Podkroví a půda – využití půdního prostoru hospodářskou funkci a bydlení, půdní vestavba
Půda
Podstřešní prostor domu vymezený stropem (klenbou) a střechou, který se vyvíjel v určitém vztahu k domovému půdorysu a k topeništi. Půda se proto dochovala v tradičním materiálu v různých vývojových stupních, a to od zadýmené půdy v Karpatech až po půdu s funkcí sýpky nebo komory (např. na Hané).
Využití půdy – udírna, sýpka, sušárna
Na dýmnou půdu kouř uniká z ohniště stropním otvorem v síni, nebo je přímo odváděn lapačem dýmu zakončeným na půdě nízkým zděným nástavcem, zvaným pícka. Kouře se využívalo k uzení masa, které se zavěšovala na hambálky.
Všestranněji a v celém prostoru se mohla půda využít až po vyvedení komína nad střechu (do té doby kouř unikal otvory ve štítě a střešními dymníky) a to buď jako sýpka, nebo k uložení různých předmětů, kadlubů s obilím, truhly, ale také sena i slámy nad obydlím včetně prostoru u komína, což bylo příčinou častých požárů. Se zatížením stropu souvisí jeho další zpevnění podélně vedeným průvlakem (J. Vařeka, str. 180-181).
V oblasti samostatně stojících špýcharů (např. v jižních Čechách) je půda hlavně skladištěm nejrůznějšího nářadí a náčiní, avšak i zde měla nad obydlím často funkci sýpky (zvláště v usedlostech budovaných od konce 19. století, které bývají bočně orientovány k cestě).
Ve chmelařských oblastech severozápadně a severně Čech se před budováním patrových komor na půdě sušíval chmel. Tyto chmelné půdy se dvěma podlažími se zřizovaly také v podstřeší hospodářských budov (někde i ve stodole).
Uspořádání půdního prostoru
Půdní prostor se často dělí prkennými přepážkami na část nad přední světnicí, část nad síní a část nad zadní komorou (vertikální dělení), nebo horizontálním způsobem, kdy vzniká jedno nebo dvě podlaží pod vysokou sedlovou střechou. Někde se na půdě v přepaženém prostoru zamykaly cennější věci, bývalo tam lože odrostlejších dětí apod.
Vstup na půdu
Přístup na půdu je ze síně nebo zvenčí, a to buď ze zápraží po žebříku, popř. po schodech v zadní polovině nádvorní stěny (schodiště se uzavírá dveřmi), nebo méně často z připojené hospodářské stavby, otvorem ve štítu a podobně. Z protipožárních důvodů bývá podlaha na půdě vymazána (J. Vařeka, str. 180-181).
Místní výrazy
Půdní světnice
Podstřešní místnost sloužící ke skladování mouky, ovoce, odložení různých předmětů; v létě se tu i spávala. Vyskytuje se v oblasti Jeseníků, na Chodsku a jinde (německy mluvící obyvatelstvo ji nazývalo „Bodenzimmer“, „Stubenkammer“) (V. Frolec, str. 181).
Půnebí, punebí
/ nářečně, Čechy
Půda nad chlévy, půda (J. Vařeka, str. 181).
Lomenka
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Půda s lomeným krovem nad světnicí a síní s ventilačními otvory; slouží jako sýpka (V. Frolec, str. 117).
Nádomí
/ nářečně, Podkrkonoší
též
Na domě, na dům
/ nářečně, Podkrkonoší
Na půdě, na půdu, v domě = ve svěnici (J. Vařeka, str. 126).
Vokrop
/ nářečně, jižní Čechy
Otvor v bednění převislé střechy, opatřený padacími dvířky. Vystupovalo se jím ze zápraží na půdu (V. Frolec, str. 252).
Podkroví
Podkroví je stavebně upravená část půdního prostoru s místnostmi sloužícími k obytným nebo jiným účelům („výška“, půdní světnice“). (V. Frolec, str. 165).
Podkrovní prostory sloužily hospodářskému využití, později zde byly i místnosti sloužícími k obytným nebo jiným účelům (V. Frolec, str. 165/kráceno).
Podkrovní komora
též
Výška, „dom s výškou“
/ nářečně, moravsko-slovenské pomezí
též
Náizbí
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Název používaný pro podkrovní komory u zvýšených staveb (popř. pro jejich zvýšené části). Komory jsou buď skryty pod valbovou střechou, nebo viditelné zvenčí u budov krytých sedlovou střechou. Domy s výškou jsou rozšířeny po velkém území slovenských Karpat (u nás tedy na moravsko-slovenském pomezí), zejména však na slovenské Oravě. Jejich vznik sahá nejméně do 17. století (J. Vařeka, str. 256/kráceno, upraven slovosled).
Podstřeší
1. Zápraží
2. Podkroví (J. Vařeka, str. 169).
Autoři původních hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka. Tématické uspořádání, úprava a doplnění hesel © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
