Městské školy, univerzity a univerzitní koleje
Třebaže církevní školy jsou nejstaršími vzdělávacími instituty, dochází ve středověkém období ke vzniku dalších typů škol. Jednalo se o městské školy a univerzity, místně i převažujícím určením souvisejícím s rozvojem měst. Navzdory výrazným proměnám si přitom řada škol a zejména univerzit dokázala zachovat kontinuitu až do současnosti.
Městské školy ve středověku
V souvislosti s rozvojem měst, umožněným vhodnými podmínkami z hlediska hospodářského i správního [1], a rostoucím počtem měšťanů i jejich uvědoměním jako vlivné společenské vrstvy dochází od vrcholného středověku ke vzniku škol ve městech. Zpočátku se jedná o školy cechovní a kupecké, které později splynuly ve školy městské dělené na dva stupně. Oproti církevním školám se vyšší městské školy odlišovaly především praktičtějším zaměřením, zahrnujícím sedmero mechanických umění (vč. zemědělství atd.). Nadále se však učila latina, náboženství a částečně též sedmero svobodných umění, odtud výraz školy partikulární. [3]
Městské latinské školy jsou v řadě případů umísťovány do objektů bývalých farních škol, z nichž mnohé koncem středověku postupně zanikají. [2] Jsou přitom nahrazovány právě školami partikulárními, případně dochází k jejich sloučení. V důsledku tohoto zůstává zachována poloha školy nedaleko kostela, případně fary, charakteristická pro řadu měst (později i vesnic) až do současnosti. Stále však platí, že školy nejsou stavěny jako typologicky vyhraněný typ staveb. Školy jsou umísťovány do staveb primárně jiné funkce nebo vznikají jejich přestavbou, včetně možného propojení více objektů.
Městská škola v Praze a dalších městech
Platí to rovněž pro městskou partikulární školu v Mělníku, která nahradila školu kleriků uváděnou v předchozí kapitole o církevních školách ve středověku. V Praze může být příkladem proslulá Týnská škola, doložená při kostele Matky Boží před Týnem již na počátku 14. století, tedy ještě před založením pražského obecného učení. Gotický dům na Staroměstském náměstí škola získává začátkem 15. století, přičemž její provoz byl v tomto i následujícím století podporován právě měšťanskými rodinami. [2]
Kromě Prahy jsou městské školy uváděny rovněž v dalších městech, ztotožněné často se stavbami gotického původu po renesančních nebo pozdějších přestavbách. Příkladem může být Kutná Hora, Louny (za kostelem sv. Mikuláše) a Prachatice (literátská škola při kostele sv. Jakuba Většího, sloužící rovněž jako dům rektora). [5] S vyjímkou nejvýznamnějších měst však zůstavala většina středověké a mimo sídelní centra i raně novověké zástavby dřevěné konstrukce (kromě oblastí s nedostatkem dřeva), včetně staveb sloužících potřebám školy. Řada škol zanikla i v průběhu husitských válek.
Židovské školy
Při početných židovských komunitách, někdy celých čtvrtí, vznikaly již od středověku též školy židovské. Obdobně jako škola křesťanská stávala židovská škola při významné sakrální stavbě, v tomto případě synagoze.
Univerzity a koleje
Tradice městských škol i zvyšující se význam vzdělání vyústil v zakládání univerzit, častěji však vznikají přeměnou tehdejších škol. Díky uděleným akademickým svobodám nepodléhají mnohé univerzity, třebaže podporovány samotnými papeži, oficiálnímu učení církve. S tímto souvisí postupná oborová specializace i pozvolné vymizení rozdílu mezi kleriky (duchovními) a laiky (světskými žáky), třebaže nadále směli studovat jen muži. Univerzity vznikají jako samosprávná sdružení mistrů a žáků (obdoba řemeslných a obchodních cechů), přecházejících pod patronaci měst nebo přímo panovníků. Mají od počátku vlastní správu, majetek, daňové úlevy i pravomoce, s vyjímkou univerzit přímo zakládaných nebo dozorovaných církví, které se osamostaťnují až později. Rozvoj univerzitního vzdělání a tedy rovněž výstavba univerzitních budov spadá především do období vrcholného středověku. [3] [4]
Nejstarší evropské univerzity vznikají v severní Itálii (Bologna), tedy v prostoru charakterizovaném vyspělou antickou kulturou i zeměpisnou vazbou na arabský svět s řadou významných učenců. Následně jsou univerzity zakládány rovněž v dalších evropských zemích jako Francie (Paříž) nebo Anglie (Oxford, Cambridge). [3]
Univerzita Karlova
Nejstarší středoevropskou univerzitou je pražská Univerzita Karlova (latinsky Universitas Carolina), založená pro odpor české šlechty až v polovině 14. století privilegiem papeže Klementa VI. a listinou krále Karla IV. Zároveň s tímto bylo univerzitě připsáno několik statků v podobě celých vesnic včetně mlýnů a univerzitní koleji plat, určených pro zajištění její existence a provozu. [1]
V době svého založení Univerzita Karlova vlastní budovy ještě neměla a stále se přednášelo především v pražských kostelech včetně klášterních. Bez podpory ze strany církve se neobešly ani slavnostní obřady, konané na arcibiskupském dvoře nebo přímo v katedrále sv. Víta. Kromě přednášek určených velkému počtu žáků se univerzitní vzdělávání konalo rovněž v domech obývaných tehdejšími profesory, označovanými ještě mistry z latinského magister. Kromě výuky se zde skládaly rovněž zkoušky. Objekt budoucího Karolina získává univerzita až po více než třiceti letech po svém založení. Základem se stal velký patricijský dům mincmistra Jana Rotleva, stojící na místě staršího domu se dvorem, společně s několika dalšími měšťanskými domy [6].
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Městské školy, univerzity a koleje ve středověku © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
ČERŇANSKÝ, Martin. Jednotřídní a dvoutřídní školy na vsi a malém městě [přednáška], Praha: 2013
Literatura a odkazy k tématu:
[1] Wikipedie, hesla: Město, Karlova Univerzita, Dějiny Univerzity Karlovy, Latinská škola, Kutná Hora,
[2] Další internetové zdroje, stránky: Historie Týnské školy, školy v Lounech, škola v Prachaticích,
[4] Vacínová Tereza. Vznik univerzit. Městské školy a jejich organizace. Distanční studijní text. UJAK Praha
[5] Karel Kibic. Gotické, renesanční a barokní školství v českých zemích – dochované stavby, přednáška na Konferenci o obnově a využívání škol pořádaná Institutem pro památky a kulturu, o.p.s.
[6] Jaroslava Staňová, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra. Pražská architektura. Významné stavby jedenácti století. ISBN 80-00209-6-8
[7] Národní památkový ústav, Památkový katalog, kulturní památky: Týnská škola v Praze, škola v Prachaticích