Skanzen Strážnice – Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy a Strážnické slavnosti

Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, jak zní oficiální název skanzenu Strážnice, se rozprostírá podél severozápadní okraje města Strážnice. Od města jej dnes odděluje Baťův kanál (v původním korytě Morávka), protékající rovinatým terénem Dolnomoravského úvalu.

mapa: Strážnice

Mapa stabilního katastru z roku 1827, zachycující dosud nezastavěné území severozápadně od náměstí ve Strážnici. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy Strážnice, okres Hodonín, Historická mapa © ČÚZK • fotogalerie

Historie skanzenu

Přestože první úvahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na jihovýchodní Moravě spadají již do počátku 20. století, vlastní příprava a následná výstavba skanzenu byla zahájena až roku 1973.

V roce 1981 byly zpřístupněny první areály, v nichž je vystavěno několik desítek dřevěných i zděných staveb a výstavba dalších pokračuje. Vedle samotných staveb bylo u areálů reprezentujících osídlení v horském terénu nezbytné provádět i objemově náročné zemní práce a výsadbu nové zeleně.

Zámek a Národní ústav lidové kultury

Od samého počátku je skanzen budován jak součást Ústavu lidového umění ve Strážnici, dnes Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) sídlícího ve zdejším zámku nedaleko pivovaru. Jednotlivé expozice tvoří sbírkové předměty pocházejí z fondů NÚLK.

Panský pivovar

Jako hlavní vstup a provozní zázemí skanzenu ve Strážnici slouží bývalý panský pivovar, pocházející již z roku 1612 a později barokně přestavěný. Pivovar je prohlášený za Národní kulturní památku.

Areály skanzenu ve Strážnici

foto: Skanzen ve Strážnici

Fotomapa strážnického skanzenu zachycující nově vystavěné objekty. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy Strážnice, okres Hodonín, Ortofotomapa © Seznam.cz • fotogalerie

V současné době je skanzen ve Strážnici tvořen několika samostatnými areály, reprezentujícími jednotlivé oblasti jihovýchodní Moravy nebo charakteristické typy staveb.

Návštěvníci se tak mohou seznámit s původními stavbami z oblasti Bílých Karpat, jež zastupují moravské Kopanice, stavbami luhačovického Zálesí i typickou zástavbou slováckého Horňácka a Dolňácka. Součástí skanzenu je rovněž areál technických staveb na vodní pohon, vinohradnických staveb a areál lučního hospodářství.

Vinohradnické stavby

Vinohradnictví představuje v oblasti jižní Moravy nedílnou součást zemědělského hospodaření. Dokladem jsou početné vinohradnické stavby, dotvářející prostředí sídel i okolní krajiny. Nechybí však ani ve strážnickém skanzenu.

V areálu vinohradnických staveb jsou zastoupeny různé typy lisoven a sklepů. Zpravidla drobné stavby pocházejí ze čtyř vinohradnických lokalit – Blatnice, Prušánek, Veletin a Vrbice. Uvedené lokality se vyznačují poněkud odlišnou vinařkou tradicí a tedy rovněž stavebním utvářením vinohradnických staveb.

Presúzy, vinné búdy, sklepy a lisovny

K vinohradnickým stavbám postaveným v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici náleží protáhlé presúzy po vzoru staveb lisoven a sklepů z Blatnice. Jejich komora mohla posloužit i k nouzovému bydlení. Dále rovněž lisovny se sklepy z Prušánek a ze stejné lokality pocházející sklepy,resp. pouze jejich nadzemní části ve formě architektonicky pojednaných čelních vstupů.

Mezi další vinohradnické stavby náleží lisovny se sklepy a sýpkami z Vrbice. Nadzemní patrové sýpky jsou součástí staveb ve Stražnici, původní ve skále kopané sklepy přirozeně nikoliv. Čtvrtou vinohradnickou lokalitu zastupují nevelké nadzemní lisovny z Veletin.

