Seníky a luční hospodářství – stavby seníků k uskladnění sena na lukách

Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduché konstrukce. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být umístěny samostatně nebo ve skupinách.

Rozšíření seníků v ČR

Kromě funkčního využití odrážely stavby seníků i místní stavební zvyklosti. Jejich vnější výraz se proto může i podstatně regionálně lišit.

Mezi výrazné oblasti s výskytem seníků náleží Třeboňsko, Šumava, Beskydy i další hory nebo níže položená území. Ve všech případech jsou často již nevyužívané dřevěné stavby více či méně vzdálené od lidských sídel zcela na pokraji zániku.

Stavba a konstrukce

Stavby seníků se vyznačují velmi jednoduchou dřevěnou konstrukcí značenou na mapách stabilního katastru žlutou barvou. Samotné stavby mají obvykle jednoprostorové uspořádání s vyplétanými, roubenými nebo rámovými stěnami. Rámové stěny bývají většinou ještě opatřeny prkenným bedněním.

Z důvodu zemní vlhkosti a ochrany sena před záplavami jsou seníky postaveny na kameny. Valbové nebo sedlové střechy seníků kryjí došky, šindele či tašky.

Roubené seníky na Třeboňsku

Mimořádně zajímavá i pro svůj vznik je skupina mizejících seníků v okolí Třeboně. Seníky byly založené v 16. století Vilémem z Rožmberka na tzv. Mokrých lukách, které získaly zdejší měšťané právě jako náhradu za pozemky sloužící pro vybudování vrchnostenských rybníků. S tématem vody v krajině souvisí rovněž samotná doprava sena, které muselo být v senících z důvodu podmáčené půdy skladováno až do zimy. Teprve když mráz zpevnil půdu bylo na saních seno sváženo k užití.

Seníky a skanzeny v ČR

Zvláštní pozornost je stavbám seníků věnována ve Skanzenu Strážnice, jehož součástí je tzv. Areál lučního hospodářství.

Autor textu a fotodokumentace k Seníkům a lučnímu hospodářství © Martin Čerňanský