Dendrochronologie – exaktní metoda datování dřeva

Je založena na skutečnosti, že rozdílným klimatickým podmínkám v průběhu jednotlivých let odpovídají rozdíly v šířkách přírůstků letokruhů v průřezech kmenů dřevin. Vzájemným částečným překrýváním a napojováním stále starších letokruhových křivek je možno postupovat hluboko do minulosti. Existuje-li pro určitou oblast základní (standardní) letokruhová křivka dané dřeviny, dá se k ní přiřadit křivka zkoumaného dřeva. Má-li zkoumaný vzorek i poslední letokruh (tedy ten, který rostl v roce, kdy byl strom kácen) a je-li základní křivka absolutně datována (tedy napojená na křivky, které jdou až do současnosti), je možno určit rok skácení stromu.

Pro zjištění a vyhodnocení letokruhové křivky z určitého kmene či trámu není nutno mít celý průřez, ale stačí tenký váleček, odebraný dutým vrtákem. Je zřejmé, že pro značnou část historických vesnických staveb byla alespoň část dřeva skácena nepříliš dlouho před stavbou, a dobu stavby je tedy možno určit poměrně přesně (lit. 016: J. Vařeka, str. 33).

Mezi další exaktní metody datování stáří historických materiálů náleží

• termoluminiscence
• radiouhlíkové datování
• atd. (doplnit)

Nevýhodou těchto metod datujícících stáří stavebního materiálu exaktním způsobem je jejich časová a finanční náročnost včetně požadovaného technického úsílí. Každá z uvedených metod má navíc svá další uskálí, např. u dendrochronologie znamenající nutnost fyzického odebrání dostatečně informativního a velkého vzorku autentického materiálu / MaČe, koncept

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.