Poškození a poruchy zdiva – degradace, deformace a destrukce stěn či kleneb

Řada domů (nejen patrových) s podstávkou je charakterizována roubenou konstrukcí stěn pouze v přední, tj. obytné části. Oproti tomu střední a zadní hospodářská část je zděná nebo přezděná, vystavena poškození a poruchám kamenných nebo cihelných stěn a kleneb.

Podélná strana roubeného domu na kamenné podezdívce. Zadní hospodářská část přízemí je zděná a provedena obdobně jako podezdívka z pískovcových kvádrů (foto: MaČe • fotogalerie).

Poškození zdiva

Stavební poškození kamenného, cihelného nebo smíšeného zdiva spočívají zejména v degradaci zdících prvků, tj. jednotlivých kamenů nebo cihel. Kromě působení vzlínající zemní vlhkosti k tomuto dochází rovněž vlivem povětrnosti, není-li zdivo dostatečně chráněno vnější povrchovou úpravou (omítka, nátěr).

V případě vlhkosti se degradace zdiva projevuje zejména vznikem vlhkostních map a výkvětů solí, obsažených již v použitém kusovém stavivu.

V případě povětrnostních vlivů jsou degradační procesy charakterizovány úbytkem stavebního materiálu v důsledku postupného rozrušování povrchu. Rozrušování může přitom nabývat různých forem, od nepatrného „pískového drolení“ po větší „soudržnější úlomky“. Velmi časté je rovněž uvolňování pojita, spočívající ve vydrolování malty z vodorovných a svislých spár nepravidelného či pravidelného zdiva.

Degradaci staviva či přinejmenším jejího pohledového uplatnění zpravidla předchází výše naznačená ztráta soudržnosti povrchových vrstev s podkladem. V praxi se nejčastěji jedná o lokální či plošné opadání vnější omítky, ke kterému obvykle dochází nejdříve ve spodní části stavby (sokl) nebo klimaticky nejvíce exponovaných částech. K těmto náleží především nároží nebo úseky kolem stavebních otvorů.

Příklady statických poruch a stavebního poškození kamenného zdiva, případně doplněného cihelnými vysprávkami. Poruchy nejčastěji reprezentují trhliny, poškození degradace materiálu (foto: MaČe • fotogalerie).

Poruchy zdiva

Statické poruchy zdiva se projevují zejména vznikem tahových a méně často tlakových trhlin, ať již ve stěnách nebo klenbách. Poměrně obvyklou příčinou vzniku trhlin je přitom vynucené přetvoření konstrukce. K tomuto může docházet změnou vlastností podloží a následným lokálním poklesem základové spáry nebo nakloněním podpor nevyjímaji základovou konstrukci. Mezi další příčiny mohou náležet rovněž terénní úpravy a s těmito související zemní tlak.

Vzniku trhlin ve zdivu může předcházet deformace tvaru. Zejména u kleneb vyznačujících se malou tuhostí jsou deformace poměrně dobře pozorovatelné. Zpravidla jsou způsobeny následkem značného stálého nebo nahodilého zatížení, které může souviset se stavebními úpravami nebo užíváním prostoru nad klenbou.

Při nadměrné deformaci dochází při tažených vláknech ke vzniku trhlin, které mohou vést až k úplné destrukci, tj. zřícení klenby.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Poškození a poruchy zdiva © Martin Čerňanský