Sezónní stavby a hospodářství – pastevectví a salašnictví, stániska, letoviska a salaše
Historické osídlení Beskyd s výjimkou údolních poloh tvoří pastevecká nebo salašnická hospodářství rozptýlená na svazích či náhorních planinách. V návaznosti na starobylé zvyklosti se zde však vyskytují i tzv. rodinné shluky, reprezentující již soustředěné formy zástavby.
Pastevecké hospodářství
Jednotlivá hospodářství vznikající uprostřed odlehlých horských pastvin a luk určených k sezónní pastvě dobytka jsou v místním nářečí nazývány letoviska či stániska.
Sezónní stavby
Letovisko či stánisko tvoří sezónní hospodářské stavby a objekt plnící funkci bydlení, který je zpočátku užíván pouze po dobu letních měsíců – sezónní obydlí. Stálé bydlení zůstává umístěno v domě náležejícím k usedlosti situované v údolních polohách. Hospodářské stavby jsou zastoupeny především letními chlévy určenými pro hospodářská zvířata. Pokud jsou chlévy určeny pro ovce, mluvíme již o ovčínech. Specifickouformu sezónního hospodářství představuje salaš (na Slovensku je salaší nazývána i stavba ovčína).
Salašnické hospodářství
Salašnické hospodářství tvoří stavby a pozemky určené k horskému pastýřskému chovu ovcí. Pastýřský chov ovcí v oblasti Beskyd souvisí s valašskou kolonizací neúrodných oblastí severovýchodní Moravy, ke které docházelo nejdříve od konce středověkého období. Nížinné polohy však byly osídleny již dříve domácím obyvatelstvem věnujícím se tradičnímu zemědělství. Vzhledem k rozsahu jsou typické stavby salaše popisovány samostatně na stránce salašnické stavby.
Valašská dědina v Rožnově
foto: Sezónní objekt
Drobný stavební objekt hospodářské funkce. Sezónní charakter prozrazují ližnice umožňující snadné přemístění.
Skanzen Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín, Foto © MaČe • fotogalerie
S mnohými historickými stavbami reprezentujícími sezónní i stálé hospodářství v oblasti Beskyd se můžeme kromě posledních dochovaných příkladů v terénu seznámit i ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Konkrétně pak v největším areálu nazvaném Valašská dědina, do kterého byla soustředěna řada staveb ohrožených bezprostředním zánikem.
Salaš a chov ovcí, mléčné produkty
Salaš je základní hospodářskou jednotkou pastýřského (tedy nikoliv chlévního) chovu ovcí v horských oblastech Karpat. Na našem území je tvořena salašnickými stavbami a ohrazenými pozemky v oblasti Beskyd.
Salašnické (pastýřské) stavby
Salašnické stavby jsou stavby určené k horskému pastýřství v karpatské oblasti, kde tvoří nedílnou součást tzv. karpatské salašnické kultury. Jedná se o prosté stavby sezónního charakteru, vyznačující se odlehlou polohou a jednoduchou dřevěnou konstrukcí. Zpravidla se jedná o konstrukci roubenou z klád nebo trámů či později jednoduše bedněnou z prken. Střecha jednoduchého tvaru je opatřena šindelovou krytinou.
Salašnické stavby slouží k ustájení a uhlídání stáda ovcí i dalším činnostem souvisejících se zajištěním hospodářského provozu. Nejdůležitějšími salašnickými stavbami je koliba a košár, které byly budovány jako pevné nebo přemístitelné objekty. K dalším stavebním objektům může náležet např. pajta.
Koliba – bydlení a práce
Stavba koliby slouží k sezónnímu bydlení pastýřů a zpracování mléčných produktů (ovčí sýry aj.). Nejstarší doklady o kolibách na našem území pocházejí z 17. století. Později mohla tato stavba sloužit i výměnkářům nebo být pronajímána hoferům (hofer je nájemník či podruh).
Po stavební stránce byly koliby řešeny jako jednoprostorové nebo dvouprostorové stavby. Přední část nebo prostora koliby sloužila k přespávání, přípravě stravy a zpracování mléčných produktů. Za těmito účely byla vybavena lavicemi na spaní, otevřeným ohništěm a kotlem. Zadní část nebo menší prostora sloužila k ukládání hotových mléčných výrobků a uskladnění nádob sloužících k jejich výrobě. Zpravidla se zde nalézá i police na dozrávání ovčího sýra.
Košár – ohrada pro ovce
Košár je nepřenosná nebo přenosná ohrada pro ovce umístěná na pastvině, louce nebo poli. Ohrazení je v podstatě tvořeno dřevěným plotem postaveným na oválném nebo kruhovém půdorysu. K výrobě dřevěné ohrady je užíváno proutí, větve, štípy nebo prkna, podle čehož rozlišujeme i jednotlivé typy košárů. Nejstarší zprávy o košárech na našem území pocházejí ze 16. století a přirozeně tak předchází stavbám kolib.
Hlavní funkce košáru je uzavření stáda ovcí během noci. Je však užíván i z dalších důvodů, vyžadujících rovněž soustředění ovcí na jenom místě. Může se přitom jednat o jejich dojení, stříhání, veterinární úkony nebo v případě přenosných košárů rovněž o speciální vyhnojovací techniku pojmenovanou podle tohoto jako košárování.
Pajta – přístřešek pro ovce
Pajta je v místním nářečí nazýván otevřený dřevěný přístřešek na salaši, sloužící k ochraně ovcí před nepříznivým počasím.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Pastevectví (salašnictví) – sezónnní stavby pro ovce © Martin Čerňanský
Literatura a odkazy k tématu:
Podkladem ke zpracování této kapitoly byla zejména jednotlivá tématická hesla z publikace Encyklopedie Lidová architektura autorů Václava Frolce a Josefa Vařeky.