Olejny, tj. lisovny oleje – lisování semen lnu, konopí, atd., výrobky z oleje

Olejny sloužily k výrobě oleje lisováním z lněného či konopného semene. Vedle tohoto mohly být lisovány rovněž bukvice nebo švestková jádra, méně často řepa, mák, ořechy nebo slunečnice, náležející rovněž mezi olejniny.

Olejna byla často budována jako samostatná jednoprostorová stavba převážně zděné konstrukce nebo jako prostora přidružená k hospodářské stavbě jiné funkce. Pro olejnu, tedy lisovnu oleje, se dříve užívalo též výrazu záboj či zábojna. [1]

Vodní a ruční pohon

Podle pohonu vnitřního zařízení můžeme rozlišit olejnu na vodní nebo ruční pohon. Lisovny oleje poháněné vodou byly se souhlasem vrchnosti zřizovány u vodních mlýnů.

Od 1. poloviny 19. století jsou v zemědělských usedlostech nebo jejich blízkosti stavěny i rolnické lisovny oleje poháněné lidskou silou. Přestože bylo olejnictví na našem území rozšířeno již mnohem dříve, k největšímu rozmachu dochází v průběhu 18. a 19. století. [1] Olejnické díly byly dokumentovány na Holešovsku, Olomoucku, Kroměřížku i Lipensku. Zánik mnohých olejen je uváděn do souvislosti s užitím petroleje na svícení, neboť došlo k poklesu ceny lnu a konopí a na polích začla být pěstována výnosnější řepa cukrovka.[2]

Interiér a vybavení

Vnitřní vybavení olejny tvoří dřevěný šroubový lis podobný lisu vinařskému nebo mladší páková či kombinovaná technická zařízení sloužící téže funkci. Dále jsou zde stoupy, pražící plotna a nejrůznější nádoby a náčiní.

Lněný a konopný olej

Namáhavý postup zpracování nejdříve spočíval v rozdrcení lněného nebo konopného semene ve stupě. Takto vzniklá moučka se navlhčila v dřevěných neckách zv. troky a po určitém množství se za stálého míchání upražila na plotně. Následně se upražená moučka nasypala do nádoby s dvojitým dnem zv. pernica a opatřené podle množství nasypané moučky např. dřevěnými okovanými zátkami. Nakonec se naplněná pernica vložila mezi trámy šroubového lisu ovládaného pomocí velkého kola a stlačujícího posuvné dno i zátky dovnitř. V důsledku takto vyvozeného tlaku docházelo k postupnému vytlačování lněného nebo konopného oleje, vytékajícího do předem připraveného korýtka.

Výrobky z oleje

Lněný olej byl používán ke svícení nebo jako přísada do kolomazi a barev. V době půstu sloužil jako omastek a k tomuto účelu je užíván dodnes. Konopný olej je používán rovněž v potravinářství nebo kosmetice – výroba mýdel, mastí nebo barev. Po vylisování zbylé pokrutiny jsou zkrmovány – jadrné krmivo.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Olejny – lisovny oleje © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

[2] SELSKÝ ARCHIV, ročník VI., číslo 4. Olejny hlavně na Holešovsku, 1907, str. 227 – 237.

Literatura a odkazy k tématu:

KUNZ, Ludvík. Rolnické olejny na Hané a Záhoří. Časopis Moravského musea – Acta Musei Moraviae 44, vědy společenské, 1959, s. 127–150.

PETRÁK, J. Zábojny. Český Lid VII. 1898.

ŠPIČKOVI, Al. a A. Olejny na Českomoravské vysočině. Věstník Zemědělského muzea 12, 1939.

Olejniny. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-09-21]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Olejniny