Podlaha z hlíny, prken nebo fošen, dlažba z kamene, cihel a dlažic
1. V lidovém stavitelství hliněná zem, dřevěná podlaha nebo dlážka z plochých kamenů, cihel, dlaždic.
2. V nářečích také strop.
Hliněná podlaha – udusaná hlína
Nejstarší formou je podlaha z udusané hlíny smíšené s plevami, která byla obecně rozšířena až do počátku 19. století a nejdéle se udržela v reziduálních oblastech Karpat a na přilehlém území (donedávna byla běžná např. na Balkáně). Kulturní pokrok ji nevytlačil z komor, sýpek a mlatů, kde se pečlivě udržovala až do zániku soukromého hospodaření.
Povrch hliněné země se upravoval mazanicí a v „jizbě“ (světnici) se zdobil
- sypáním jemného písku (jižní Morava)
- vytvářením ornamentu pramínkem vody (jihovýchodní Morava, Záhoří a jinde)
- bílením
Na hliněnou zem nebo dlážku se v případě potřeby rozprostřela proti chladu sláma (případně pletivo ze slámy), kůra z jehličnatých stromů, suché listí, rákos apod.
Dřevěná podlaha – prkna, fošny, trámky, kostky
Pokročilejší formou byly v některých krajích Čech (např. ve středním Polabí) prkenné (palubové) podlahy uložené na polštářích již na počátku 19. století. V Pojizeří se prkenné podlahy běžněji vyskytují v první čtvrtině 19. století. Z počátku se málo umývaly z obavy před hnilobou.
Trámové podlahy ve chlévech, označované ve východních nářečích „ mostiny “, „ pomoštiny “, „ palanky “ apod., leží na trámech zvaných „ slzaje “.
Doplnit: Dřevěné dubové kostky, např. v průjezdech.
Polštář
Vodorovný trám v násypu nespalné stropní konstrukce. Slouží k upevnění dřevěné podlahy. (J. Vařeka, str. 173/doplněno).
Mostina
1. Kulatý, hrubě přitesaný trám nebo prkno na podlahu.
2. Mostnice, tj. trám, který je součást nosné konstrukce mostu (mostovky) (J. Vařeka, str. 123).
Dlážka
Dřevěná nebo kamenná podlaha (V. Frolec, str. 34).
Dlážděná podlaha – kámen, cihly, dlaždice
Dlážděné podlahy se budovaly hlavně v síních, kolem topeniště, ale místy i v komorách (např. Na Rosicku-Oslavansku, kde byly dlaždičky již v 1. polovině 19. století), ve sklepech a jinde.
Podlahová krytina – koberec, linoleum
Prkenné podlahy byly holé, místy (např. v Podkrkonoší) se ve 20. století pokrývaly hadrovými koberci.
Linoleum proniklo na venkov až počátkem 30. let 20. století. (J. Vařeka, str. 165/upraven slovosled). Přírodní linoleum, zprvu vyráběné z korku spojovaného kaučukem, se vyrábí z dřevité moučky a jutové tkaniny spojované lněným olejem a borovicovou pryskyřicí (kalafuna). Často je zaměňováno se syntetickým linoleem, tj. uměle vyráběným z polyvinylchloridu (PVC). [1]
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] Linoleum – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Linoleum
