Ohradní zeď zahrady, dvora nebo celé usedlosti, zídka u předzahrádky

Ohradou je obecně drobná stavba nebo stavební úprava sloužící k vymezení nezastavěného prostoru či prostranství různého vlastnictví. Zpravidla se přitom jedná o dvůr, sad nebo zahradu či předzahrádku. V některých případech byly ohrazeny celé usedlosti, případně dokonce celé vesnice po vzoru měst opevněných měst s hradbami a parkány (MaČe).

Obsah :

Konstrukce ohrady

Konstrukce ohrady bývá:

dřevěná z kůlů zapuštěných do země (k nimž je vodorovně připevněna tyčovina, latě nebo prkna)
roubená z trámů
kamenná
zděná z hliněných válků, nepálených cihel či pálených cihel.

Roubené a zděné ohrady byly často opatřeny stříškou pokrytou šindelem nebo doškem (V. Frolec, str. 137/).

Ohrazení, resp. jeho průběh, zůstal i díky cestám v půdorysech sídel někdy zachován. Záchováno může být rovněž u místních a pomístních jmen (vesnice, les atd.), např. Ohrada, Ohrádky, Ohrazená, Ohrazení, Ohrazenice či Ohrazenička.

Terminologicky není rozlišována ohrada a plot, resp. ohrazení a oplocení. Níže uvedené pojmy se proto vztahují předevíšm k ohradním zdem provedeným z trvanlivějšího materiálu a neumožujících nebo znesnadňujících průhled s výjimkou nízkých zídek. Ohrazení ze dřeva se věnuje samostatná stránka Dřevěný a živý plot, byť ani toto rozdělení není zcela přesné s ohledem na regionální názvosloví a starší provádění hradeb i hrazení ze dřeva předcházejícímu zdivu z kamene a cihel (MaČe).

Hradba

Hradba je roubené nebo zděné hrazení usedlosti (Čechy), na Nepomucku plot z planěk (J. Vařeka, str. 66).

Parkan (nářečně, východní Čechy, Morava)

1. Plot z prken, též ve tvaru „pargan“ (jihovýchodní Morava);

2. Zděná ohrada kolem statku, s šindelovou stříškou (východní Čechy);

3. Zděný vjezd do dvora s dvoukřídlými vraty a brankou pro chodce, chráněný nahoře různě tvarovanou stříškou (západní Morava) (V. Frolec, str. 153-154/kráceno).

Srov. s výrazem parkán představujícím část hradebního opevnění a to konkrétně pochozí prostor mezi hlavní a předsunutou hradební zdí, zvanou též parkánová zeď (MaČe, doplněno)

Zděná ohrada, tj. ohradní zeď

Bývá vystavěna z

hliněných válků
nepálených cihel
pálených cihel
kamene

Vyznačuje hranici pozemku vůči okolnímu prostředí a brání volnému přecházení z ohrazeného pozemku ven a naopak. V některých krajích (např. v jižních Čechách) byly ohradní zdi v souladu s průčelím budov působivě výtvarně a architektonicky pojaty. Viz také „kamenné roubení“, taras (V. Frolec, str. 137).

Zídka

Zdrobnělina k zeď. Mimořádně členěné zídky, ohrazující předzahrádky, se dochovaly v jižních Čechách (např. Bečice čp. 11); bohatý dekor je vytvořen cihlami a pálenými tvarovkami. Cihelná mříž stojí na plné podezdívce; bíle omítnutá zídka je členěna pilířky (2. polovina 19. století) (J. Vařeka, str. 266).

též

Taras

Zídka z kamene ohrazující usedlost nebo pozemky (např. jižní oblast středních Čech) (J. Vařeka, str. 229).

Hliněnice

/ nářečně, jihovýchodní Morava

též

Hlinice

/ střední Morava

Hliněná ohrada na kamenném základě mezi dvorem a humnem, nízkými dveřmi v hliněnici se vcházelo na humna. Někdy byla hliněnice chráněna stříškou pokrytou doškem nebo plochými kameny. Na střední Moravě rozšířen název „hlinice“ (V. Frolec, str. 63).

Kamenné roubení

/ nářečně, Plzeňsko

Ohradní zeď z kamene, v minulosti z trámů (též „hradby roubené“). Zídku kryje šindelová stříška nebo častěji je na ní navrstveno chrastí buď v otýpkách, nebo volně. Na chrastí se pak klade pýr, hlína a plásty drnu zarůstající trávou, mechem nebo netřeskem. Tento druh ohradní zdi je znám také z jižních Čech a odjinud (J. Vařeka, str. 86).

Poznámky a citace k příspěvku:

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.