Malta a druhy malt

Malta je zatvrdlá směs pojiva (hlíny, vápna, později cementu atd.), plniva (písku, štěrku atd.) a nezávadné vody, případně také přísad upravujících různé vlastnosti maltové směsi. V čerstvém stavu má malta nejčastěji podobu plastické kaše a užívá se termínu čerstvá malta. Množství jednotlivých složek je dáno předem stanoveným poměrem.

Malta se připravuje ručně nebo strojně a slouží ve stavebnictví k vzájemnému spojení jednotlivých prvků (zejména kusového staviva – kamene, cihel a později též tvárnic), zalévání spár, k povrchovým úpravám stavebních konstrukcí (malta na omítky) atd. (MaČe).

Obsah :

Druhy malt

Hliněná malta

Pojivo z hlíny rozředěné vodou (někdy s přidáním plev) (V. Frolec, str. 63).

Pilinová malta

Pojivo vzniklé smícháním pilin a vápna (někdy se přidával cement). Používala se k omítání vnitřních i vnějších stěn a stropů. Někdy se piliny mísily na polovinu s plevami a řezankou (V. Frolec, str. 160). Pilinová malta se užívala u staveb krčkové konstrukce (MaČe, doplněno).

Vápenná malta

Malta vyrobená za použití vápna plnícího funkci pojiva. Nejčastěji se jednalo o hašené vápno. (MaČe)

Vápno

Chemicky kysličník vápenatý (CaO), sypká hmota bělavé barvy získaná vypálením vápence pod mezi slinutí, a to ve zvláštních pecích. Ve venkovském prostředí se začalo vápno obecně používat po roce 1850. (V. Frolec, str. 244).[1]

Těžba vápence, např. prokopské údolí

Pálení vápna

Mezi vesnickým obyvatelstvem se výroba vápna rozšířila už v 2. polovině 18. století v souvislosti s rozvojem zděného stavitelství. Vápno se pálilo v jednoduchých polních pecích stavěných do svahu z kamene nebo z nepálených cihel (V. Frolec, str. 256).

Hašení vápna

Postup, kterým se kusové pálené vápno zpracovává na staveništích. Při tomto chemickém procesu se pálené vápno prudce slučuje s přidávanou vodou a za vzniku značného množství tepla nabývá na objemu a mění se na hydroxid vápenatý. Vápno se hasí dvěma způsoby:

za mokra, kdy se přidává tolik vody, až vzniká kašovitá hmota – vápenné mléko;
za sucha, kdy se přidává pouze tolik vody, kolik je jí třeba k vytvoření hydroxidu vápennatého.

Tím se získává bílý prášek – práškové vápno. V lidovém stavebnictví převládá první způsob hašení. Rozšíření vápna ve vesnickém prostředí souvisí s rozvojem vápenictví koncem 18. a počátkem 19. století (V. Frolec, str. 61-62/).

Vápenocementová malta

Cementová malta

Malta vyrobená za použití cementu plnícího funkci pojiva. Oproti maltě hliněné a vápenné se vyznačuje vysokou pevností, avšak podstatně menší prodyšností. Díky vysoké pevnosti se užívá na značně tlakem namáhané části zdiva. Vyznačuje se vysokou pevností a proto se používá zeména na zdivo namáhané, třebaže za určitých podmínek může být použití cementové malty v důsledku nízké prodyšnosti, např. pro vodní páru, nevhodné (MaČe).

Poznámky a citace k příspěvku:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

[1] Kurfürst, P.: Lidové vápenictví na Drahanské vrchovině (Český lid 65, 1978)

Literatura a odkazy k tématu:

Lime mortar. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-2]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Lime mortar