Ztužení neboli zavětrování rámové konstrukce vč. krovu, hrázdění i obedněného rámu

Obsah :

Ztužení rámu

též

Zavětrování

Vyztužení tesařské konstrukce (uplatněné ve stěně, stropu nebo krovu) a to

šikmými vzpěrami nebo
dřevěnými kříži,
popř. překrytím stěny bedněním (lit. J. Vařeka, str. 264).

Podle výše uvedeného může být zavětrování provedeno jednotlivými prvky, dvojicí prvků nebo skupinou prvků tvořících desku, která sama o sobě však tuhá není. Ztužení slouží k zajištění tvarové tuhosti konstrukce namáhané různým zatížením. Například u krovu rozeznáváme zavětrování v příčném směru (tzn. v plných vazbách) i v podélném směru (tzn. ve střešních rovinách). Ztužení přenáší primárně zatížení nahodilé (např. vítr), ale podílí se rovněž na přenášení zatížení stálého (např. vlastní tíha), resp. na roznosu či tvz. redistribuci vnitřních sil v konstrukci (MaČe).

Větrák

/ nářečně, Slezsko

Tyč přibitá šikmo přes několik krokví v dolní části střechy stodoly, zajišťující odolnost krovu proti větru (ve funkci vzpěry nebo táhla podle směru působícího zatížení) (V. Frolec, str. 247/doplněn text v závorce).

Vzpěra

též, str. 263

Zápora

Šikmý trám sloužící k zavětrování rámové kostry hrázděné stěny nebo ke ztužení plné vazby v konstrukci krovu. Vzpěra spojuje práhový trám s vaznicí (ližinou) nebo se sloupkem. Spojení je na čep nebo lípnutím (J. Vařeka, str. 257/doplněno).

Výrazu vzpěra se užívá pro tlačené prkvy, pro tažené se používá výrazu táhlo. V případě rámové konstrukce krovu se vzpěrami někdy obecně rozumí šikmé zavětrovací prvky, primárně sice tlačené, ale při určité kombinaci zatížení nebo směru větru tažené. Podstatným znakem vpěr je riziko jejich vybočení, související právě se vzpěrným tlakem a vzpěrnou délku prvku. Čim delší prvek menšího průřezu, tím je riziko vybočení větší. Subtilnější prvky jsou zpravidla pouze tažené, zatímco tlačené vyžadují větší průřezové rozměry. (MaČe)

Apoštolé

Tlusté dubové vzpěry u větrného mlýna beraního typu, viz Větrné mlýny.

Šlahoun

/ nářečně, východní Čechy

Vzpěra svazující 5 až 7 krokví (J. Vařeka, str. 222).

Zápěra

/ nářečí, luhačovické Zálesí

Vzpěra k zavětrování krovu (též „ spírka “, „ spjera “, „ větrňák “, „ větřák “, „ závětrňák “) (J. Vařeka, str. 263).

ondřejské kříže,

Pásek

též, str. 187

Rukáv

/ nářečně, jihozápadní Čechy

Krátký šikmý trámek v horní třetině sloupku, ztužující jeho spojení s vodorovným prvkem (ližinou, vaznicí apod.) na sloupku uloženým. Pásek zároveň rozšiřuje nosnou plochu sloupku a zejména snižuje volné rozpětí vodorovného prvku. Pásek je do sloupku i do ližiny (příp. vaznice) zapuštěn jednoduchým čepem, může však být u starších staveb připojen i plátováním. Měří asi 1 m a bývá obvykle umístěn po obou stranách sloupku, s nímž svírá úhel 45 stupňů.

V některých krajích jsou u stěn domu, stodoly nebo kolny dva pásky rovnoběžné (východní Čechy), nebo vzájemně se protínající (Chebsko). V chodském nářečí „rukáv“ (J. Vařeka, str. 154/doplněno).

Pásky se vyskytují zejména u rámových konstrukcí, zejména tedy krovů, hrázdění nebo podstávek. U podstávek jsou různě vyřezávany, přičemž jejich provedení zpravidla odpovídá stáří konstrukce (od oblouku po přímý tvar). Časté jsou rovněž u pavlačí. Dále rovněž starých mostů. (MaČe, koncept)

též, str. 187

Ližinový pásek

Šikmý trámek k zavětrování ližiny a sloupku (obvykle bývá v hrázděné konstrukci) (J. Vařeka, str. 116).

Prahový pásek

Trámek kosoúhle spojující práh se sloupkem (obvykle v hrázděné konstrukci) (J. Vařeka, str. 174).

Jako diagonální vzpěra zabraňující naklonění nebo posunutí dveřních stojek může být rovněž u dveřního otvoru a to právě u prahu, který se zprvu musel překračovat společně s dvojicí rohových prahových pásků. Někdy se vyskytoval i u nadpraží za účelem zpevnění rohů.

Patní vzpěra

Obdobný prvek se vyskytoval rovněž u starých vysokých krovů a to jako patní vzpěra, spojující dolní zhlaví krokví („paty“) a vazné trámy. Přestože se užívá názvu vzpěra, jednalo se o poměrně krátký prvek. (MaČe)

Oproti zavětrování rámové konstrukce představuje jiný typ ztužení roubené stěny. To může být provedeno za použití spojovacích prostředků a spojovacího materiálu (v rovině stěny) nebo provedením kleština (mimo rovinu stěny) či ztužujícího věnce (prostorové ztužení, obvykle 4 stěn dohromady) (MaČe).

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] Vařeka, J. – Pražák, V.: Chebský statek a jeho vztahy středoevropskému lidovému domu hrázděnému (Český lid 57, 1971)

[2] Šťastný, J.: Příspěvek ke studiu lidových staveb na Vsacku (Český lid 43, 1956)

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.