Některé z vinohradnických staveb jsou nově vystavěné podle staveb nalézajících se dosud v terénu. Kromě samotné stavební konstrukce byl problémem výstavby nejen tohoto areálu zejména rovinný terén. Ten ve většině případů neodpovídá původnímu prostředí s vinohradnickými stavbami umístěnými ve svahu v důsledku částečného zahloubení pod terénem nebo situování přímo po vinohrady, vysázenými na prosluněných svazích. Alespoň částečné přizpůsobení přírodnímu prostředí vyžadovalo množství terénních navážek i vysázení nové zeleně.

Vinohrad a pěstování vinné révy

V areálu nechybí ani vinohrady s ukázkami pěstování různých odrůd vinné révy od nejstarších dob po současnost.

Technické stavby

Zatím jen z části stojící areál technických staveb představují stavby se zařízením na vodní pohon. Jedná se o objekty situované původně v povodí říčky Veličky v oblasti nedalekého Horňácka.

Stavby areálu reprezentuje kopie obydlí mlynáře a vodní pila na zpracování dřeva. Obě stavby pocházejí z Čerešníkových mlýnů, které jsou místní části obce Nové Lhoty. Areál ještě doplní obydlí mlynáře a mlýnice z Podhájských mlýnů, stejně jako valcha na zpracování polotovarů podomácku vyráběného sukna.

Obytné stavení mlýna

Kopie obydlí mlynáře je zděnou obílenou stavbou se sytě modrou podrovnávkou svého podélného průčelí. Toto průčelí je prolomeny dvěmi vstupními otvory, dvěmi otvory okenními a jedním větracím. Kratší stěny jsou plné, obílené po celé výšce. Střecha obydlí je valbová a krytá došky. Originální objekt byl datována do 1. poloviny 18. století.

Vodní pila

Stavba vodní pily je z převážné části dřevěné rámové konstrukce, z vnější strany obedněné svisle kladenými prkny. V přední části je bednění vynecháno z důvodu umístění kolejnic, po kterých bylo dřevem pohybováno směrem k samotné pile na vodní pohon. Vodní pilu později nahradil motorem poháněný katr.

Zadní část objektu je zděná z kamene, přičemž při jedné ze stran je situováno vodní kolo s částí vantrokového žlabu na vrchní vodu. Sedlovou střechu s bedněnými štíty krytí pálené tašky.

Panský mlýn a Baťův kanál

Za prohlídku nepochybně stojí i mimo skanzen stojící patrový panský mlýn, resp. jedna z jeho dochovaných budov. Mlýn je situován při Baťově kanálu v návaznosti na zástavbu staré Strážnice.

Moravské Kopanice

Stavby pocházející z moravských Kopanic zastupují hornaté prostředí Bílých Karpat. Moravské Kopanice leží na moravsko-slovenském pomezí v okolí Starého Hrozenkova, který byl historickým i správním centrem bývalých kopaničářských osad.

Ačkoliv Moravské Kopanice tvořené dnes samostatnými obcemi Lopeník, Vyškovec, Vápenice a Žítková představují poměrně mladý sídelní region, dochovaly se zde archaické stavební zvyklosti.

Příčinou uchování starobylých konstrukcí a forem byla územní odlehlost horských poloh, ležících stranou hospodářského i sociálního rozvoje. Charakter osídlení byl určován osamoceně stojícími horskými hospodářstvími, situovanými uprostřed luk a zbývajících lesů.

Stavby z kopaničářské osady

Areál staveb moravských Kopanic situovaných v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici sestává z několika objektů pocházejících z bývalé kopaničářské osady Vyškovec. Zastoupeny jsou přitom domy i hospodářské stavby, pocházející z konce 19. století nebo dokonce až počátku 20. století.

Domy se vyznačují velmi skromným dispozičním uspořádáním a jsou proto malých rozměrů. Roubená konstrukce použitá na stavbu stěn je obílená a založená na nízké kamenné podezdívce. Trámy jsou hraněné, bez přečnívajících zhlaví a s výplněmi spar.

