Záchod samostatný nebo uvnitř domu, též ve formě přístřešku

V tradičním rolnickém dvoře zpravidla jednoduchý prkenný přístřešek s pultovou střechou, postavený na hnojišti nebo těsně vedle něj, na konci nebo v jiné části dvora. Záchod může stát samostatně nebo u některé hospodářské stavby.

Starší formy záchodu byly bez dveří nebo s polovičními dveřmi. Někdy sloužil záchod pro více rodin (sousedů). O pomalém zvyšování hygienické úrovně na vesnicích svědči mimo jiné skutečnost, že i v krajích hospodářsky vyspělých, např. na Mladobleslavsku, nebyly záchody ještě v 50. letech 19. století.

V zapadlých horských obcích (zejména v karpatské části našeho území) se začaly záchody budovat mnohem později (v oblasti moravsko-slovenského pomezí v některých domech dokonce až po 2. světové válce).

S novou výstavbou a přestavbou na současné vesnici se zřizují moderně řešená sociální zařízení uvnitř domů (Frolec, 1983, str. 260/kráceno o slovenské obce pod Javorníky, tj. mimo dnešní ČR).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.