Dvůr usedlosti a vjezd do dvora, nádvoří
Dvůr, též hospodářský dvůr
1. Dvůr je prostranství u domu nebo uprostřed usedlosti sloužící hospodářskému provozu, zpravidla bývá nekryté (méně často nadkryté), ohrazené nebo uzavřené budovami (v horských oblastech se vyskytují i dvory neohrazené). Jako příklad uzavřených dvorů lze uvést dvory čtyřstranných usedlostí na Poličsku a jižním Litomyšlsku. Ve dvoře, více či méně zpevněného dlažbou, bývalo zpravidla situováno hnojiště a záchod. Uprostřed dvora někdy stával holubník. (V. Frolec, str. 53/od druhé věty doplněno, MaČe).
2. Velký, převážně panský statek, resp. panský dvůr (V. Frolec, str. 53).
Zahata (nářečně, Písecko, Netolicko)
Prostor v zadním úhlu dvora mezi stavením a stodolou (J. Vařeka, str. 258).
Záchutně, zákouteň (nářečně, Doudlebsko, Třeboňsko)
Prostor v zadní části dvora mezi chlévem a stodolou (J. Vařeka, str. 260).
Nátoň
Místo na dvoře nebo pod kolnou, kde se seká dřevo. V jižních Čechách volná prostora mezi chlévem a stodolou, kam se ukládá palivové dřevo. Na Valašsku též ve významu dvůr (V. Frolec, J. Vařeka, str. 131).
Vjezd do dvora
U otevřených (popř. polootevřených) dvorů je volný, do ohrazených dvorů se vjíždí bránou a do uzavřených dvorů průjezdem (v oblastech čtyřbokého dvora a boční domové orientace). U středních a větších usedlostí bývá vedle čelního vjezdu z návsi (z cesty) také zadní vjezd z humen, a to bránou, přes mlat stodoly apod. Jeden z nejstarších známých vjezdů do dvora se dochoval na Příbramsku; s portálem datovaným do závěru 3. čtvrtiny 16. století (J. Vařeka, str. 250-251).
Nádvoří
Architektonicky upravený dvůr. Na vesnici se vyskytuje u některých reprezentačních veřejných budov (V. Frolec, str. 126).
Ve venkovském prostředí se nádvoří vyskytuje zejména u letních šlechtických sídel, tj. zámečků. Úprava spočívá nejen ve zpevnění povrchu, vyskytující se rovněž u hospodářských dvorů v různém rozsahu, ale zejména v přidání prvků mobiliáře. Významnou úlohu má rovněž vegetace, plnící též estetickou funkci (doplněno, MaČe).
Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.