Moderní včelí úly a včelíny – prkenné úly a včelařské potřeby

Stejně jako v minulosti, i dnes slouží včelí úly k ochraně včelstva před nepříznivými podmínkami, především mrazem a deštěm. Jsou umísťovány volně u stavení, na zahradách nebo malém ohrazeném prostoru vymezeném v lese.

Pokročilé včelaření a moderní včelařství

Velmi výraznou inovací v oblasti včelaření bylo postupné zavádění úlů vyrobených z prken. Oproti klátovým úlům umožňovaly náhled do prostoru s plásty a podrobnější zkoumání života včel.

Tereziánským včelařským patentem z roku 1775 dochází k osvobození včelařů od povinných dávek.

Dále bylo uvolněno obchodování se včelími produkty. K rozšíření včelařství však dochází až po omezení vlivu včelařských cechů. Průkopníky byly především venkovští kněží.

Prkenné včelí úly

Náročná výroba ručně dlabaných špalkových úlů je nahrazována úly vyrobenými z prken. Použitá prkna jsou zpočátku širší a ještě spojována rybinovými spoji, obdobně jako nábytek i roubené stavby. Po celý novověk byly včelí úly přístupné pouze ze zadní části, případně ze strany.

V 18. století byl vynalezen tzv. listový úl (Francois Huber), umožnující nahlížení do úlu (tzv. “knižní vazba”). Úl připomínal tvarem knihu a byl tvořen pohyblivými rámy s prosklením. Další výraznou osobností včelařství byl Jan Dzierżon.

Rozběrné včelí úly s rámečky

V 19. století dochází k řadě objevů a vynálezů také v oblasti včelařství. Zdokonaluje se přitom nejen chov včel, ale rovněž konstrukce prkenných úlů. Moderní úly jsou provedeny na způsob dřevěných „truhlíků“. Plásty jsou stavěny na pevné laťky či trámečky umístěné v horní části úlu.

V polovině 19. století dochází k objevu tzv. “včelí mezery” (L. Langstroth). S tím souvisí i stavba moderních úlů nové konstrukce, umožňující snadnou prohlídku včelstva bez porušení díla. Rozběrné úly byly nově opatřeny vyjímatelnými rámky či rámečky díky mezeře (cca 8 mm). Nová byla také výroba mezistěny.

Po polovině 19. století zakládány první včelařské spolky u nás. [1]

Medomet

Během 19. století je zdokonalováno rovněž získávání medu – medobraní. K tomuto sloužil tzv. medomet vynalezený ve 2. polovině 19. století
majorem rakouské armády (F. von Hruschka).

Medomet je zařízení pracující na principu odstředivé síly, aniž by přitom docházelo k ničení včelích plástů neboli pláství. Dříve se med z plástů lisoval nebo nechal vykapat, přičemž došlo ke zničení plástve nebo menšímu zisku medu.

Medomety mohou být:

• dřevěné
• kovové / různá úprava povrchu

Nástavkové včelí úly

Ve 20. století dochází k vytvoření oddělitelných pater umožňujících skládání a rozebírání. Důvodem vzniku tzv. nástavkových úlů byla snaha o snadný přístup k rámkům shora a též usnadnění práce se včelstvem.

V porovnání se staršími prkennými úly jsou mladší typy včelích úlů provedeny ze stále užších prken či spíše prkének. Rovněž barevná výzdoba je jednodušší a omezuje se na plošné natření jednou nebo kombinací dvou barev. Tyto barvy se mohou úl od úlu lišit, v důsledku čehož nabývají včelíny na rozmanité barevnosti.

Místní jména

Obdobně jako u brtnictví a včelích produktů souvisí s včelařstvím řada místních jmen sídel a nejen v ČR, taktéž jmen pomístních. Příkladem může být Včelary, Včelákova Lhota, Včelín, Včelíny, Včelná, Včelnice, Včelnička atd.