Střecha domu je valbového tvaru, krytá došky s charakteristickým stupňovitým kladením v místě křížení střešních rovin. Hřeben bývá zpevněn dvojicemi dřevěných tyčí. Kopaničářký dům je řazen ke karpatskému domovému typu.

Oproti domu se roubené stodoly vyznačují použitím méně opracovaných nebo zcela neopracovaných klád z tvrdého listnatého dřeva, pouze zbaveného kůry.To se ostatně projevuje i značnou křivostí jednotlivých roubených vrstev, které se na nároží vyznačují malými přesahy zhlaví. Vodorovné spáry jsou vyplněny volně vloženými dřevěnými profily nebo zůstavají zcela bez výplně. Na stodoly totiž nejsou kladeny tepelně-technické požadavky a naopak je často žádoucí dostatečné provětrávání.

Střechy stodol jsou rovněž valbové s doškovou krytinou, pokládanou na krovovou konstrukci značné výšky. V některých případech byla strmá střecha při okapní části zalomena a přetažena až k terénu, čímž vznikl při vnější straně stodoly další krytý prostor hospodářského využití.

Horňácko

Podhůří Bílých Karpat zastupují stavby z oblasti Horňácka, jehož obce leží na moravsko-slovenském pomezí v okolí Velké nad Veličkou. Přestože osídlení je doloženo již od středověku, název Horňácko je mladšího původu.

Usedlosti a stavení

Základem areálu staveb původem z oblasti Horňácka jsou usedlosti z Nové Lhoty. Jejich půdorysné uspořádání je dokladem sociální diferenciace obyvatel tehdejší vesnice.

Je zde selská, podsednická i chalupnická usedlost. Mezi selskou a podsednickou usedlosti ještě stojí domkářské stavení. Pro usedlosti i domkářské stavení je charakteristický velmi protáhlý půdorys, v některých případech zalomený do tzv. úhlové dispozice. Primární systém řazení odpovídá starší orientaci, tj. užší stranou do veřejného prostranství. Hlavní vstupy směřují do soukromého prostoru dvora nebo zahrady.

Kromě sociální diferenciace jsou usedlosti a domkářské stavení zároveň dokladem různých stavebních technik v závislosti na použitém materiálu. Na stěny staveb byl zpravidla použit kámen a nepálené cihly, v případě staveb hospodářských i dřevo. Střechy jsou zpravidla valbového tvaru, kryté doškovou (sláma), kamennou (břidlice) nebo keramickou krytinou (pálené tašky – bobrovky).

Rolnické domky

Součástí areálu Horňácka jsou rovněž řadově uspořádané rolnické domky z Hrubé Vrbky, vyznačující se podélnou orientací. Zpravidla kratší půdorysy kryjí sedlové střechy opatřené pálenými taškami. Charakteristickým znakem domků je barevnost – sytě modrá podrovnávka kombinovaná s různou barvou podélného průčelí.

V závislosti na délkovém rozměru stavby a vnitřním uspořádání je průčelí prolomeno okny, vstupními dveřmi a vraty, směřujícími do veřejného prostranství. V některých a to zejména starších případech vede hlavní vstup namísto návsi či ulice do prostoru dvora, skrytého za plnými dvoukřídlými vraty.

Komora a kovárna

V blízkosti rolnických domků je situovaná i samostatně stojící komora usedlosti z Hrubé Vrbky i kovárna z Lipova.

Dolňácko – areál staveb z Dolňácka

Nížinnou oblast Slovácka v okolí samotné Strážnice zastupuje nedokončený areál staveb z Dolňácka. K osídlení zdejšího území došlo již v období středověku. Zástavbu zdejších vesnic charakterizuje převážně okapová orientace staveb podél veřejného prostoru.

Stěny staveb byly prováděny z dusané hlíny, později nepálených a pálených cihel. Původní hořlavá střešní krytina z došků byla nahrazena pálenými taškami.

