Dřevěné zárubně oken a římsy, dřevěné okenní rámy
Okenní zárubeň je rám stavebního otvoru určený pro osazení okenní výplně. Zárubně oken plnily dříve stejnou funkci jako dnešní okenní rámy, od kterých se liší především velikostí použitých dřevěných prvků. Obdobně jako rámy slouží k připevnění pevného nebo otočného okenního křídla nebo křídel, a to nejčastěji pomocí stavebního kování.
Terminologie
Přestože je termínu zárubeň užíváno především ve spojení s dveřmi a jejich veřejemi, se zárubněmi se můžeme setkat rovněž u starších okenních otvorů. Dříve se zárubní dokonce označoval především okenní rám, zatímco dveřní byl nazýván veřejemi. [1] Z hlediska terminologie lze svislé prvky nazývat, obdobně jako u dveřních zárubní, stojkami, třebaže jsou podstatně kratší. Vodorovné prvky označujeme jako nadokenní a parapetní římsy.
Okna bez zárubní a křídel
Nejstarší a rozměry velmi malé otvory roubených staveb, okenní i větrací (dýmné), byly ještě bez zárubní a také bez otočných okenních křídel. Provedené byly protilehlým vysekáním v kuláčích, zhruba do poloviny výšky ve dvou přilehlých vrstvách. K vyšší hladině osvětlení přispívalo výrazné zkosení hran po celém obvodě otvoru (tj. nejen ostění) a to na straně interiéru i exteriéru.
Později se zvětšuje výška okenních otvorů přes dvě a více trámových vrstvev, přičemž parapet a nadpraží tvoří průběžné trámy roubení. Kolmo na vodorovné trámy jsou vloženy krátké svislé trámy, tvořící základ pozdější trámkové zárubně ve formě konstrukčně samostatného okenního rámu.
Trámkové zárubně oken
U větších otvorů (přes více vrstev) byly již nezbytné trámkové zárubně, s prvky čtvercového nebo obdélníkového průřezy odpovídající velikosti. Trámkové zárubně náleží ke spolehlivějším zdrojům poznání starších roubených staveb než okenní rámům s křídly, které podléhaly častější výměně z důvodu menší životnosti nebo požadavků na modernější vzhled zejména stavby domu. Doloženy jsou i varianty kombinující trámkové zárubně ještě s výrazným okosením kuláčů.[2]
Se stěnou byly svislé prvky dřevěných zárubní propojeny na drážku a pero, s drážkou ve stojkách rozepřených vodorovnými prvky různě provedenými tesařskými spoji. Na rozdíl od okenních rámů jsou trámkové okenní zárubně součástí konstrukce stěny a tedy i hrubé stavby.
Kromě větších průřezů byla charakteristickým znakem starších okenních otvorů, resp. přesněji trámkových zárubní, i jejich profilace. Soustředila se přitom zejména na nadpraží a parapet, přičemž v obou případech plnily římsy kromě dekorativní i praktickou funkci. Některé z dřevěných zárubní byly rovněž opatřeny dlaby pro osazení kovových mříží.
Později byly zejména u náročnějších staveb doplňovány nadpražní a parapetní římsy, opět profilované z dekorativního i praktického důvodu. Svými přesahy římsy zároveň chránily okenní výplně nebo přilehlé části parapetů, neboť omezovaly riziko zatékání do konstrukce, u dřevěných staveb zvláště důležité s ohledem na napadení houbami a hmyzem. Profilace říms zpravidla spočívala v ústupkovitém členění a/nebo zkosení či zaoblení hran umožňující stékání a odkapání dešťové vody.
S jednoduchými trámkovými zárubněmi se můžeme ojediněle setkat i u staveb zděných, zejména hospodářských, kde představují méně náročnou variantu provedení oproti kamenickým prvkům odpovídajícím materiálovému provedení těchto staveb.
Fošnové zárubně oken
Postupem doby se zárubně prováděly stále méně masivní, z tenčích trámků i silnějších fošen. V severních Čechách charakterizovaných dřevěnými domy náročného provedení se už v závěru 18. století dělaly pro okna dovnitř rozevřené zárubně z poměrně tenkých fošen.[2]
Dřevěné okenní rámy
U mladších oken větší velikosti již převážila truhlářská práce, inspirovaná navíc stavbami slohové architektury. Truhlářského opracování jsou rovněž okenní rámy a to nejen zděných staveb, nahrazující starší trámkové zárubně od nichž se liší menšími profily prvků tvořící rám. Při pozdějších úpravách roubených staveb mohou být přitom dřevěné okenní rámy konstrukčně mladších oken osazovány rovněž do starších trámkových zárubní. Otočná křídla jsou v těchto případech již kotvena k novému rámu, nikoliv starší zárubni konstrukčně spojenou s konstrukcí stěny.
Špaletová okna
S ohledem na zlepšení tepelně izolačních vlastností oken byla okna osazována při vnějším i vnitřním líci obvodových stěn jako tzv. vnější a vnitřní okna. Plochy po obvodě stavebního otvoru nově orientovány do meziokenního prostoru se nadále nazývají špaleta. Pojem přitom zahrnuje nejen boční ostění, ale rovněž horní plochu parapetu zvaného též poprsník a rovněž rovné nadpraží nebo klenutý záklenek (u zděných staveb).
Podle špalety jsou tyto okenní výplně nazývána špaletová okna či okna dvojitá, tvořená na rozdíl od pozdějších zdvojených oken dvěmi samostatnými a samostatně rovněž do stavebního otvoru osazovanými rámy. U špaletových oken se vnější okna, resp. jejich okenní křídla, otevírají směrem ven. V případě venkovských přízemních nebo nejvýše patrových domů tento způsob otevírání nepředstavoval problém z hlediska mytí oken ani bezpečnosti chodců (předzahrádky atd.).
Kastlová okna
V průběhu 19. století byly vnější a vnitřní okna, resp. jejich dřevěné okenní rámy, spojovány fošnami nebo prkny. Tímto byla vytvořena skříňová konstrukce, prosklená a otevíratelné z čelní i zadní strany. Široký obvodový rám z prken přitom plnil po vložení celé konstrukce do stavebního otvoru dřevěný obklad špalety, zvaný též deštění. [3]
Skříňová konstrukce byla místně nazývána kastl, z německého der Kasten znamenající jak kus nábytku tak předmět připomínající skříň. Odtud též zažitý název kastlová okna, od špaletových někdy odlišená jen způsobem otevírání vnějších okenních křídel a to směrem dovnitř. S ohledem na snadnější a zejména bezpečnější mytí oken se tento způsob otevírání prosadil především u městských činžovních domů o několika podlažích, u přízemí orientovaném do ulice s chodníky ještě dříve.
Starší otvory sloužící k přisvětlení (některé i k odvodu kouře) byly zcela bez zárubní nebo se zárubněmi masivního tesařského provedení. Později jsou zárubně nahrazeny okenními rámy truhlářského provedení, vyznačujícími se podstatně menšími profily.
Shrnutí
Kromě dřevěných okenních zárubní je v případě zděných staveb běžné a častější provádění kamenných zárubní, které budou popisovány samostatně.
Autor textu ke kapitole Dřevěné okenní zárubně a okenní rámy © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
[2] ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
[3] Kastlové okno. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-2-6]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kastlové okno
