Dřevěné podlahy z fošen a prken, pokládka, oprava a renovace podlahy

Starší dřevěné podlahy byly provedeny ze širokých a silných fošen, zprvu hruběji opracovaných. Mladšího provedení jsou podlahy z prken, oproti fošnám menších rozměrů co do šířky a tloušťky. Jako vodorovná pochozí část vnitřních prostor může podlaha spočívat nepřímo na rostlém terénu nebo na stropní konstrukci, provedené nad sklepem nebo přízemím.

Vlastnosti, výhody a nevýhody dřevěné podlahy

Kromě nezbytné odolnosti vůči provozu byly na podlahy obytných místností historických domů rovněž kladeny tepelně-technické požadavky, vedoucí od počátku 19. století k provádění dřevěných podlah i v běžném venkovském prostředí.

Vedle dobrých tepelně-izolačních vlastností dřevěné podlahy (i násypu) je výhodou prodyšnost všech podlahových vrstev umožňující snadné a rychlé vysychání. Tímto je sníženo riziko hniloby od umývání podlahy a zejména vzlínající zemní vlhkosti u přízemních nepodsklepených prostor.

Dřevěná podlaha domů a hospodářských staveb

Podlaha domu zpravidla sestávala z několika na sobě ležících podlahových vrstev. Pouze v případě některých hospodářských staveb mohla být skladba dřevěné podlahy jednodušší a tvořena prostým dřevěným záklopem uloženým přímo na stropních trámech.

Dřevěné podlahy z fošen

Dřevěná podlaha z fošen vyžadujících dostatečně velký průřezový rozměr káceného stromu byla velmi náročná na spotřebu dřeva. Pro pohledově se uplaťnující nášlapnou vrstvu masivní dřevěné podlahy byla důležitá kvalita stavebního materiálu, kterého bylo nejen v odlesněných oblastech nedostatek.

Spodní vrstva podlahy

Spodní vrstva fošen byla obvykle připevněna k menším trámům uloženým v násypu. Násyp podlahy mohl být proveden přímo na vyrovnaném rostlém terénu nebo u patrových domů na stropní konstrukci.

Polštáře, jak bývají průřezově menší trámy v násypu nazývány, byly zpočátku tvořeny hrubě přitesanými kuláči a později dvoustraně hraněnými profily. Pokládka spodní vrstvy fošen přitom samozřejmě probíhala ve směru kolmém na uložení polštářů.

Nášlapná vrstva podlahy

Starší dřevěné podlahy domů byly pokládány ze širokých a dlouhých fošen, vyrobených zpravidla z jedlového dřeva. Fošny byly ohoblovány ze tří stran, tj. vyjma spodní rubové strany, a pokládány těsně vedle sebe na sraz.

Spojovací prostředky

Připevňování nášlapné vrstvy podlahy k podkladu tvořeného zpravidla spodní vrstvou hrubě opracovaných a kolmo orientovaných fošen se provádělo zatloukáním dřevěných kolíků.

Dřevěné podlahy z prken

Historický vývoj dřevěných podlah souvisí s opracováním dřeva i typem spojovacích prostředků. Staršími jsou fošnové podlahy připevňované kolíky a mladší s použitím menších prken a hřebíků.

Prkenné podlahy

Z důvodu úspory dřeva jsou široké fošny postupně nahrazovány stále užšími profily, dovolujícími i díky zkrácení délky zmenšení tloušťky.

Výroba slabších fošen byla ostatně umožněna i náročnějším truhlářským opracováním dřeva a postupně směřovala k výrobě prken dnešních rozměrů. Konstrukční řešení prkenné podlahy však zůstávalo obdobné.

Provádnění podlahy z prken

Spodní vrstva prkenné podlahy je pokládána na kolmo uložené polštáře, jejichž osové vzdálenosti jsou však zpravidla menší. Důvodem jsou celkově menší délkové rozměry a riziko většího průhybu u tenkých prken.

Nášpalná vrstva podlahy

Shora pokládaná nášlapná vrstva podlahy je prkenná, přičemž starší kladení na sraz je střídáno systémem podélného pera zasouvaného do průběžného drážky.

Kromě obvyklé pokládky prken rovnoběžně vedle sebe se mohl v domech uplatnit i náročnější spárořez podlahy, využívající zpravidla pravoúhlého rozvrhu výztužných křížů a rámů vyplněných dřevem nižší kvality, tj. měkčím a snadněji opotřebovaným prošlapáním.

