Roubené stavby a související prvky – ztužení, sprárování, zdvihání heverem apod.

Roubení

Technika stavby dřevěné stěny nebo klenby s použitím trámů kladených v jednotlivých vrstvách na sebe a spojených na nároží tesařskými spoji. Trámy jsou zpravidla stejné délky, pokud se nejedná o roubenou klenbu. Kromě tesařských spojů na nároží je stabilita roubené stěny zajišťována i dalšími prvky, popisovanými v kapitole roubená konstrukce (MaČe).

Úhlování

(nářečně, Těšínské Slezsko)

Roubení stěn (V. Frolec, str. 237)

Prahový trám

Spodní trám roubené stavby, více informací a související pojmy v hesle práh.

Spárování srubu, zamazávání spár

Vyplňování mezer mezi trámy srubové konstrukce mazanicí. Spárování srubu předcházelo zatlučení dřevěných klínů mezi trámy a skuliny se ucpaly mechem. Spáry se někdy bílily (V. Frolec, str. 206, 261).

Možny

(nářečně, Chodsko)

Tlusté dřevěné klíny na obou stranách zaostřené. Používalo se jich při zajišťování trámů srubové stěny před posunutím (klín se jedním koncem zapustil do spodního trámu a druhým koncem zasadil do otvoru na horním trámu) (V. Frolec, str. 123).

Pres

(nářečně, východní Morava)

Šroubový zvedák používaný při výměně trámů ve srubové konstrukci (V. Frolec, str. 175). Kromě zvedáku se užívají rovněž názvy zdvihák nebo zdvihadlo, případně hever. Tento výraz pochází z německého der Heber, resp. der Wagenheber, kde wagen je vagon, auto i jiný vůz. Šroubový zvedák náleží mezi mechanické zvedáky, přičemž v současnosti je již i v případě rekonstrukcí roubených staveb nahrazen hydraulickými zvedáky (MaČe).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.