Historická plužina – rozvržení polností, komunikace a úpravy
Pojmem plužina rozumíme hospodářské pozemky zajištující obživu vesnického obyvatelstva. Jedná se především o pozemky zemědělsky obhospodařované, tedy polnosti. Do plužiny nepatří tzv. občiny (louky, obecní pastviny a lesy) a vrchnostenské lesy.
Rozvržení plužiny
Rozvržení plužiny se odráží především ve velikosti a tvaru polností (odtud spojitost se slovem pluh) i jejich vzájemném uspořádání. Záviselo přitom na mnoha stálých i proměnlivých faktorech. Mezi nejdůležitější přitom náležely:
- přírodní podmínky
- způsob obhospodařování
- pozemková držba
Z hlediska přírodních podmínek byla důležitá zejména výšková členitost terénu včetně překážek, které představovaly zejména strmé svahy a podmáčené údolní nivy. S terénním profilem a přírodními překážkami souvisela i přístupnost obhospodařovaných poloh pro člověka, tažná zvířata a později pro mechanizaci.
Z hlediska samotného obhospodařování půdy byl důležitý zejména způsob obdělávání, tj. orby a rovněž kvalita půdy.
V neposlední řadě o podobě plužiny a to zcela zásadně rozhodovala pozemková držba. Ta se až na výjimky často měnila, přičemž mohlo docházet rovněž ke scelování nebo dělení pozemků. V řadě případě je proto obtížně dohledat nebo rekonstruovat starší podobu plužiny, zejména pak starší než vrcholně středověké období.
Komunikace a cesty
foto: Plužina a historické cesty
Zahloubená úvozová cesta vedoucí z návsi do polí mezi stavbami a zahradami zemědělských usedlostí.
Obec Malý Dešov, okres Třebíč, Foto © MaČe • fotogalerie
Pomineme-li zprvu utvářenou dálkovou a místní komunikační síť byla podoba plužiny určována zejména systémem nezpevněných cest. Jejich vznik zpravidla úzce souvisel se zemědělskou činností nebo lesním hospodařením v okolí obce.
V rámci těchto cest byly důležité zejména polní, úvozové a lesní cesty. Specifickým typem cest jsou rovněž průhony, nazývaná též draha.
Pozemkové úpravy
Přestože k dělení a scelování plužiny docházelo i dříve, zachovávaly tyto pozemkové úpravy místní měřítko. Zásadní problém z hlediska narušení krajinného prostředí vesnice i nežádoucích průvodních jevů (rozorání mezí – vodní a větrná eroze) znamenalo až plošné scelování pozemků v důsledku kolektivizace zemědělství. V oblasti intenzivní zemědělské výroby většina historických plužin zcela zanikla. V současné době jsou historické plužiny zachovány pouze v okrajových oblastech ČR s členitějším horským terénem.
Typy plužiny
Klasifikace plužiny do jednotlivých typů je zpravidla poměrně obtížná s ohledem na rozmanité přírodní podmínky i různé formy sídelních útvarů. Obecně můžeme rozlišit starší nepravidelné typy plužiny a mladší plužinu zpravidla již pravidelného uspořádání, pokud k tomuto byl vhodný terén.
Mezi nepravidelné typy lze zařadit např. blokovou plužinu. Mezi pravidelné např. lánovou plužinu nebo traťovou plužinu.
Starší podoba plužiny zůstala dobře čitelná zpravidla jen na starších mapách, zejména mapách stabilního katastru. Někdy může být ještě patrná na starších černobílých ortofotomapách pořízených v padesátých letech 20. století.
Kromě historického vývoje zohledňujícího časové hledisko a původ vzniku můžeme plužinu klasifikovat rovněž podle určujících morfologických znaků. Na základě rozboru členění, velikosti a tvaru polí lze rozlišit několik základních typů plužiny, třebaže reálná situace je zpravidla podstatně složitější a dochází ke kombinaci typů.
Příklad lánové plužiny tvořené dlouhými lány o šířce náležející k jednotlivým usedlostem. Mezi sebou mohou být lány odděleny mezemi, kamením i cestami.
Obec Království, okres Děčín, Foto © MaČe • fotogalerie
Základní typy plužiny
Historickou plužinu můžeme rozlišovat podle několika hledisek, které se zpravidla vzájemně prolínají nebo doplňují. Níže uvedena pracovní verze dělení.
Z hlediska umístění i ve vztahu k sídelnímu útvaru rozlišujeme polnosti:
- rozptýlené v terénu
- soustředěné za humny, tj. záhumení / záhumní / záhumenicové
Z hlediska celkového rozvržení rozlišujeme plužiny:
- nepravidelné v důsledku neplánovaného vývoje
- pravidelné vlivem plánovitého rozměření
Z hlediska historického vývoje, tj. časového období, ve kterém vznikla nebo byla rozvržena:
- raně středověká a starší, tj. rodová
- vrcholně středověká, tj. vrchnostenská feudální
- novověká, tj. vrchnostenská
- z období moderních dějin, tj. raabizační atd.
Morfologické typy plužiny
Příklad traťové plužiny tvořené úzkými a dlouhými tratěmi vinic nebo pastvin, které mezi sebou nejsou přírodně odděleny.
Obec Vlčnov, okres Uherské Hradiště, Foto © MaČe • fotogalerie
Z hlediska velikosti a tvaru polí, luk a pastvin se obvykle rozlišují v pracovní verzi níže uvedené morfologické typy plužiny.
Jejich konkrétní členění i mírné či větší odchylky od geometrické pravidelnosti přitom vždy odpovídají místní konfiguraci terénu, vodnímu režimu v krajině, pozemkové držbě atd.
