Chmel a chmelařství – chmelnice a sušárny chmele, regiony Žatec, Úštek a Tršice
Chmelařství je hospodářské odvětví zabývající se pěstováním chmele, který náleží k velmi starým kulturním plodinám. Chmel je pěstován pro své květy – chmelové hlávky, které jsou sbírány česáním a následně před dalším zpracováním sušeny v sušárnách chmele.
Chmelařství a pěstování chmele
Chmel byl dříve pěstován přímo na zahradách usedlostí nebo za těmito zahradami. U měst obvykle za městskými hradbami. Později jsou zakládány samostatné chmelnice větší rozlohy, vztyčované přímo uprostřed orné půdy.
Chmelařské oblasti v ČR
Mezi nejvýznamnější oblasti pěstování chmele v ČR náleží Žatecko v Poohří, Úštěcko v Polabí a rovněž Tršicko na Hané. Nejvíce chmelnic je na Žatecku, přičemž místní odrůda získala certifikát Chráněné označení původu. Žatec a krajina žateckého chmele zahrnující obec Stekník byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
Typy chmelnic
V současnosti rozeznáváme tři základní konstrukční typy, které se kromě konstrukce liší půdorysným uspořádáním i výškou podpor.
„Tyčovky“
Starý typ představují chmelnice tyčové, znazorněné na mapách stabilního katastru jako trojice o sebe opřených tyčí. Tyto tzv. tyčovky jsou tvořeny kulatinou zapuštěnou do země v malých rozestupech, přičemž kolem tyčí se pnuly jednotlivé výhonky.
„Drátěnky“
Mladší typy chmelnic stavěné od poloviny 19. století tvoří konstrukce z dřevěných sloupů. Dřevěné sloupky o výšce 5 metrů jsou vzájemně provázány a ukotveny lany, dráty a kotvami. K silnějším drátům jsou připevněny svislé vodící drátky menšího profilu, po kterých se opět pnou jednotlivé výhonky.
„Síťovky“
Nejmladší řešení představují do země zatlučené dřevěné kůly zhruba poloviční výšky oproti výše uvedeným. Mezi tyto je natažena síťovina sloužící pro popínání chmele. Důvodem zřizování je snížení nákladů na stavbu i sklizeň chmele.
Pěstování a sklizeň chmele
K práci ve chmelnici sloužilo ponejprv ruční zemědělské nářadí a potažné zařízení, nahrazované ve 2. polovině 20. století stroji.
Ruční nářadí
Z ručního nářadí jmenujme rýče, motyky nebo páčidla a háky na vytahování dřevěných tyčí. Některé ruční nářadí je používáno i dnes, jako např. kleště.
Potažná zařízení
Potažné zařízení je využíváno od 18. až do 1. poloviny 20. století, přičemž starší využití lidské síly nahrazuje koňský potah. Mezi potažná zařízení náleží dřevěné voznice (užívané pro postřiky chmele jako ochrana před chorobami a škůdci), dřevěné brány a válce, dřevěné plečky a plužní kolečka, sáně a rovněž vozy se žebřinami.
Mechanizace
Druhá polovina 20. století se vyznačuje nástupem mechanizace. Ve chmelnicích jsou mimo jiné užívány lokomobily pro pohon stacionárních strojů a pásové traktory, střídané traktory s koly.
Česání a sušení chmele
K ručnímu česání se používaly proutěné koše, nůše i různé míry na chmel – věrtele. Česání chmele oslavuje tzv. dočesná.
Chmelové hlávky se sušily rozložením na podlaze nebo na lískách. Zpočátku byly využívány půdní prostory zemědělských usedlostí s typickými větracími otvory ve střešních rovinách.
Selské sušárny chmele
Větší pěstitelé budovaly k sušení chmele samostatné stavby. Jednalo se zpravidla o patrové sušárny chmele vybavené lískami pro sušení přirozenými teplem. Doprava mezi podlažími probíhala za pomocí výtahového zařízení (ruční výtah – rumpál) a v rámci podlaží vozíky. Usušené hlávky byly skladovány v jutových žocích, přičemž v současnosti tento způsob nahrazují lisované granule, tzv. pelety.
Výzdoba domů a bran
Chmelařství se projevilo nejen ve funkčním využití staveb a jejich úprav, ale rovněž v regionální dekorativní výzdobě. Jednalo se přitom o výzdobu plošnou nebo ve formě architektonických prvků.
Oblíbeným motivem jsou přitom chmelové hlávky, uplatňující se na pohledově nejvíce exponovaných částech zemědělských usedlostí. Často se tedy nejedná o stavby sušáren, ale o štítová průčelí domů a vjezdové brány.
Chmelařské muzeum v Žatci
Žatecké chmelařské muzeum představuje vývoj chmelařství od raného středověku do 20. století. Je situováno v objektech pocházejících z 19. století a sloužících původně jako sklad a balírna chmele. V několika patrech instalované expozice náleží mezi největší svého druhu na světě.
Kromě nářadí, náčiní a mechanizace nalezneme v expozici i předměty a písemnosti související s ochranou chmele před jeho falšováním – razítka, pečetě, visačky i plombovací kleště.
S tématem souvisí na samostatné stránce popisovaná historie pivovarnictví a výroba piva v pivovarech.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Chmel a chmelařství – chmelnice a sušárny chmele © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
Literatura a odkazy k tématu:
Žatecké chmelařství v 19. století. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-09-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Žatecké_chmelařství_v_19. století
Žatec and the Landscape of Saaz Hops. In: UNESCO. World Heritage List [online] [cit. 2024-09-29]. Dostupné z: https://whc.unesco.org/en/list/1558