Obec Včelná na okrese Vimperk jako ves, v níže chovali hojně včely. Taktéž německý název „Bienendorf„, tj. včelí nebo včelná ves slovním spojením biene, v množném číslo bienen, a dorf. U Včelničky nad stejnojmenným potokem uváděno jen, že Včelnice byl starý název Nežárky. V případě obce Včelákova Lhota přívlastek z příjmení Včelák. Dále ještě uváděna lokalita Včelný, tj. dvůr, německy Bauhof a dříve asi „Bienhof„, tj. včelný dvůr. [2]

Pozn.: Oproti tomu u dále uvedené obce Včelákov (dříve Wczelakow) na okrese Chrudim v odkazované literatuře uváděno, že původní název byl Čelákov, což souviselo s příjmením Čelák z přezdívky čelák, tj. ten, kdo má vysoké čelo. Ve spojení s předložkou v, tj. „v Čelákově“ spojováno s výrazem včela. Název proto změněn na Včelákov. [1] Včely jsou ve znaku obce a proto ponecháno v textu, taktéž s ohledem na pozdější toponymické slovníky rozporující některé starší výklady. [3]

Název Včelín nese rovněž několik ulic, situovaných na okrajích historických sídel (např. Čejkovice v okrese Hodonín, Hulín, Kvasice, Zlín) nebo opodál v krajině (např. u obce Bochoř, Chropyně). U těchto lze s ohledem na jejich polohu předpokládat umístění včel ve včelínech. [2]

Včelařství a heraldika

Včelí úl se zároveň může objevovat rovněž na erbech a znacích, jimiž se zabývá heraldika. Příkladem může být výše v poznámce uvedený Včelákov, mající ve znaku kromě hornických kladívek tři včelí úly. Dále Včelary, které jsou místní části obce Bílovice (okres Uherské Hradiště) mající ve znaku černého orla a nad ním zlatou včelu mezi dvěma hvězdami.

V případě ostatních výše uvedených lokalit včely na znacích nedoloženy, ale mohou být i na znacích obcí, jejichž název k včelařství přímo neodkazuje. Příkladem je např. např. Budkov na okrese Pardubice, Bynovec na okrese Děčín, Dub na okrese Prachatice, Horní Libochová na okres Žďár nad Sázavou (dvojice včel po stranách roubené zvonice), Kelníky na okrese Zlín, Krchleby na okrese Rychnov nad Kněžnou, Lešetice na okrese Příbram (společně s úlem), Pátek na okrese Nymburk, Plesná na okres Cheb, Staré Těchanovice na okrese Opava (společně s úlem) a Vlachova Lhota na okrese Zlín (rovněž společně s včelím úlem). [4]

Včelařské potřeby a expozice včelařství

Řadu historických nebo mladších včelích úlů včetně včelínů nalezneme rovněž v muzeích v přírodě ČR. Jedná se především o muzea v přírodě, nepřesně zvané též skanzeny. Jmenovitě se jedná o :

• Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm
• Muzeum v přírodě Vysočina
• Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem

První dvě muzea jsou dnes již součástí Národního muzea v přírodě a dokládají historii včelaření na Valašsku i v oblastech Vysočiny. Třetí z uvedených muzeí v přírodě se zaměřuje na úrodnou oblast Polabí.

V interiéru jedné ze staveb Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem, konkrétně ve špýcharu z Vlkavy, je rovněž instalována expozice včelařství. Tuto expozici tvoří např.:

• rámky z úlů (s mezistěnou i bez mezistěny)
• včelařské potřeby (plechové a skleněné nádoby)

Kromě muzeí pod otevřeným nebem, jak jsou muzea též nazývána, se včelařství věnují rovněž tradiční muzea. Součástí expozic jsou nástroje pro chov včel i na výrobu produktů atd. Včelařství jsou rovněž věnovány včelí naučné stezky, které jsou budovány místními organizacemi Českého svazu včelařů.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Moderní včelí úly a včelařské potřeby © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] Německé včelařské spolky na území Rakouska-Uherska. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-2-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Včelařské spolky

[2] Antonín Profous: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl III, M–Ř, 1951. Dostupné z: https://mjc.ujc.cas.cz/

[3] Antonín Profous. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-2-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonín Profous

[4] Registr komunálních symbolů [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné z: https://rekos.psp.cz/

Literatura a odkazy k tématu:

Více informací o tématu lze nalézt na stránkách www.vcelky.cz nebo v hesle včelařství na stránkách Wikipedie. Z uvedených stránek byly čerpány rovněž údaje sloužící ke zpracování tohoto textu.

ČERŇANSKÝ, Martin. Brtnictví a včelařství – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2017.