Návesní vesnice mnohobokého půdorysu – rozmístění staveb a paralelní plužina
Návesní vesnice charakterizuje soustředěná zástavba vymezující veřejný prostor středověkého nebo novověkého původu. Zvlášť vynikají vesnice založené ve vrcholném středověku a vyznačující se pravidelně vyměřenou návsí mnohoúhelného tvaru (čtverec, obdélník). Pravidelná je často rovněž plužina ve formě různě širokých polí za usedlostmi, na které dříve přímo navazovaly.
Náves a návesní vesnice
Velikost pravidelně vyměřených návsí byla různá, často podstatných rozdílů mezi jednotlivými vesnicemi. Závisela přitom na počtu sedláků či přesněji polních lánů, do kterých byl okolní odlesněný prostor rozdělen či spíše vyměřen.
V případě většího počtu usedlých mohou návsi dosahovat značné rozlohy, srovnatelné půdorysem i velikostí s náměstími tehdy zakládaných městeček a měst. Lze přitom předpokládat, že vyměření pravidelné návsi polygonálního (tj. mnohobokého, vícebokého) tvaru nebylo díky menší členitosti předem vytipovaného terénu i znalostem geometrie obtížné.
Stavební parcely
Kromě půdorysu návsi byly pravidelné též stavební parcely, orientované zpravidla kolmo na stavební čáry totožné s obvodem návesního prostoru. Parcelaci přitom tvořily pro gotické období příznačné úzké a dlouhé pozemky, v rámci kterých byly umístěny jednotlivé stavby usedlostí. V prostředí města byla situace obdobná, s měšťanskými domy při náměstí a zadními dvorními trakty.
Na rozdíl od starších vesnic jsou vlivem pravidelného půdorysu návsi jednotlivé usedlosti již umístěny na shodné návesní čáře, která odpovídá příslušné straně návesního prostranství. Současně jsou díky parcelaci založené na vyměřovací soustavě již postaveny těsně vedle sebe. K odchylkám od tohoto pravidelného schématu mohlo docházet v případě, kdy přírodní podmínky (vodní tok, podmáčení) nebyly vhodné ke stavbě nebo si vynutily její nepravidelné umístění či orientaci.
Plužina a tvar polí
Na stavební parcely navazovaly často shodně dělené pozemky určené k hospodaření, přičemž v případě vesnických sídel mohly dosahovat až na hranici katastru. Oproti návsi a stavebním parcelám lze v případě plužiny předpokládat její složitější rozměřování do jednotlivých polních lánů. Kromě velikosti a odpovídající kvality půdy se musela zohlednit rovněž snadná dostupnost obhospodařovaných pozemků. Z této dostupnosti vyplýval přednostně požadavek na situování každého lánu přímo za zahradou či stodolou usedlosti. Šířka polního lánu přitom zpravidla odpovídala šířce stavební parcely, resp. zahrady.
V blízkosti obce rozvržení lánové plužiny navazuje na stavební parcelaci a zůstává zpravidla kolmé nebo mírně šikmé k návesním frontám. S přibývající vzdálenosti od usedlosti však bývá terén již členitější a početnější jsou rovněž přírodní překážky. Z tohoto důvodu lánová plužina (bohužel dnes již často zcelená) obvykle ztrácí na původním směru i počáteční pravidelnosti vyměřovací soustavy.
Rohové úseky a cesty
Odlišná situace ve vyměřování nastávala u ploch mezi jednotlivými směry lánů, tedy na pomyslném „nároží návesního prostoru“. Uvedené plochy neměly přímou vazbu na jednotlivé usedlosti a mohly sledovat některý z hlavních lánových směrů nebo být rozměřeny jiným způsobem.
Často však byla situace komplikovanější, neboť se zde nacházely komunikace vedoucí do návesního prostoru a někdy též svažitější terén. Společně se samotnou návsí náleží tyto plochy mezi první, které jsou při sídelním rozvoji v období novověku zastavovány domky a chalupami.
Autor textu a fotodokumentace k Návesní vesnice mnohobokého půdorysu © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
Literatura a odkazy k tématu:
Typy vesnických sídel v Čechách (1935)
Typy venkovského osídlení na Moravě (1946)
Základní problematika urbanistické struktury .. (1955)
Zaniklé středověké osady a jejich plužiny .. (1983)
Encyklopedie. Lidová architektura (1983)
Lidová architektura (1996)
Lidové stavby. Architektura českého venkova (1999)