- úsekové či blokové, jsoucí zcela nepravidelných tvarů i velikosti
- lánové či pásové, které mohou být dále děleny na plužiny při obci převážně
- přímočaré (lineární) – lány uspořádány výrazně rovnoběžně či přesněji souběžně (paralelně) nebo dostředně (radiálně), ve druhém případě pomyslný střed lánů uprostřed s paprsčitým uspořádáním kolem nebo na okraji s uspořádáním vějířovitého charakteru
- křivočaré (nelineární)
- traťové či „pruhové“. Nikoliv z hlediska morfologie nýbrž svého zemědělského využití lze rozlišit níže uvedené tratě. V případě úseků nebo lánů není uvedené dělení obvyklé, třebaže rovněž slouží některému z uvedeného využití či několika zároveň.
- polní
- viniční
- luční (pastviny) (vyjma obecních, viz. občina)
- lesní (vyjma obecních a vrchnostenských, viz. občina)
a dále nově založené či zásadně pozměněné plužiny:
- komponované, např. barokní
- scelené, např. u velkostatků (panských dvorů), později u zemědělských družtev a státních statků
- rozparcelované, např. raabizační, dominikální
Historický vývoj plužiny
S ohledem na rozdílné přírodní podmínky, společenské předpoklady i další vlivy je klasifikace historické plužiny poměrně obtížná. Platí to i v případě zdánlivě jednoduchého dělení podle doby vzniku, zahrnující nerovnoměrnost kolonizačního procesu atd.
Plužina středověkého původu se systémem polních lánů oddělených cestami a mezemi. Orná půda místy přerušována mokrými loukami a pastvinami.
Obec Heřmanovice, okres Bruntál, Mapa SK 1836 © CÚZK • fotogalerie
Rodová plužina
Nejstarší pole či přesněji políčka se vyznačovala velmi malou rozlohu a nepravidelným tvarem různé velikosti. Tato odpovídala tehdejšímu rodovému řádu i možnostem ručního obdělávání charakterizovaného nízkou orbou.
Pole ještě netvořila souvislejší celky, ale byla volněji rozmístěna v dosud převážně zalesněném terénu. Jako později již byla ohraničená kamením získaném při kultivaci ornice nebo nízkými valy nahromaděnými obhospodařováním.
Feudální plužina ve středověku
K zásadní proměně plužiny dochází od období raného středověku. Důvodem je postupná změna společenských i majetkových poměrů vyúsťující ve feudální řád a následnou proměnu celé sídelní struktury. Pole se již vyznačují větší rozlohou a jsou obdělávány za pomoci pluhu a tažných zvířat, tzn. hlubší orbou. Mění se rovněž jejich tvar , který je výrazně protáhlý z důvodu obtížného otáčení pluhu.
Oproti staršímu období dochází k soustředění polí do souvislejších odlesněných ploch. Souvisí to nejen s novým způsobem zakládání vesnic, ale rovněž s řazením usedlostí vedle sebe. Obdobným způsobem jsou řazeny i pole, zaujímající polohu za usedlostmi se zahradami nebo loukami. Pole jsou od sebe zpravidla odděleny mezními pásy a někdy i polními cestami.
Vrchnostenská plužina v novověku
Z důvodu poměrně husté sídelní sítě utvořené již v průběhu středověku nedochází v novověkém období k početnějšímu zakládání vesnic. Nevzniká tedy ani větší počet zcela nových plužin, které bychom mohli označit novověkými. Výjimkou jsou plužiny barokně komponovaných sídel, jejichž pozemky se vyznačují obdobně jako rozmístění staveb pravidelným a symetrickým uspořádáním.
Výraznější zásahy do podoby starší plužiny však představovaly hospodářské záměry, které vycházely z řad šlechty počínaje 16. stoletím. Třebaže nejsou plošné, místy dochází ke scelování pozemků ve prospěch panských dvorů, tj.vrchnostenských velkostatků. V některých případech se však mohlo jednat jen o spojení majetkové, např. u poplužních dvorů.
foto: Novověká plužina
Plužina novověkého původu, vyznačující se pravidelným dělením do úzkých políček – dílů či záhumenic/záhumenek.
Obec Josefov, okres Hodonín, Mapa SK 1827 © CÚZK • fotogalerie
Další změny v takto pozměněné plužině přinášejí již v poslední čtvrtině 18. století poddanské a pozemkové reformy. Třebaže se v Čechách i na Moravě týkají jen menšího počtu vesnic, jejich vliv na podobu sídla i plužiny je místy výrazný. Průvodním jevem reforem je totiž rušení či rozdělení neefektivních velkostatků a rozparcelování plužiny na menší a pravidelné díly shodné velikosti. S tímto může souviset i založení raabizační vesnice.
Plužina z období moderních dějin
Výrazně pravidelná je rovněž plužina dominikální vesnice, opět s pozemky shodných velikostí a znatelně menší rozlohy. K zakládání těchto vesnic či osad a rozměření jejich plužin dochází v 1. pol. 19. století. Určeny jsou pro dělníky pracující v dřevařských nebo průmyslových podnicích (odtud pracovní název), pro které již není zemědělství hlavním zdrojem obživy.
Autor textu a dokumentace ke kapitole Plužina a typy plužin © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
Literatura a odkazy k tématu:
Typy vesnických sídel v Čechách (1935)
Typy venkovského osídlení na Moravě (1946)
Základní problematika urbanistické struktury .. (1955)
Zaniklé středověké osady a jejich plužiny .. (1983)
Encyklopedie. Lidová architektura (1983)
Lidová architektura (1996)
Lidové stavby. Architektura českého venkova (1999)
