Zemědělská usedlost, rolnická usedlost, grunt, dvůr, 4 základní typy
Usedlost je základní hospodářská jednotka tvořená domem a samostatnými hospodářskými stavbami v různém půdorysném uspořádání, případně jen prostory pod společnou střechou. Může být situována samostatně v krajině (samota), případně tvořit sídelní útvar (osadu, vesnici) včetně navazujících polností. Usedlost zpravidla slouží rolnickému hospodářství, tj. zemědělství (role zde ve významu pole).
Usedlost, zemědělská usedlost
1. Původně označení pozemkového vlastníka usedlého, tj. celoláníka, pololáníka, čtvrtláníka;
2. V pozdější době obecný název pro rolnického hospodářství. K usedlosti jako hospodářské jednotce patří dům, hospodářské budovy, pole, louky, zahrada, les a ve vinorodých krajích i vinice. Tereziánský urbář z roku 1767 rozděloval pozemek usedlosti na intravilán a extravilán. Usedlosti se mohly stavět jen v intravilánu, teprve od roku 1836 se povolovalo rozšiřování intravilánu převáděním půdy z extravilánu (V. Frolec, str. 238/).
Ústava
/ nářečně, luhačovické Zálesí
1. Komplex obytných a hospodářských budov patřících jednomu hospodáři (usedlost);
2. Výstavný rolnický dům na vesnici (V. Frolec, str. 238)
Rolnická usedlost
též
Grunt
/ nářečně, Morava
1. Rolnická usedlost, jejíž součástí jsou polnosti, louky, obytné a hospodářské budovy;
2. Rolnický dům a dvůr s hospodářskými staveními a zahradou;
3. Základy domu (V. Frolec, str. 59).
Zahradnický grunt
Malá rolnická usedlost, jejíž pozemková držba se zpravidla skládala jen ze zahrady (V. Frolec, str. 258).
Prutní grunt
Rolnická usedlost, která vznikla rozdělením původního gruntu na menší části než na čtvrtiny a osminy (V. Frolec, str. 178).
Půlka
/ nářečně, Chodsko
Rolnická usedlost vzniklá rozdělením původního gruntu na dvě poloviny. Dalším dělením vznikla „ čtvrtka “, „ osmerka “ atd. (V. Frolec, str. 181).
Osedlý
Poddaný, který byl držitelem gruntu, tj. rustikálních polností, obytných a hospodářských budov. Za pozdního feudalismu používal stát tohoto termínu jako berní jednotky. Označovala fiktivní poddanskou usedlost, na kterou se předpisovala pozemková daň a na niž se skutečně poddanské grunty přepočítávaly (V. Frolec, str. 147).
Statek
1. Větší zemědělské hospodářství;
2. Komplex obytných a hospodářských budov v rámci rolnické usedlosti;
3. Zemědělský výrobní podnik (V. Frolec, str. 209)
4. Později též Státní statek nebo JZD, tj. Jednotné zemědělské družstvo (MaČe, doplněno)
Živnost
Zemědělská usedlost, hospodářství (V. Frolec, str. 269). Posléze ve významu řemeslná živnost, vyžadující živnostenský list (MaČe, doplněno)
Půdorysné uspořádání usedlosti
Pořadí
též
Puřadí
/ nářečně, jižní Čechy
Jedna strana hloubkové zástavby dvora ( J. Vařeka, str. 174).
Malá Strana
/ nářečně, jižní Čechy
Označení domové fronty s výměnkem a kolnami štítově orientované usedlosti. Na protilehlé straně dvora, uzavřeného vzadu napříč stodolou, je „velká strana“ (J. Vařeka, str. 118).
Velká strana
/ nářečně, jižní Čechy
V uzavřených dvorech usedlostí označení traktu se stavením hospodáře, na něž zpravidla navazuje stáj, chlév a kolna. Protilehlá strana dvora s obydlí výměnkáře je tzv. „malá strana“ (lit. 016: J. Vařeka, str. 246).
