Raabizační vesnice založené ve 3/4 18. století
K zakládání raabizačních vesnic došlo za vlády Marie Terezie na počátku poslední čtvrtiny 18. století. V rámci rabizace bylo v Čechách založeno více než sto vesnic a obdobný počet byl založen i na Moravě. Raabizační vesnice vrcholného novověku se oproti sídlům vrcholně středověkého původu vyznačují na první pohled odlišným půdorysným uspořádáním i stavebním fondem.
Raabizace
Raabizací nazýváme poddanskou a pozemkovou reformu pojmenovanou podle jejího iniciátora – dvorního rady F. A. Raaba. Podnětem k zahájení reformy byla neefektivnost zemědělského hospodaření na vrchnostenských dvorech, které byly odkázány na neproduktivní robotní praci svých poddaných. V reakci na tuto skutečnost došlo od roku 1775 ke zrušení dvorů na všech bývalých jezuitských i komorních a městských panstvích. Na nátlak feudální vrchnosti byly raabizační reformy císařem Josefem II. pozastaveny a některá města nebo panství raabizaci odmítla již z počátku.
Robota a selské bouře
Cílem pozemkové a současně i poddanské reformy byla především snaha zvýšit produktivitu zemědělské výroby a současně upustit od rozsáhlých robotních povinností vyvolávajících v tomto období již značné selské bouře. Nejvíce raabizačních vesnic vzniklo právě v blízkosti ohnisek těchto bouří, zejména pak ve východních Čechách.
Zrušení dvora a rozpracelování půdy
Zrušené panské dvory byly rozprodány či pronajaty a jejich pozemky rozparcelovány, a to zpravidla mezi poddané. Rušení panských dvorů či velkostatků v období raabizace bylo nezřídka provázeno i fyzickým zrušením dvora.
Velké hospodářské dvory jednotlivých panství s rozsáhlými polnostmi byly přitom nahrazeny menšími zemědělskými usedlostmi s menší výměrou půdy, lépe vyhovujícím potřebám jedné rodiny. Počet zemědělských usedlostí v tomto období výrazně stoupl a přinesl sebou i požadované zvýšení zemědělské výroby.
Rozdělení dvora a samostatné jednotky
Časté bylo rovněž rozdělení vrchnostenského dvora do několika provozně samostatných částí, které byly stavebně odděleny a adaptovány pro potřeby nově vzniklých hospodářských a obytných jednotek.
Vedle půdorysného uspořádání menšího měřítka je pro vrcholně novověké raabizační vesnice příznačné i početnější zachování staveb odpovídajících době založení, někdy i včetně výplní otvorů (okna, dveře, vrata).
Jmenný rejstřík raabizačních vesnic
Přestože za určující je nezbytné považovat historické souvislosti spočívající ve vazběna bývalé panství i charakteristické půdorysné uspořádání, mohou na založení vesnic v období raabizace přímo či nepřímo poukazovat i jejich názvy.
V rejstříku jmen lze častěji vysledovat přívlastek Nový nebo Nová. S raabizací přímo souvisí název obce Tereziny Dary (k reformě došlo za vlády Marie Terezie) nebo Ráby (pojmenované na počest jejího reformátora).
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Raabizační vesnice © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
RADA, Ivan; VANÍČEK, Vratislav; ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana a BĚLINA, Pavel. Dějiny zemí Koruny české. 6. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-258-9.
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
Literatura a odkazy k tématu:
Typy vesnických sídel v Čechách (1935)
Typy venkovského osídlení na Moravě (1946)
Základní problematika urbanistické struktury .. (1955)
Zaniklé středověké osady a jejich plužiny .. (1983)
Encyklopedie. Lidová architektura (1983)
Lidová architektura (1996)
Lidové stavby. Architektura českého venkova (1999)
