Klasicismus a klasicistní stavby 1. poloviny 19. století
Období klasicistního slohu charakterizuje změna materiálové základny směrem ke zděným stavbám, nahrazujícím starší vrstvu dřevěných (tj. hořlavých, spalných) staveb. Nástup zděných staveb souvisel nejen s protipožárními nařízeními, ale rovněž i vlivem zděné slohové architektury.
Protipožární opatření
Na přelomu 18. a 19. století vyvrcholila ve venkovském prostředí tradiční dřevěná výstavba. Vzápětí následuje přerušení dalšího vývoje administrativním zákazem budování novostaveb z tohoto materiálu. Důvodem zákazu byla především v této době přijímaná protipožární opatření, mající dopad i na přestavby starších staveb. Tato opatření ovšem nebyla vždy a všude důsledně respektována.
Kamenné a cihelné stavby
Zděné stavby z období klasicistního slohu mají stěny zbudované z lomového kamene, cihel nebo smíšeného zdiva (kámen + cihly). Stavby se opět vyznačují kamenicky opracovanými články (portálky a ostění), které však postupně ustupují cihelnému provedení otvorů. Nástup cihel do vesnického stavitelství nastává s rozvojem klenební práce už v 18. století, ovšem jejich výraznější použití souvisí právě až s 19. stoletím.
Dispozice domu
Vesnický dům 1. poloviny 19. století zůstává ve své základní variantě nadále trojdílné dispozice. Sociální diferenciace se projevuje „pouze“ většími rozměry domu, patrovým uspořádáním nebo přidáním dalšího traktu. Liší se samozřejmě i zařízení interiéru.
Vstupní síň s černou kuchyní
Zadní část vstupní síně domu je nadále vyhrazena kuchyňskému provozu, přičemž převládá již u dřevěných staveb časté zděné provedení ve formě černé kuchyně. Z prostoru černé kuchyně jsou obsluhovány ve světnici nadále umístěná kachlová kamna.
Do černé kuchyně je z kamen odváděn rovněž veškerý kouř, stoupající k dymníkovému (tj. dole otevřenému) zaklenutí této prostory. V podkroví nebo patře přechází postupně se zužující zaklenutí kuchyně v komínové těleso, vyvedené až nad střešní roviny.
Konstrukce domu
Trámové stropy s podhledem
Zděné stavby jsou i nadále ve velké míře doprovázeny trámovými stropy, přičemž pohledová varianta s viditelnými trámy je právě z protipožárních důvodů užívána jen ojediněle. Namísto toho jsou běžné trámové stropy s omítaným podhledem, navazujícím na svislé stěny fabionovou úpravou po obvodu.
Plackové klenby
Vedle trámových stropů se v plné míře uplatňuje také zaklenutí přízemních prostorů, přičemž naprostou převahu získávají plackové klenby. Tento typ kleneb je charakteristický úhlopříčným vyzdíváním z rohů a o mistrném ovládnutí této klenební techniky vesnickými staviteli svědčí řada vícelodních prostorů s podporami.
Stolicové krovy a pálená krytina
Základním typem krovové soustavy na pozadí doznívajících starších variant je hambalková soustava se dvěmi stolicemi (podélnými rámy), podpírajícími konce hambalků. Soustava se vyznačuje větší únosností a je určena pro nastupující těžkou nespalnou krytinu, vyskládanou z pálených tašek.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Klasicismus a 1. polovina 19. století © Martin Čerňanský
Literatura a odkazy k tématu:
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.