Vrcholný novověk a baroko (17.-18.stol.) – 30ti letá válka a šlechta, řemesla, manufaktury a velkovýroba
Vrcholný novověk je vymezen dobou od počátku 17. století do závěru 18. století, nazývanou barokní období.
Zemědělství a výroba
Třicetiletá válka
Třicetiletá válka výrazně poznamenala život v našich zemích. Vlivem válečných útrap i emigrace došlo k výraznému snížení počtu obyvatel (v Čechách téměř o polovinu, na Moravě o třetinu) a ke značnému zničení nebo úplnému zániku nemovitostí. V Čechách zůstalo pustých 20% poddanské půdy a na Moravě dokonce čtvrtina.
Pobělohorská šlechta a sedláci
Ke zlepšení hospodářské situace však dochází poměrně rychle. Pobělohorská šlechta si na venkově začíná budovat letní sídla (zámečky) pocházející zejména z výnosů velkostatků, využívajících zejména práci poddaných. Prosperují i statky sedláků zásobujících především místní trhy. Ve slohové architektuře získává převažující postavení baroko, v jehož období na venkově vrcholí dřevěná zástavba.
Sedláci, domkáři, chalupníci a chudina
V tomto období dochází ke zrychlení dříve započaté sociální diferenciace obyvatel, odrážející se rovněž na podobě stavebního fondu. Žijí zde bohatí sedláci vlastnící velké usedlosti a rozlehlé výměry polností i drobní vlastníci, tzv. domkáři či chalupníci. Jejich polnosti jsou podstatně menší, stejně jako dům a hospodářské stavby. Nemalé zastoupení měla rovněž nemajetná chudina a bezzemci. Kromě tohoto zde žijí příslušníci svobodných a privilegovaných povolání, jako jsou mlynáři a kováři.
Manufaktury, plátenictví a sklářství
Počínaje 17. stoletím se v hospodářské sféře začíná uplaťnovat nový druh výroby – manufaktury, jejichž počátek spadá již do poloviny století předcházejícího. Z počátku navazuje manufakturní výroba na venkovská domácká řemesla stojící mimo cechovní struktury. Je zakládána hlavně v podhorských oblastech a prosazuje se nejdříve v plátenictví – faktorský systém. Velmi úspěšné se stalo i sklářství – český křišťál.
Povinné odvody a reformace
Po ukončení sedmileté války (1756-1763) došlo k výraznému útlumu v nabídce potravin. Na vině byla především vysoká kontribuční zatíženost poddanských usedlostí, dosahující až 40%. Bylo tedy nezbytné reformovat stávající ekonomický systém, založený do té doby na převaze zemědělské produkce i poddanské závislosti. Částečné řešení představovalo rozparcelování neefektivních vrchnostenských dvorů mezi poddané – tzv. raabizační vesnice.
Malovýroba a velkovýrobní podniky
Po ztrátě Slezska se začíná prosazovat nová manufakturní a živnostenská politika státu. Rozvoj manufaktur ve 2. pol. 18. století přináší zánik malých výrobců i v zemědělství. Naše země zaujímají postavení s rozvinutou velkovýrobou, zejména plátenickou. V souvislosti se vznikem nových podniků na počátku 19. století jsou zakládány tzv. dominikální vesnice.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Vrcholní novověk © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
Dějiny zemí Koruny české I. © Vratislav Vaníček, Petr Čornej, Ivana Čornejová, Ivan Rada
Literatura a odkazy k tématu:
Novověk. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-6-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Novověk
Baroko. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-6-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko
Barokní architektura v Česku. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-6-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Barokní architektura v Česku
