Dřevěné zárubně dveří a nadpraží, 2 typy dveřních zárubní – trámkové a obložkové
Dveřní zárubní rozumíme rám stavebního otvoru, určeného pro osazení dveřní výplně – vstupních nebo interiérových dveří. Dveřní zárubně přitom slouží k připevnění dveřního křídla nebo křídel, a to nejčastěji pomocí točnice nebo stavebního kování. U historických staveb jsou výhradně dřevěné, masivního tesařského a později tenkostěnného truhlářského provedení.
Terminologie
Svislé prvky zárubně dveří nazýváme též veřeje, případně stojky. Vodorovnými prvky jsou práh a nadpraží. Hovorově se užívá též výrazu futro nebo futra, z německého das Futter znamenajícího totéž, tj. zárubeň či obrubeň. Obdobně der Türrahmen, kde Tür jsou dveře a ve zbývající části již poznáme rám (shodně anglické doorframe mj.).
Trámkové zárubně dveří
Zárubni dveří (i zárubni oken) zprvu předcházely pouze svislé konstrukční prvky, zatímco vodorovné byly průběžné a tvořily samotnou konstrukci roubené stěny. Zpočátku krátké a později delší svislé trámky byly opatřeny drážkou pro zasunutí zúženého zhlaví trámů po stranách dveřního otvoru.
Nadpraží i práh tvořily trámy probíhající průběžně z příslušné vrstvy roubení a to především z důvodu zajištění dostatečné tuhosti otvoru, výrazně oslabujícího plochu roubené stěny. Ze stejného důvodu byly dveřní otvory menší výšky než v současnosti, doplněny o ztužující konstrukční prvky nebo samotnou profilací překladu. Prahový trám musel být překračován, neboť v dolní části dveří probíhal skrze otvor nad úrovní podlahy. Podchodná výška dveří se zvětšovala směrem ke střední části otvoru.
Ke staršímu provedení zárubní náleží trámkové zárubně, opatřené v nadpraží trámkem zhruba odpovídajícím průchozí šířce otvoru zvětšené o sloupky nebo jejich část nezbytnou pro uložení nadpražního prvku. Obdobně jako u trámů roubení se trámky starších zárubní vyznačovaly velkými příčnými průřezy, tesařskými opracováním i tesařskými spoji.
Náročně řemeslně zpracovány byly trámkové zárubně dveřních otvorů, zejména významných staveb. Archaické formy nalezneme zejména u kostelů, ale i domů v oblasti Těšínska, Frýdecka, Valašska nebo jinde. (Samostatnou zmínku si zaslouží dnes již zaniklý a v replice nedávno obnovený Kostel Božího Těla v Gutech, ze kterého pocházejí i fotografie vlevo pořízené roku 2014).
Tesařská výzdoba a nátěr
Výzdoba se soustředila především na nadpraží, opatřeného profilem různého tvaru zpravidla včetně okosení hrany nebo doplněného o profilovanou římsu. V nadpraží mohl být vytesán či vydlabán letopočet stavby a jméno nebo iniciály stavebníka či tesaře.
Zárubeň mohla být společně se stěnou opatřena nátěrem, nejčastěji vápenným s konzervačním účinkem na dřevo. V některých případech jsou natírány, i barevně, rovněž dveřní křídla.
Sedlové portálky, portály s pásky a rozpěrami
Mezi nejstarší trámkové dveřní zárubně náleží sedlové portálky, užívané od středověku až po přelom 18. a 19. století. [1] Jsou charakterizovány krátkými konzolkami, jejichž provedení zabraňuje „kácení“ stojek v důsledku působení vodorovných sil od trámů roubené stěny. V dolní části jsou stojky často ještě zapuštěny do prahového trámu, přičemž tvar spoje opět neumožňuje jejich posun k sobě.
Velmi starého původu jsou rovněž portálky opatřené horními rohovými pásky, připevněnými dřevěnými kolíky a sloužícími ke ztužení otvoru, resp. spoje svislého a vodorovného prvku. Pásky jsou na spodní straně často vyřezávány do půlkruhového tvaru, lépe odpovídajícího požadovaného průchozímu profilu. Stejný tvar, případně tvar sedlový, mohou mít rovněž nadpraží provedena z jednoho prvku a rozpírající svislé prvky, tj. sloupky (veřeje).
Postupem doby se zárubně prováděly stále méně masivní, z trámků menšího průřezu nebo silnějších fošen. [2]
Obložkové zárubně dveří (fošny, prkna)
Mladší dveřní zárubně jsou prováděny z poměrně silných fošen, později nahrazovaných slabšími prkny jako tzv. obložkové zárubně. Tento typ se běžně užívá i ve stavbách zděných a jsou tvořeny do stěny zazděným dřevěným rámem, přičemž kotvení zajišťují přečnívající zhlaví prahového a nadpražního trámu.
Takto ve stavbě osazená hrubá zárubeň je následně obložena štípanými fošnami nebo hoblovanými prkny, často s okosenými nebo zaoblenými hranami. V rozích jsou prkna spojena zpravidla na pokos, opatřena povrchovou úpravou shodnou s úpravou povrchu dveřního křídla.
Kromě dřevěných zárubní je v případě zděných staveb běžné i použití zárubní kamenných, které budou popisovány samostatně.
Autor textu ke kapitole Dřevěné zárubně dveří © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
[2] ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
