Podezdívky staveb, jejich poruchy a poškození

Podezdívky staveb náleží mezi nejohroženější části stavby, neboť jsou vystaveny změnám v podloží i vlivům okolního prostředí. Nemusí se přitom jednat jen o přírodní prostředí, ale rovněž o provoz v okolí objektu. Kromě přetvoření základové spáry a působení vlhkosti nebo srážkové vody jsou poruchy a poškození podezdívek zapříčiněny rovněž nevhodnými stavebními úpravami souvisejícími s provedenými rekonstrukčními zásahy.

Příklady častých statických poruch a materiálových poškození u podezdívek podstávkových domů (foto: MaČe • fotogalerie).

Poruchy podezdívek

Časté statické poruchy podezdívek roubených staveb spočívají především ve vzniku trhlin nebo v případě dosažení mezního stavu úplném rozlomení soklového kvádru či kamenů použitých na podezdívku.

Uvedené poruchy přirozeně souvisí s vlastnostmi použitého materiálu. Tímto je nejčastěji lomový nebo tesaný kámen, později pálené cihly. Jako náhrada staršího materiálu je často použito i betonu. Poruchy jsou přitom zapříčiněny vynuceným přetvořením v důsledku pohybu v základové spáře. Nejčastěji se přitom jedná o pohyb ve svislém směru (pokles nebo zvednutí), ale rovněž ve směru vodorovném nebo šikmém. Tento můžeme chápat jako kombinaci obou hlavních směrů. K uvedeným pohybům v základové spáře dochází především vlivem:

• promrzání, např. z důvodu založení v nezámrzné hloubce
• terénních úprav, např. při provádění kanalizace nebo místních komunikací, provázených zhutňováním, pojezdem těžkých vozidel atd.
• působením vody, např. podmáčení nároží stavby v důsledku nedostatečného spádování terénu od objektu, chybějících okapů atd.

Poruchy stěn

Z podezdívky se deformace přenášejí do stěn, které se v závislosti na použitém materiálu mohou chovat různým způsobem. Na tomto chování jsou přitom závislé i případné poruchy, pospisované na samostatné stránce.

Poškození podezdívek

Zvýšení úrovně terénu při provádění chodníků nebo obnově povrchů místních komunikací má negativní dopad rovněž na možná poškození podezdívek, třebaže mohou být v porovnání se statickými poruchami zpočátku méně závažná.

V důsledku výše uvedeného zvýšení se podezdívka ocitá z menší či větší části pod terénem a je zde vystavena zemní vlhkosti bez možnosti vysychání. Oproti materiálu použitému na základy se může materiál podezdívek vyznačovat menší trvanlivostí nebo být vyzděn na méně trvanlivou maltu, která rychleji podléhá zániku a dochází k následnému rozpadu zdiva.

K degradaci ovšem dochází rovněž u podezdívek nad terénem, kde jsou vystaveny srážkové vodě zvláště pokud nejsou shora spádovány nebo kryty. V případě tesaného kamene bylo proto časté zešikmení horní strany směrem od objektů, v případě cihel pak použití speciálních tvarovek se zaoblenou stranou apod.

Degradace stěn

Ještě rychleji postupují degradační procesy v případě dřevěných konstrukcí uložených na podezdívce. Jedná se zejména o trámy nebo sloupky roubené, drážkové nebo hrázděné konstrukce, popisované na samostatné stránce.

Příklady častých statických poruch a materiálového poškození u podezdívek roubených domů s podstávkou (foto: MaČe • fotogalerie).

Nevhodné stavební úpravy

V průběhu neodborně prováděných stavebních prací dochází u roubených staveb často k nežádoucím stavebním úpravám. Mezi tyto náleží zejména:

• provedení betonových podezdívek, zvláště pokud nejsou staticky nezbytné. Ve většině případů tomu tak není, neboť kamenné nebo cihelné zdivo má dostatečnou únosnost v tlaku pro přenos svislého zatížení od lehkých roubených stěn, trámových stropů i konstrukce krovu. Zvláště nevhodné je provedení betonových podezdívek bez vodorovné izolace proti vzlínání vlhkosti a izolace zabraňující transportu vlhkosti z podezdívky do trámů roubených stěn.
• provedení betonových podlah – často je v rámci téže etapy přistoupeno společně s betonováním podezdívek i ke stejnému provedení podlah. Zvláště problematické je to zejména v případech, pokud jsou prováděny na starší podlahové vrstvy nebo nad klenbou sklepního prostoru.
• provedení cementové omítky na zdivu – v řadě případů není částečně narušené kamenné nebo mladší cihelné zdivo podezdívky opraveno, ale pouze překryto vrstvou cementové omítky. V důsledku provedení neprodyšné povrchové vrstvy zpravidla dochází k urychlení degradačních procesů a rychlejšímu rozpadu zdiva, třebaže zprvu skrytého vnější omítkou.
• obetonování nebo omítnutí dřevěných sloupků – zvláště závažný problém představuje kontakt betonu nebo cementové omítky se dřevěnými sloupky podstávky, které rychle navlhají a zároveň nemohu vysychat. Kromě tohoto nelze dolní části sloupků plnících rovněž statickou funkci vizuálně kontrolovat.

Další poškození a poruchy

Uvedené rekonstrukční zásahy jsou ze stavebně-technického hlediska značně problematické. Často naopak vedou k dalšímu poškození stavby namísto prodloužení životnosti historických konstrukcí stavebního objektu. Příčinou dalších nebo pokračujících poškození či dokonce poruch je přitom zejména:

• použití nevhodného materiálu, problematického vnějším výrazem oproti použitému přírodnímu materiálu a zejména pak možnost stavební nekompatibilitou v důsledku odlišných vlastností. Jedná se zejména fyzikální (objemová hmotnost, vlhkost, difúze a propustnost atd.), tepelné (šíření tepla) a mechanické (deformační chování atd.) vlastnosti.
• použití nevhodné technologie, vyžadující mokrý proces znamenající zvýšení vlhkosti historických dřevěných konstrukcí objektu,
• neprodyšné uzavření konstrukcí – betonové vrstvy podlah nebo cementové omítky na zdivu či dokonce dřevu jsou značně neprodyšné. V důsledku vysokého difúzního odporu zabraňují vysychání.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Podezdívky – nehodné stavební zásahy © Martin Čerňanský