Nátěry na dřevo u stěn a štítů dřevěných staveb
Nátěry na dřevo plnily řadu funkcí, přičemž primární byla ochrana dřeva vystaveného povětrnosti a působení dřevokazných škůdců, případně jeho konzervace. Kromě ochranných a konzervačních nátěrů lze některé označit rovněž jako dekorativní, neboť jsou součástí barevného řešení průčelí staveb. Natírány přitom byly jak nosné konstrukční prvky, tj. trámy a sloupky, tak prvky nenosné, např. prkna a lišty. Mezi nejčastější venkovní i vnitřní povrchové nátěry dřeva (i zdiva) náleží vápenný nátěr.
Natírání a barevnost stěn
U roubených stěn byly natírány jen výplně vodorovných spár mezi trámy nebo rovněž samotné trámy, případně jejich vnější obednění prkny. U trámů se jednalo o sečné či řezné plochy (např. čela, profilace trámových zhlaví) nebo úseky kolem otvorů. V řadě případů byly nátěrem opatřovány celé stěny z důvodu konzervačních a posléze též výrazových.
V rozsahu a podobě vnější úpravy povrchu existují značné regionální i individuální rozdíly. Nejčastější bylo bílení stěn vápenným mlékem. Vrchní nátěr mohl být nanášen přímo na dřevo nebo na vrstvu mazaniny. Kromě vyhašeného a vyzrálého vápna (bílý pigment, běloba) byla užívána i šmolka (modrý pigment, modř) [1] nebo jiné barevné pigmenty.
Bílení celých stěn bylo charakteristické pro některé regiony (např. část Českomoravské vrchoviny) a to někdy včetně kamenné podezdívky. Potlačením jednotlivých trámových vrstev pravidelně opakovaným bílením celé roubené stěny bylo zároveň dosaženo jednotného vzhledu průčelí, ne nepodobného stavbám omítaným. Z větší vzdálenosti dokonce mohla obílená roubená stavba připomínat stavbu zděnou. Tento vzhled přitom mohl dílčím způsobem reagovat i na zaváděné protipožární předpisy a nařízení v období stavebních reforem. V některých případech mohly být obíleny pouze stěny pohledově nejvíce exponované, tj. štítové a dvorní průčelí domu.
Nátěry a barevnost štítů
Bíleny nebo barevně natírány byly rovněž dřevěné štíty domů, přičemž nejhodnotnější datujeme do závěru a do 1. poloviny 19. století. Malba vycházející z řemeslného provedení zdůrazňovala jednotlivé vyřezávané nebo profilované prvky (lišty, vlysy..)
Barevně zdobeny byly i záklopová prkna, vyskytují se u starších střech. Kromě geometrického či rostlinného ornamentu nesou údaje o stavbě i stavebníkovi. Zpravidla se jednalo o letopočet, jméno nebo iniciály jména stavebníka či tesařských mistrů a různý text. Častým je rovněž ochranný monogram JHS (též J.N.R.J., I.N.R.I.).
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] Šmolka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2023-12-18]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Šmolka
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