Luhačovické Zálesí

Areál luhačovického Zálesí reprezentuje sídelní oblast ležící mezi hornatým Valašskem a nížinným Slováckem. Stavby situované ve skanzenu pocházejí z několika obcí ležících v okolí proslulých moravských lázní Luhačovice.

V Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici byla v rámci areálu luhačovického Zálesí vystavěna selská usedlost z Doubrav. Ze stejné lokality pocházející i hospodářské stavby náležející ovšem původně k jiným usedlostem. Jedna se o dvě stodoly, seník a sušírnu.

Dále je areál tvořen selskými usedlostmi z Provodova a z Podhradí, přičemž první uvedená je datována do poloviny 19. století. Ze samostatných hospodářských staveb jmenujme sušírny z Velkého Ořechova a Hřívínova Újezda i patrovou komoru z Pozlovic.

Starším stavebním materiálem použitým na stavby luhačovického Zálesí bylo dřevo. Užití tvrdého dřeva je doloženo na několika typech hospodářských staveb. Jedná se o stodoly, sušírny a komory. Ve všech případech jsou jejich stěny provedeny technikou roubení z nerovných trámů. Nepravidelné vodorovné spáry mezi trámy zůstávají v případě stodol často bez výplně, v případě sušíren a komor jsou opatřeny výplní provedenou z menších dřevěných tyčí.

Krytina valbových nebo sedlových střech je provedena z došků. V případě sedlových střech jsou štíty jednoduše svisle bedněny z prken a někdy opatřeny větracím otvorem.

V případě staveb pro bydlení bylo v oblasti luhačovického Zálesí velmi časté užívání nepálených cihel. Stěny z nepálených cihel použitých někdy rovněž na klenuté záklenky okenních otvorů byly s ohledem na charakter materiálu vyzdívány na kamenné podezdívky. Zděná konstrukce přitom mohla zůstat bez vnější povrchové úpravy nebo být omítnuta. V některých případech je omítky užito jen na omítkové rámce kolem okenních otvorů. Kromě domů je nepálených cihel užito rovněž na komory, plnící v rámci usedlosti důležitou skladovací funkci.

Starší došková krytina užitá ještě u některých zděných staveb je později nahrazována krytinou z břidlice nebo pálených tašek.

Expozice a kulturní akce

Vedle prezentace řady zánikem ohrožených staveb je hlavním cílem skanzenu ve Strážnici také ukázka způsobu života a bydlení v úrodném a nížinném Pomoraví i horských oblastech Slovácka.

Bydlení, hospodaření a řemeslo na Slovácku

Jednotlivé expozice v exteriéru i interiéru staveb zachycují obraz slovácké vesnice na přelomu 19. a 20. století. Zároveň dokládají hospodaření rolníků založené na pěstování vinné révy – vinné sklepy a lisovny, vinohrad i rozvoji řemeslné výroby – kovárna a tkalcovská dílna.

Kulturní akce ve strážnickém skanzenu

Mezi nejznámější pravidelně pořádané programy a kulturní akce strážnického skanzenu náleží Abeceda řemesel (např. pletení košíků), Podzim na dědině (např. lisování ovoce, mletí obilí nebo šlapání zelí) a Radujme se, veselme se (tradiční Vánoce s koledami, sv. Mikulášem a čerty).

Strážnické slavnosti – Mezinárodní folkórní festival

foto: Strážnické slavnosti

Oblíbenou součástí Strážnických slavností je průvod městem, představující kroje jednotlivých regionů ČR i zahraničí.
Strážnice, okres Hodonín, Foto © MaČe • fotogalerie

Snad nejproslulejší akcí je Mezinárodní folklórní festival – Strážnické slavnosti, konaný po celém městě včetně areálu skanzenu a zámeckého parku.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Skanzen Strážnice – Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici a Strážnické slavnosti © Martin Čerňanský

Literatura a odkazy k tématu:

Oficiální informace skanzenu ve Strážnici včetně přehledu aktuálních kulturních akcí na rok 2009 naleznete na stránkách Národního ústavu lidové kultury, z nichž byly čerpány některé časové a místopisné údaje.