4 Základní půdorysné typy
Stavby z jedné strany
Jednotný dům
Forma usedlosti, u níž jsou obytné a hospodářské prostory umístěny pod jednou střechou. Prostory jsou vzájemně propojeny vchody uvnitř budovy, popř. se do některých může vstupovat ze zápraží. Podobný charakter mají domy, u nichž hospodářská část bezprostředně (v podélné ose) navazuje na část obytnou. Jednotné domy jsou typické pro horské oblasti v Karpatech, Jesenících, na Šumavě, v Krušných horách a jinde (s ohledem na zpravidla odlišný způsob hospodaření není potřeba samostatných, při domě situovaných hospodářských staveb). Jsou také příznačné pro slabší sociální vrstvy rolnického obyvatelstva. (V. Frolec, str. 78/kráceno, doplněno). Příkladem může být tzv. Volarský dům, případně halové domy z oblasti německého Wendlandu (MaČe, doplněno).
Stavby ze dvou stran
Paralelní dvůr, též párový, protilehlý
Vyznačuje se souběžnou (rovnoběžnou) zástavbou dvou obytných a hospodářských traktů, orientovaných zpravidla štíty do ulice. Jeden objekt slouží jako obydlí a hospodářské prostory hospodáře, druhý se využívá jako výměnek nebo slouží k hospodářských účelům (ojediněle jižní Čechy, jižní Morava). Stodola bývá umístěna zpravidla na konci humna (V. Frolec, str. 153).
Úhlový dvůr, též háková usedlost
Hospodářské budovy navazují v pravém (nebo od pravého mírně odchýleném) úhlu na obytné stavení. U štítově orientovaných domů je usedlost uzavírána hospodářskou stavbou v zadní části dvora, u okapového situování je usedlost uzavírána v přední části samotnou obytnou stavbou domu. Vyskytují se po celém území naší republiky ( V. Frolec, str. 237/změněn slovosled).
Varianta úhlového dvora, u které okapově orientovaný dům svírá s hospodářskou částí (kolmou k sídelní komunikaci) pravý úhel, případně úhel od pravého mírně odchýlený (J. Vařeka, str. 237/změněn slovosled).
Stavby ze tří stran
Trojboký dvůr, trojboká usedlost
V závislosti na orientaci staveb a nezastavěné části vůči veřejnému prostranství můžeme rozeznat tři základní varianty (MaČe, doplněno)
1. První vytváří u štítově orientovaných staveb půdorys ve tvaru podkovy, jejíž otevřená část směřuje ke komunikaci nebo k návsi a je přehrazena zdí se vstupními vraty.
2. Zástavba druhé varianty trojbokého dvora se vyznačuje otevřenou podélnou stranou (v podobě hranatého písmene C); přičemž otevřenou stranu zpravidla uzavírá zeď sousedního stavení.
3. Třetí variantu představují trojboké dvory s půdorysem ve tvaru hranatého písmene U, vyskytuje se u okapově orientovaných usedlostí a nezastavěna u nich zůstává zadní část dvora. Trojboký dvůr je rozšířen v rovinných i horských krajích. V řadě oblastí, např. v jižních Čechách a na jihozápadní Moravě, jeho šíření pokračuje. Ve stavební a architektonické literatuře je vžitější termín trojkřídlý dvůr (V. Frolec, str. 235). Na rozdíl od trojstranného (třístranného) dvora jsou stavby dispozičně propojeny (MaČe, doplněno).
Trojstranný dvůr, též třístranný
Vývojově navazuje na dvojstranný dvůr. Vyskytuje se ve třech hlavních variantách. 1. První představuje dvůr, jehož obytná část je orientována štítově; hospodářské budovy se rozkládají paralelně (rovnoběžně) s domem a také volně ohraničují zadní část dvorového prostranství. Zepředu je usedlost uzavřena ohradní zdi s průjezdem do dvora. 2.a 3. Další dvě varianty vznikají u domů s okapovou orientací. U jedné z nich je dvůr otevřen z boční strany (2) a u další zůstává volný zadní prostor (3), směřující do humna. Jednotlivé objekty jsou od sebe různě vzdáleny (volná forma) nebo se dotýkají v nárožích (pevná forma). V těchto variantách se trojstranný dvůr objevuje na celém našem území (V. Frolec, str. 235-236/).
