truhla na šaty (V. Frolec, str. 82/kráceno).
Vytápění jizby
Charakteristickým znakem dymné jizby je situování topeniště (ohniště a pece) přímo v jizbě, přičemž se dým volně rozptyluje v prostoru. V dobách kdy tato místnost neměla strop, odcházel kouř otvory v horní části stěn a ve střeše ven. Po zavedení stropu stoupal dým z ohniště a pece do podstropního prostoru, odkud unikal dveřním otvorem nebo otvorem nad dveřmi do síně a odtud ven. V některých oblastech sloužily k tomuto účelu zvláštní otvory ve stěně, v podstropní části (např. v Živohošti, nyní obec s rozš. pravomocemi Benešov, se u bývalé plavecké hospody čp. 22, datované na průvlaku rokem 1617, dochoval kouřový otvor ve štítové stěně v prostoru nade dvěma okny, objekt zbořen při stavbě Orlické přehrady, podobné dymné otvory se vyskytují v alpské oblasti). Starší forma dymné jizby byla u nás patrně rozšířena ještě v 16. století a místy se udržovala i ve stoletích pozdějších.
Druhý způsob odvádění kouře z jizby přes otvor do síně se dochoval až donedávna v jižní části Těšínska a místy v karpatské oblasti Slovenska (např. Javorníky, Orava). Přechodnou formou je polodýmná jizba, dým z topeniště se odvádí dymníkem na půdu nebo do síně (V. Frolec, str. 54/okenní otvory nahrazeny dymnými)
Konstrukce jizby
Dymné jizby středověkého původu reprezentují vysoké roubené místnosti s dvouřadým uspořádáním otvorů a povalovým stropem, které se do dnešních dob dochovaly jen velmi sporadicky. Dvouřadé úspořádání otvorů má podobu běžných okenních otvorů prolomených v normální výšce ve spodní úrovni roubené stěny v kombinaci s horními dymnými otvory sloužícími odvodu kouře z dymného provozu (otevřený oheň přímo v obytné místnosti). Dymný otvor nebo otvory jsou nepoměrně menší velikosti, situované ve štítové nebo podélně stěně domu zpravidla nad dvojicemi prosvětlovacích oken. Další otvory sloužící odvádění kouře mohou být umístěny rovněž nade dveřmi. (MaČe, doplněno)
Konstrukce roubeného domu s dymnou jizbou je oproti mladším stavbám roubených a samozřejmě i zděných domů se světnicí charakteristická rovněž patrovou hospodářskou částí, tvořenou komorovým blokem o dvou výškových úrovních. Přízemní komory jsou přístupné přímo z prostoru vstupní síně, ve které je umístěno rovněž schodiště do komor nebo jen jedné komory situované přímo nad komorami přízemními. V řadě případů se zachovalo právě patrové uspořádání zadní hospodářské části domu, zatímco vysoká jizba v důsledku zvýšených nároků kladených na jedinný vytápěný prostor v domě podlehla mladší přestavbě související se změnou způsobu vytápění (otočení pece s otevřeným ohništěm). Příkladem takto dochovaných staveb středověkého uspořádání může být veřejnosti přístupný dům Hamouzova statku ve Zbečně nebo soukromý objekt v obci Telecí na Svitavsku.
Polenice
1. Kuláče vedené napříč jizbou nejméně 50 cm pod stropem. (J. Vařeka, str. 170/kráceno o slovenský výraz „ost“). Polenice sloužily mimo jiné ke statickému ztužení srubu, neboť udržovaly konstatní vzdálenost protilehých stěn středověkého domu. (MaČe, doplněno).
nářečně, Polabí
2. Okno v síni umístěné těsně vedle dveří (J. Vařeka, str. 170).
Poljenca
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Bidla v jizbě kopaničářské chalupy na moravsko-slovenském pomezí, umístěná v koutě pod stropními trámy. Slouží k ukládání sít, necek, dřevěných mís, slaměnek a podobných předmětů (V. Frolec, str. 171).
Autoři původních hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka. Tématické uspořádání, úprava a doplnění hesel © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.