Trámové stropy a podhledy – konstrukce typlových a trámových stropů

Rostoucí požadavky na požární odolnost dřevěné konstrukce trámového stropu se vyznačují prováděním jeho polospalných a „nespalných“ variant. Jejich principem je částečné nebo úplné zakrytí nosných trámů stropu.

Trámové stropy s protipožární úpravou

Trámové stropy s deskovými záklopy se podobně jako starší a jednodušší typy se záklopy z povalů či tenčích tyčí užívaly až do 19. století, avšak již od 18. století, počínaje náročnějšími stavbami, byly vytlačovány variantami trámových stropů, které vycházely vstříc postupně stále přísnějším protipožárním předpisům. Ty si samozřejmě nedělaly iluze o nosné podstatě konstrukce, která byla nadále trámová, ale předepisovaly alespoň její úplné nebo částečné zakrytí odolnějším, nespalným pokryvem.

Omazané trámové stropy

Užívala se k tomu zejména tyčovina, omotaná slaměnými povřísly, na kterých se udržela hliněná mazanina s případnou lícovou omítanou vrstvou. Takto provedený mohl být např. pouze záklop na stále ještě pohledových trámech, což byla dosti typická konstrukce v dřevěných i zděných stavbách na začátku 19. století.

Omítané trámové stropy

Omítaná úprava se mohla provést i jako podhled na spodním líci trámů, čímž stavebníci navazovali na zvyklosti oficiálního barokního stavitelství a respektovali zvýšené nároky protipožárních předpisů. Obvyklá úprava podhledu obytné místnosti v 1. polovině 19. století (s omazávkou či omítkou, pro kterou se ale používal spíše podklad z rákosu) měla fabionové okraje s odstupněním, případně i různě tvarovaná štuková zrcadla. Tyto podhledy se mohly samozřejmě provádět i dodatečně na starší podhledový strop.

Trámové stropy s podhledem

Stropy s dvojím nezávislým systémem trámů (pro podhled a horní podlahu), typické zejména pro městské domy ve 2. polovině 19. století, se na vesnici užívaly jen málo.

Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby.  Architektura českého venkova © Jiří Škabrada