Stavby ze čtyř stran
Čtyřboká usedlost, dvůr, též čtyřkřídlá
Je uzavřen ze všech čtyř stran konstrukčně spojenými obytnými a hospodářskými stavbami usedlosti. Tato vyspělá forma dvora se vyskytuje ve východních Čechách v okolí Poličky, Hlinska, Lanškrouna a Svitav, v jižních Čechách od dolní Šumavy až nad Novohradské hory a zasahuje místy až na Blata, na Moravě jej najdeme na Moravskotřebovsku, v jižní části Drahanské vrchoviny, na Českomoravské vrchovině a na území severně od Nového Jičína (V. Frolec, str. 27/kráceno).
Úplná stavební uzavřenost dvora je až na vyjímky odrazem drsnějších klimatických podmínek, které v těchto vyšších nadmořských polohách panují v průběhu roku. S uzavřením hospodářského dvora bezprostředně souvisí i jeho ochrana před povětrností a snížení provozních vzdáleností mezi domem a jednotlivými hospodářskými objekty dvůr obklopující. Plošná velikosti dvora může nabývat menších či větších rozměrů, v závislosti na velikosti staveb odrážejích formou velikosti obhospodařované půdy sociální postavební majitele. Stavebně zcela uzavřené dvory samozřejmě vyžadují i propojení střešních konstrukcí jednotlivých křídel s požadavkem na jejich zvalbení v místě nároží, zejména pak ve východněji položených oblastech naší republiky (MaČe, doplněno)
Čtyřstranná usedlost, dvůr
Uzavírá vývojovou řadu paralelního, dvojstranného a trojstranného dvora. Obytné a hospodářské budovy jsou rozestavěny v menší nebo větší vzdálenosti od sebe ze čtyř stran (volná forma), nebo se dotýkají v nárožích (pevná forma). Časté zastoupení má zejména na Českomoravské vrchovině a na Chebsku (V. Frolec, str. 27).
Na Chebsku chrakterizovaném volnou formou zástavby dvorcového typu (tzv. francké dvorce) je v rohových úsecích dvora umístěn vjezd s vraty nebo branka pro pěší. Volné situování odráží i vnější výraz staveb, charakterizovaných sedlovými střechami s výrazným uplatněním štítových ploch (MaČe, doplněno).
Dvůr
Shlukový dvůr
Obydlí, chlévy, stodola a další hospodářské budovy tvoří samostatné stavby, které jsou volně a nepravidelně seskupeny v dvorovém prostranství. Hromadné dvory jsou příznačné pro horské oblasti (zejména v Karpatech) (V. Frolec, str. 68).
Skupinový dvůr
Jeví úzkou genetickou i tvarovou souvislost s hromadným dvorem, od něhož se odlišuje tím, že některé budovy jsou postaveny těsně vedle sebe nebo vytvářejí jeden konstrukční celek, zatímco ostatní stojí volně, bez pravidelného plánu. Vyskytuje se především v horských oblastech (V. Frolec, str. 199).
Společný dvůr
Několik samostatných domů postavených na společném dvoře, obvykle do jeho hloubky. Ke vzniku společného dvoru docházelo při dělení usedlosti, kdy ženatí příslušníci rodiny budovali nové domy v otcovském hospodářství. Při změně majitelů se přetrhávaly příbuzenské svazky a dnes bydlí často ve společném dvoře vzájemně cizí rodiny. Rozšíření společného dvora se kryje s oblastí výskytu dvojdomů a dlouhých domů (J. Vařeka, str. 207/kráceno).
Autoři původních hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka. Tématické uspořádání, úprava a doplnění hesel © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