Spojovací prostředky

Namísto dřevěných kolíků je jako spojovacích prostředků podlahy již užíváno hřebíků, zpočátku ještě kovaných.

Krycí podlahové lišty

Běžnou součástí podlahářské práce se stává i provádění podlahových lišt. Krycí podlahové lišty jsou zpravidla umístěny po celém obvodě interiéru a zakrývají prostor mezi nášlapnou vrstvou podlahy a obvodovými zdmi.

Pokládka dřevěné podlahy

Dřevěné podlahy byly nejdříve pokládány v obytných prostorách náročnějších staveb (např. vodní mlýny)a ve světnicích domů bohatších zemědělských usedlostí s vyjímkou kuchyňského koutu.

Dřevěná podlaha zpravidla nebyla ve světnici domu pokládána po celé půdorysné ploše světnice. Obvykle se kladla v určité vzdálenosti od svislých obvodových a vnitřních stěn této obytné místnosti.

Tento způsob pokládání dřevěné podlahy totiž umožňoval její délkové změny v důsledku namáhání vnitřním provozem i proměnlivým teplotním a vlhkostním režimem obývaného a vytápěného prostoru.

Ochrana proti zemní vlhkosti

Neméně důležitá byla v případě přízemních prostor snaha předejít problémům se zemní vlhkostí vzlínající roubenými a později zděnými stěnami.

Od neizolovaných obvodových stěn by mohlo snadno dojít k navlhnutí dřevěné podlahy, provázené hnilobou a deformací fošen nebo prken způsobující v důsledku kroucení uvolňování kolíkových či hřebíkových spojů.

Cihly, dlaždice a lišty

Z výše uvedeného důvodu nebyla nášlapná vrstva dřevěné podlahy dotažena až ke stěnám. Po obvodě místnosti s dřevěnou podlahou byl vynechán více či méně široký pruh vyplněný stejně jako podkladní vrstva podlahy násypem plnícím hydroizolační funkci.

Tento pruh byl shora zakryt do násypu položenými pálenými cihlami nebo dlaždicemi různého formátu. V případě menších šířek postačovaly dřevěné krycí podlahové lišty, často profilované.

Pokládka podlahy u kamen

Kromě styku podlahy s obvodovými stěnami vyznačujícím se zvýšeným rizikem vlhkosti nebyla dřevěná podlaha pokládána ani v místě otopného zařízení. Zde bylo hlavním důvodem zvýšené riziko požáru.

foto: Dlažba v kuchyňském koutu

Nespalná provedení podlahy vydlážděním kuchyňského koutu. Důvodem je snížení požárního rizika kuchyňského zařízení.
Lokalita ani okres nezveřejněn, Foto © MaČe • fotogalerie

Úprava podlahy

V prostoru kuchyňského koutu se dřevěná podlaha z protipožárních důvodů neprováděla vůbec. Tento prostor byl totiž ve světnici venkovského domu či jiné stavby s obytnou funkcí (např. vodní mlýny) vyhrazen otopnému zařízení. Otopné zařízení bylo nejčastěji reprezentováno pecí a kachlovými kamny na tuhá paliva – dřevo a uhlí.

Pod kamny a v jejich blízkosti bylo většinou použito dlažby z nehořlavého stavebního materiálu, přičemž nespalnou úpravou podlahy se vyznačují i stavby opatřené již mladšími sporáky.

Cihly a dlaždice

V případě podlahy do kuchyně nebo kuchyňského koutu se zpravidla jednalo o dlažbu z pálených cihel nebo kamenných či keramických dlaždic.

Ve světnici mohl být přitom dlážděn pouze kuchyňský kout nebo celý pruh podél vnitřní stěny sousedící se vstupní síní. V tomto případě nezačínala dřevěná podlaha přímo u dveří do světnice, ale až za kamny. Doloženy jsou ovšem i příklady úspornějšího dláždění, s dlaždicemi pouze v ploše pod přikládacími otvory.

Silný plech

U mladších sporáků mohl dlažbu nahrazovat dostatečně silný plech o velikosti jen o málo větší než půdorysný rozměr sporáků.

Oprava dřevěné podlahy a renovace

Oprava dřevěné podlahy a renovace dřevěné podlahy bude teprve doplněna, i s odkazem na https://www.historicenvironment.scot/archives-and-research/publications/publication/?publicationId=0274e52d-177c-45f3-a8aa-a59800a44b72 a další zdroje.

Autor textu a fotodokumentace k Dřevěné podlahy z fošen © Martin Čerňanský