Pískovec – výskyt, těžba, vlastnosti a opracování pískovce

Pískovec je přírodní usazená hornina vzniklá stmelením křemičitých písčitých zrn. Její uplatnění pro účely stavební výroby, nejčastěji ve formě opracovaného kamene, je nebývale široké.

Obsah :

Výskyt, typy pískovce a těžba pískovce v ČR

Důvodem je především snadná dostupnost pískovců téměř v celé České křídové pánvi, kde se často vyskytují ve vodorovně uložených vrstvách silné mocnosti. Existují různé horninové typy pískovce vyznačující se různým geologickým stářím včetně pískovců plynule přecházejících v závislosti na podílu zrn živců do arkózy.

Křídový a arkózový pískovec

Významnými oblastmi výskytu pískovce v ČR jsou zejména severní a severovýchodní Čechy, kde byly pískovce po staletí nejrůznějším způsobem těženy. Nejkvalitnější pískovce se přitom rozprostírají v oblasti vymezené povodím Labe a úpatím Krkonoš.

Na Turnovsku, Mělnicku, Českolipsku a Kokořínsku je příznačný výskyt křídových pískovců značné barevné škály – od šedavého přes okrový až po sytě žlutýpískovec. Oproti tomu oblast Českého Brodu a Nové Paky charakterizují arkózové pískovce červenébarvy.Podle viditelné struktury můžeme pískovec rozdělit na hrubozrnný a jemnozrnný.

Těžba dobýváním

Těžba pískovců probíhala v některých regionech až do počátku 20. století. Kromě řady malých lokálních lomů se setkáváme s lomy majícími s ohledem na kvalitu pískovce i velikost ložiska regionální význam, případně ještě větší. U venkovské stavební i sochařské produkce převažoval pískovec různé kvality z místních lomů, nevyžadující nákladnou dopravu na větší vzdálenosti. Oproti tomu pro významné městské stavby včetně staveb určených pro Prahu se pískovec mohl dovážet ze vzdálenějších lomů. Podle lokalit těžby je často pískovec nazýván, přičemž mezi nejznámnější náleží:

božanovský pískovec (Božanov, okres Náchod)
hořický pískovec (Hořice, okres Jičín)
mšenský pískovec (Mšené-Lázně, okres Litoměrice)
žehrovický pískovec (Kamenné Žehrovice, okres Kladno) [1]

V okolí výše uvedených lokalit našel zde těžený kvalitní pískovec uplatnění rovněž na běžnou stavební produkci, pro kterou představoval lokální a tedy snadno dostupný zdroj stavebního materiálu.

Základním způsobem těžby pískovcového kamene bylo dobývání, při němž se získávají pískovcové bloky podkopáváním paty skalního masívu nebo postupným odlamováním shora nebo zdola. Při těžbě přírodního kamene se užívalo páčení pomocí sochorů a břeven, zejména pokud se pískovcový masív vyznačoval přirozenými puklinami a rozsedlinami.

Šramování a odstřel

Měkké horniny mezi něž pískovec náleží byly těženy šramováním, pomocí úzkých a hlubokých rýh (tzv. šrámy). Později je pískovec těžen i technicky a finančně náročným podštolováním s hromadným odstřelem.

Pískovce v NP a CHKO

V současné době je možnost těžby pískovce v mnoha severočeských lokalitách oprávněně omezena, a to především vyhlášením řady přírodně chráněných území – NP České Švýcarsko a Krkonoše, CHKO Labské pískovce, České středohoří, Lužické hory, Kokořínsko atd.

Vlastnosti pískovce

Důležitou roli v použití pískovcového kamene na stavby i související produkci mají mechanické a fyzikální vlastnosti, zejména pak snadná opracovatelnost. Díky snadné opracovatelnosti a samozřejmě rovněž výskytu je rozsah použití podstatně širší než v případě tvrdých hornin, jakými je např. žula nebo čedič nacházející uplatnění mimo běžnou kamenickou nebo kamenosochařskou produkci.

Opracovatelnost

Pískovec je měkký a dobře opracovatelný přírodní kámen. Z důvodu menší soudržnosti jsou pískovce obecně snadno náchylné k zvětrávání a degradaci vlivem povětrnosti. S ohledem na různé horninové typy kamene se však můžeme setkat i s odolnějšími pískovci, stejně jako pískovci těženými na sklářský písek nebo písek do malty.

Pevnost

Další výraznou nevýhodou pískovcového kamene je velmi malá pevnost v ohybu, neumožňující provádění delších vodorovných prvků namáhaných ohybem (např. překladů nad většími otvory pro okna a dveře). Tato nevýhoda byla do určité míry vyřešena tzv. odlehčovacími klenebními oblouky ve zdivu nad překladem.

Oproti tomu má pískovec dostatečnou pevnost v tlaku, která umožňuje provádění zděných stěn přenášejících zatížení od stropů i konstrukce střechy.

Soudržnost

Velkou nevýhodou pískovce související se způsobem jeho vzniku je menší soudržnost, vyžadující během opracování pískovcových výrobků ponechání silnějších tloušťek stěn nebo zvolení většího profilu.

Opracování pískovce a kamenické nástroje

Ze stavebních a uměleckořemeslných profesí se na opracování pískovců nejčastěji podílejí kameníci a sochaři. Na výrobu jednotlivých prvků přitom používají řadu kamenických nástrojů.

Pískovec se vyznačuje velmi snadnou opracovatelností, která dovoluje členitější tvarování povrchu nebo podrobnější vypracování detailů.

S tím souvisí i možnost použití lehčích kamenických nástrojů nevyžadujících silnější údery a menší fyzická namáhavost kamenické práce (např. oproti velmi tvrdé žule).

Špičák, rýhovačka a dláto

K hrubému opracování pískovcových kvádrů se užívalo špičáku (pro měkké kameny), rýhovačky a lemovacího dláta (lemovadlo pro měkké kameny). Do finální podoby byl prvek opracován brouskem nebo srovnáním hranou vlnitého či zalamovaného plechu zasazeného do dřevěného špalíčku.

Kamenické prvky

Kamenicky opracované pískovcové prvky jsou svým tvarem a profilací důležitými zdroji informací o době výstavby nebo přestavby objektu či přinejmenším o provedení konkrétního kamenného prvku. Zejména v případě portálu vstupních dveří jsou často opatřeny přímým vročením – letopočtem.

Pískovcové kvádry a kopáky

Přesně opracovanému kameni používanému na zdění říkáme kvádr (podle nejčastějšího tvaru). Hrubě nebo nepatrně opracovaný kámen nazýváme kopák. Pískovcové kvádry se prodávaly od kusu, zatímco kopáky se prodávaly na kopy. Odtud je ostatně odvozen i odvozen jejich název.

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] Pískovec. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-2-18]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pískovec