Seníky a luční hospodářství – stavby seníků k uskladnění sena na lukách

Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduché konstrukce. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být umístěny samostatně nebo ve skupinách.

Rozšíření seníků v ČR

Kromě funkčního využití odrážely stavby seníků i místní stavební zvyklosti. Jejich vnější výraz se proto může i podstatně regionálně lišit.

Mezi výrazné oblasti s výskytem seníků náleží Třeboňsko, Šumava, Beskydy i další hory nebo níže položená území. Ve všech případech jsou často již nevyužívané dřevěné stavby více či méně vzdálené od lidských sídel zcela na pokraji zániku.

Na jihovýchodní Moravě bylo pro seník nárečně užíváno též výrazu samotník, případně též stodůlka.[1]

Stavba a konstrukce

Stavby seníků se vyznačují velmi jednoduchou dřevěnou konstrukcí značenou na mapách stabilního katastru žlutou barvou. Samotné stavby mají obvykle jednoprostorové uspořádání s vyplétanými, roubenými nebo rámovými stěnami. Rámové stěny bývají většinou ještě opatřeny prkenným bedněním.

Z důvodu zemní vlhkosti a ochrany sena před záplavami jsou seníky postaveny na kameny. Valbové nebo sedlové střechy seníků kryjí došky, šindele či tašky.

Roubené seníky na Třeboňsku

Mimořádně zajímavá i pro svůj vznik je skupina mizejících seníků v okolí Třeboně. Seníky byly založené v 16. století Vilémem z Rožmberka na tzv. Mokrých lukách, které získaly zdejší měšťané právě jako náhradu za pozemky sloužící pro vybudování vrchnostenských rybníků. S tématem vody v krajině souvisí rovněž samotná doprava sena, které muselo být v senících z důvodu podmáčené půdy skladováno až do zimy. Teprve když mráz zpevnil půdu bylo na saních seno sváženo k užití.

Seníky a skanzeny v ČR

Zvláštní pozornost je stavbám seníků věnována ve Skanzenu Strážnice, jehož součástí je tzv. Areál lučního hospodářství.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Seníky a luční hospodářství © Martin Čerňanský

Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:

ČERŇANSKÝ, Martin. Vliv zemědělství na utváření venkovského prostředí, sídel a staveb [přednáška], Praha: 2010

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] VAŘEKA, J.. Lidová architektura (Encyklopedie), pp. 190-191, 213, Praha 1983.

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Hay. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-11-24]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hay