Stavební řemeslo a řemeslníci – tesaři, zedníci atd.
V lidovém stavitelství je řemeslo reprezentováno především rukodělnou dovedností postavit dům nebo hospodářskou stavbu, a to zpravidla konstrukčně jednoduchými postupy doplněnými o zdobné prvky (MaČe/doplněno).
Řemeslo a řemeslníci
Ze stavebních řemesel je možné jmenovat především tesaře a zedníky, podílející se na konstrukci hrubé stavby. Dále rovněž truhláře věnující se výrobě výplňových i jiných prvků (okna, dveře, podlahy) a štukatéry, podílející se na finální výzdobě staveb. Účastni mohly být i další profese, vyžadující manuální zručnost a někdy i výtvarný cit (MaČe, doplněno).
Stavitelé
Tvůrci vesnických staveb, pro nás dnes většinou anonymní, mnohdy nevyučení tesaři, kameníci a zedníci, v jejichž rodinách se tato řemesla dědila z otce na syna. (J. Vařeka, str. 210-211/kráceno, rozděleno do odstavců).
Sousedská výpomoc, svépomoc
Instituce, založená na dobrovolné vzájemné příbuzenské a sousedské výpomoci bez nároku na odměnu. Uplatňovala se při stavbě domu, při živelních katastrofách, při budování obecně prospěšných zařízení (mostů, cest apod.) i při jiných pracovních a společenských příležitostech. V některých krajích dodnes neztratila svůj význam (V. Frolec, str. 206).
Práce se dřevem
Tesařské nářadí
Nářadí užívané tesaři k ručnímu opracování stavebního dřeva používaného na stavby stěn roubené nebo hrázděné konstrukce, stropy a konstrukce dřevěných krovů (MaČe/doplněno).
Sekery (hlavatka, širočina, křížovka, teslice, pobíječka), pily (rámová, tesařská a ruční pilky), poříz, tesařská skoba, úhelník, vodováha, tesařská dláta, hoblíky (hladík, macek), vrtáky, kolovrátek a perkař (J. Vařeka, str. 230).
Sekery, pily, skoby, vodováhy, dláta, hoblíky, vrtáky apod.
Rovník (nářečně, Humpolecko)
Dřevěné korýtko, v němž tesaři rozdělávali barvu z roztlučeného dřevěného uhlí zalitého vodou. Do barvy se namáčela šňůra navinutá na rámku s rukojetí (kolovrátek), která na kulatině na vyznačila směr sekání (J. Vařeka, str. 187).
Tesaři
Tesař je řemeslník, který staví dřevěné konstrukce stěn (roubené, hrázděné), stropů i krovů.
Některé party tesařů stavěly chalupy do zásoby (bez střechy) a teprve po prodeji je stěhovaly na místo určené stavebníkem (Podkrkonoší, Javorníky a jinde); nezřídka se přemísťovaly i starší chalupy. V minulém století se místy proslavily tesařskými partami celé vesnice (Korouhev, okres Svitavy).
Party neobyčejně zručných tesařů působily od počátku 70. let 18. století např. v Pojizeří, kde se proslavily pod vedením tesařských mistrů Jana Chaloupeckého a Jana Šídy (jejich jména nesou záklopy zvlášť bohatých lomenic na Vysocku a Železnobrodsku), Pekařů z Ohrazenic, Fanty ze Svijan (jeden z hlavních tvůrců patrového pojizerského statku v Ploukonicích, Modřišicích, Soběslavicích a jinde), Jana Rulce z Březiny (stavěl v rodné obci a v okolí Žebrová), Václava Bartoše z Trávníčku (v letech 1863 až 1864 postavil honosnou patrovou budovu Beranova mlýna ve Vlastibořících), Josefa Havlíka z Vesce (Sobotecko, přelom 18. a 19. století) aj.
Na Pardubicku a Přeloučsku působil v polovině 19. století tesařský mistr Jan Čihák z Nezbořiv, který tam bohatě zdobil lomenice. Na Chebsku se zvlášť proslavil Jan Jiří Fischer (1742-17893) v budování hrázděné architektury, především jejích štítů. (V. Frolec, str. 210-211/doplněna první věta).
Náturista
Lidové označení pro nevyučené tesaře a zedníky (V. Frolec, str. 131).
Sekerník
Tesař (V. Frolec, str. 191/vynechán druhý bod, který významově již náleží na území Slovenska).
Práce s hlínou
Mazač
Řemeslník vymazávající spáry, popř. celé stěny nebo stropy v roubené stavbě. Mazači také omazávali komíny. Podle archívních pramenů z Bohdanče (bývalý okres Pardubice) činila mzda mazače za vymazání světnice v roce 1701 celkem 2 zlaté (tesař za položení podlahy obdržel v témž roce 1 zlatý) (J. Vařeka, str. 120).
Práce s cihlami a tvarovkami
Zedníci
S neopracovaným nebo hrubě opracovaným kamenem pracují rovněž zedníci v rámci zdění z pískovcových kvádrů.
Mnohdy neznáme jména ani těch, kteří vtiskli některým okrskům osobitý architektonický charakter (např. neznámý mistr plástovické oblasti – okolí obce Plástovice v jižních Čechách). Ze zednických mistrů neupadli v zapomenutí Bencové, kteří stavěli pod vlivem empíru jižně od Přibyslavi (okres Havlíčků Brod) směrem k Polné, bratři Zábranové působící v horním Posázaví, fasádník Hnízdil a další.
Zvláštní pozornost zasluhují tvůrci jihočeské zděné architektury: Jakub Bursa, Martin Paták, Jan a František Šochové, Jan Panovec, Šebestiání Brener, řečený Šebesta, který asi až do roku 1900 působil v Malých Chrášťanech, Matěj Cívka z Hluboké (1800-1880), který v Opatovicích (okres České Budějovice) vystavěl kolem roku 1845 několik statků s barokními štíty, nahoře obloukovitě zakončenými, Jan Hospodář z Hroznějovice (okres České Budějovice) působící v letech 1816-1870 v okolí Týna nad Vltavou aj. (lit. 016: J. Vařeka, str. 210-211/kráceno).
Pecař
Zedník specializovaný na stavění nebo opravu pecí (V. Frolec, str. 159).
Kamnář
1. Hrnčíř specializující se na výrobu kamnových kachlů.
2. Zedník, který staví nebo opravuje kamna. Zruční kamnáři byli často zváni daleko od místa svého působiště. (V. Frolec, str. 87).
Práce s kamenem
Ze stavebních a uměleckořemeslných profesí se na opracování pískovců nejčastěji podílejí kameníci a sochaři. Na výrobu jednotlivých prvků přitom používají řadu kamenických nástrojů.
Kameníci
Ze stavebních (řemeslných) profesí se na opracování vhodného kamene nejvíce podílejí právě kameníci.
Sochaři
Z uměleckých (uměleckořemeslných) profesí kámen opracovávají sochaři, přesněji kamenosochaři.
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
ČERŇANSKÝ, Martin, ed. Lidová architektura a památky ČR [online]. 2000-2024 URN:NBN:cz-nk2008545 Dostupné z: www.lidova-architektura.cz
Literatura a odkazy k tématu:
Řemeslo. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-4-27]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Řemeslo